joker.george

Několik vynikajících gagů dělá ze Stonožky nadprůměrnou komedii i na poměry francouzských válečných komedií a nebál bych se je porovnat například s trilogií Roty. A nic na tom nemění fakt, že ke konci dochází dech a vývoj příběhu se opakuje v několika periodách, protože vtip jednoduše a vydařeně hraje prim.

Výborná chemie mezi detektivy a jejich vzájemné slovní výměny jsou základem úspěchu, a to snímek nabízí. K tomu se do děje připojila pochmurnost díky přítomnosti Jacka Rozparovače, což ještě umocňuje mlha a londýnské uličky. A to by mi ke spokojenosti úplně stačilo. Jenže ty části na sebe plynule nenavazují a vždycky po nějakém čase nastane chvíle, kdy se v příběhu vůbec nic neděje, a zůstává tak pouze bezradnost, která mě vytáčela, jelikož jsem viděl tu potencionální kvalitu, kterou mohl film jistě nabídnout.

Doufám, že toto pokračování nedělaly tvůrci s kamennou tváří a nebo si jsou přinejmenším vědomi toho, co vyrobili, protože v monha ohledech nejde brát tento snímek vážně. Místo, aby pokračovali kvalitou v duchu výborného prvního dílu (nebo radši vůbec), přenesli sérii do béčkových vod. Pryč je surovost nebo pocity bezvýchodnosti a beznaděje, které hráli v jedničce prim. Zbyla jen jednoduchá dějová linka, která zůstala pouze jednoduchou a Liam Neeson, který díky nasazení zvedá úroveň a jeho Bryan Mills si to naštěstí ještě zvládá.

Je škoda, že se opustilo od hlubšího podtextu a postava Ramba zde prošla minimálním vývojem. Zbyla tak jen parádní akce, která drží celý snímek nad vodou, ještě aby ne, když je na ní postaven celý film. Chyběl mi jen nějaký pořádný protivník, který by se Rambovi dokázal vyrovnat...

Na jedné straně zajímavě vybráni soutěžící a nejedno přepisování filmové historie, na druhé naprosto nezvládnutá show. Místo toho, aby šla do hloubky, když už se zabývá rasismem a utlačováním, tak jen klouže po povrchu, vypadá příliš křečovitě a hlavně devalvuje samotné ocenění. Úvodní sestřih filmů byl perfektním zopakováním uplynulého roku.

U Zemana se mi vždycky líbila nejen jeho nenapodobitelná forma vyprávění, ale i jeho práce s triky, na kterých je sice vidět zub času, ale ani po tak dlouhé době neničí zážitek ze sledování a navíc v Zemanových snímcích působí naprosto přirozeně a kouzelně, asi za to vážně může to umění vyprávět příběhy. Nejinak je tomu v tomto případě, kdy ožívá fantasie režiséra i samotného Verna...

Hned od úvodu mi bylo jasné, kam snímek směřuje, jak vygraduje, ale také jsem očekával, že mě nějak emočně zasáhne. Navíc je snímek až příliš obyčejný, v tom horším slova smyslu, bez kousku osobnosti nebo kouzla, čímž rozhodně nechtěl být. Takže jediná pozitivní věc byly výkony Smithe, Dawson a Harrelsona.

Temná mračna se neustále vznášejí nad životem Carrie a jejich zlověstný stín je přítomný, i když můžeme očima hrdinky vnímat její první radosti, pocit štěstí a svobodu. V těchto momentech také tkví síla snímku. Nevyhnutelná zkáza, jejíž náznaky jdou vypozorovat skrz celý děj, ale žel vyzní spíše komicky než děsivě, protože se časový odstup projevil v plné kráse/zkáze. Jakmile ale příběh opět přijde na komorní linku a následují scény doma a hlavně noční můra, film se znovu vyšvihne vzhůru.

Po technické i řemeslné stránce Fincher opět odvádí maximum - kamerové průlety kralují, ale s příběhem to už je horší. Premisa příběhu mě zaujala, ale po chvíli mé nadšení opadlo, protože místo toho, aby se budovalo napětí a rostl pocit klaustrofobie, což se přímo nabízí, film zbytečně plýtvá energii na dohady zlodějů s obyvatelkami domu nebo lupiči samotnými. Nejvíce mě ale mrzela absence typické fincherovské deprese a konec, na který jsem čekal s příslibem nečekaného zvratu, který by vrhl na film lepší světlo.

Takhle nějak si představuji Nolanův Dunkirk - propracovaný a uvěřitelný vojenský střet, plnokrevné postavy a několik rozvrstvených dějových linek. Tyhle ingredience totiž Kubrickovi stačily, aby vytvořil ojedinělý film, který má i po téměř šedesáti letech, co říci a bude tomu tak i nadále...