joker.george

Všechno se prakticky odehrává mimoděk bez, na pozadí doznívají neblahé důsledky 2. sv. v., expanduje vliv komunismu, k tomu se odehrává mistrovství světa ve fotbale, z něhož sledujeme jen útržky, přestože má své důležité zastoupení, a do toho všeho sledujeme rodinu, do které se všechny tyto události promítají, ale sama o sobě není nijak výrazná. To ale neznamená, že by se film na nic pořádně nesoustředil a svou kvalitu tak tříštil, naopak - všechny dějové linky dohromady tvoří ucelenou mozaiku, která je tak silnější jako celek než jako jednotlivé části...

Se psaním komentáře jsem musel počkat celé dva dny, aby neobsahoval pouhé výkřiky: ,,Je to boží! Je to boží! Jděte na to! Je to boží!“. Navíc to bylo umocněné mou první návštěvou IMAXu. Když se objevilo A long time ago in a galaxy far far away.... cítil jsem obrovskou nostalgii, ale samotný film se neohlíží pouze zpět. A když už, tak mi to nevadilo, protože snímek hlavně oživuje starý známý svět a zároveň do něj s lehkostí míchá nové elementy, zajímavé postavy s potenciálem i silné, emocionální a nerušivé okamžiky. A můžete se podívat na toto video, které plně vystihuje moje pocity. (Praha, IMAX)

Tento díl není jen nějakým mostem mezi původní a prequelovou trilogií, ale je plnohodnotným členem této epické ságy. Sdružuje totiž technickou dokonalost a souboje předchozích dílů a úžasný příběh se silnými momenty, které jsou známé ze starší trilogie. Vychutnávám si to vítězství temné strany a zároveň mě z něho pokaždé mrazí nejen kvůli smutnému konci Jediů...

Temná strana Star Wars, která mi už způsobila dost šrámů na mé fanouškovské duši, i když poslední zhlédnutí žádný nepřidal, tak se jedná pro mě jedná o nejhorší epizodu ságy, kterou bych chtěl možná i zapomenut... Nikde tady totiž není to kouzlo, osobnost ani tvář, která dělá Star Wars tak výjimečnými. A detektivní linka Obi-Wana je bez napětí i nápadu a ta milostná je zase plná ,,přitroublých'' a provařených dialogů, že to nezachraňuje ani hněv s nenávistí... A když se linky opět spojí výsledkem je bitva s nejpromarněnějším potenciálem, u které zaplesám snad jen nad Yodou...

První epizodu jsem měl vždycky v oblibě a rád přehlížím její občasné nedostatky a nesmyslnosti... Možná je to tím, že jsem ji viděl ze všech dílů nejvíckrát, má mého nejoblíbenějšího Jedie ztvárněného Liam Neesonem nebo má přesně ten feeling, jaký má podle mě správné Star Wars mít, navíc příběh skýtá výbornou akci a napínavé scény se skloubí s těmi nabitými emoci díky většině sympatických hrdinů...

Film jsem v žádném případě neprotrpěl (možná prozíval), cítil jsem totiž z nadšenost, s jakou byl vytvářen, jenže ta samotná nestačí... Krásnou paralelu přímo poskytuje postava Michaela Keatona, která sice srší energií, a dokonce dokáže občas trochu i popohnat děj, ve výsledku je její skutečný účel a efekt prakticky nulový... Podobně je na tom i snímek samotný, který by chtěl nabídnout skvělou zábavu, ale po většinu času zůstane jen u snahy, kterou navíc žel sráží provařené postavy a dialogy...

Kromě prvního výtečného dílu seriál dalších pár epizod (špatné ale nebyly) hledal své tempo a rytmus. Potom už ale vše běželo jako na drátkách až do samotného finále, které však jaksi vyšumělo, vzhledem k předchozímu napěchovanému a vyšponovanému dění, do prázdna. Jinak mi ale při mnoha situacích vážně zatrnulo, jelikož si tvůrci nebrali servítky, vyřádili se ve schopnostech úžasného antagonisty Kilgravea a nechali hrdiny pořádně se prohrabat ve svých potížích, a protože působili (hrdinové i mindráky) skutečně, tak jsem s nimi dokázal prožívat i cyklický dějový oblouk.

Celý děj filmu je vyplněn bezduchým tlacháním o ničem, což mě často iritovalo a uspávalo zároveň... Ne ale, že by si toho Woody Allen nebyl vědom, krásně to totiž koresponduje s daným tématem o vztazích, a navíc Allen děj občas vyplňoval pár opravdu podařenými výpovědmi, které úmyslně shazovali předchozí tlachání... Povedená byla i hra s formou vyprávění, do které by šel snímek krásně obléct, kdyby tedy bylo co oblékat...

Pokud vás zaujme už část, která předchází hlavnímu dění na nástupišti, tak se nemusíte bát, že byste se potom nebavili, scéna v restauraci je totiž pouze taková lehčí ,,roštěná''... Ale pořádně se film rozjede, až když začne dělat čest svému jménu - tedy, jakmile se příběh už věnuje čistě příhodám na nádraží, kde se naplno projeví vytříbený humor Buriana s Marvanem a jejich společné dialogy a situace, které nestárnou...

Horory většinou nevyhledávám (prostě nejsou moje parketa, i když se jim teď chystám dát šanci), ale vždycky mě zajímá, kdy se to pokazí, kdy se nevinně vyhlížející příběh otočí o 180 stupňů a hrůza a děs nabude na obrátkách. Tady to k tomu momentu směřuje bezchybně už od začátku a od toho okamžiku se pak jedná o precizní práci s atmosférou a strachem, který je takřka hmatatelný kvůli zasazení a ztvárnění „věci“ i skoro slyšitelný díky Morriconovi. A potom ten závěr, který se rozhodně nezařadil mezi nejradostnější...