Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (956)

plagát

Kúzlo mesačného svitu (2014) 

Pohádka. Sice pěkná, ale pořád jen pohádka se všemi nešvary jako minimální vývoj postav a jejich automatické zaškatulkování, předvídatelnost a happy end, který se obejde bez jakéhokoliv konfliktu nebo polemiky. Hercům role padly jako ulité, ale vzájemnou chemii jsou z nich moc necítil. A jsem zvědavý, jak dlouho se mi snímek udrží v paměti. To se mi u Woodyho nestává...

plagát

Odstřelovač (2016) (seriál) 

1. série Když musím jako jednu z hlavních výtek použít pro mě nehodící se hudbu, tak je to, myslím, dobrá vizitka. Na obsazení jsem si zvykl poměrně rychle a oblíbil jsem si ho celé bez rozdílu v chování. Akce je až překvapivě drsná a užil jsem si i klidnější, krásnější, a o to smrtelnější odstřelování. I přes znalost zápletky jsem se bavil i napodruhé, a to dokonce o něco víc, než tomu bylo ve stejnojmenném filmu. (Netflix) -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 2. série Když se seriál snaží o něco ambicióznějšího, tak mu to vychází. Musí se ale pořádně soustředit, jinak totiž sklouzává k obyčejnému, nicméně stále zábavnému akčnímu výplachu. Navázání na první sérii mi přišlo nenucené a rozšiřování dějových linek bylo děláno rozumně. Výsledný dojem mi hodně zkazilo zjištění, že osmý díl ukončuje druhou řadu, protože jsem dva týdny marně čekal na pravé finále, než mi došlo, že už dorazilo. (Netflix)

plagát

Dieťa 44 (2015) 

Hodně tomu pomáhají tmavé filtry, pochmurná prostředí a atmosféra i rychlý odchod Jasona Clarkea ze scény. Odklon vyšetřování na vedlejší kolej mi nevadil, jen když už se tak stalo, tak by bylo dobré ho něčím kvalitním nahradit. Prostřední Sovětského svazu je dobrý začátek, ale jelikož zůstalo jen a pouze u něj, tak moc nadšený nejsem, navíc je všude cítit nedotaženost. A postavy, které se musí vyrovnat se svými démony, mají světlé respektive temné chvilky, ale taky jich moc není.

plagát

Pacific heat (2016) (seriál) 

Snížit počet dílů na polovinu a neměl bych problém to dokoukat, zároveň by se tím krásně vyřešily všechny neduhy. A to opakující se příběhová šablona, nevyvíjející se postavy, po chvíli lehce odhadnutelné zvraty a vtipy, které z hlavy vymizí ještě dříve, než se dořeknou. A tohoto neustálého srážení potenciálu je mi opravdu líto, jelikož po prvních dílech u mě převládala nadšenost. (Netflix)

plagát

Rím (1972) 

Asi nejlépe film popsal a zhodnotil už samotný režisér hned v úvodu. A díky tomuto varování jsem si nemusel tak dlouho zvykat na neobvyklé uchopení příběhu. Už jen doplním, že minimálně kvůli objevení antických fresek stojí za to film vidět, i když mi k srdci úplně nepřirostl a ne všechny obrazy mi sedly.

plagát

Šofér slečny Daisy (1989) 

Buď se mohlo více zaměřit na rozdíly a problémy dvou osobitých samorostů, jitřit jejich třecí plochy, a tak zvětšit napětí nebo naopak by šlo krásně těžit z humorných situací, které by vznikly z jejich odlišností. Jenže z toho není ani jedno, ani druhé, ani něco uprostřed, jen nezvykle mladý Morgan Freeman. Podtrhují to i poslední minuty v domově důchodců, které mě nechaly netečným, nepřinesly mi hřejivé pohlazení a ani nevyvolaly pocit stesku.

plagát

Macbeth (2015) 

Už netypický úvod hned naznačil, že film bude neokoukaný a bude lepší, když od něho nebude čekat cokoliv konkrétního. Řemeslně je to vypiplané a tvůrci si toho byli moc dobře vědomi, navíc si chtěli scény užít, a ne se s nimi loučit, a tak protahovali i ty, které si to úplně nezasloužily. A to mi bylo trochu proti srsti, jelikož to odnesl spád a kromě rozvážnosti a epičnosti jsem místy zahlédl i úplně obyčejnou a nic neříkající vatu.

plagát

Polnoc v Paríži (2011) 

Zástup hereckých jmen byl ohromující, ale není to jediný film, který jimi disponuje, takže mě více uhranuly slavné osobnosti umění od literatury po malířství, a to natolik, že jsem dostatečně nevnímal Paříž, která byla vyzdvihována a stal se zní střed vesmíru. Sedla mi nálada snímku a skousnul jsem i příliš sladce a nevinně vyznívající happy end. Nejsympatičtější role Owena Wilsona.

plagát

Zelený svet (1996) 

Už se ani nedivím, že se opět jednalo o čistou golfovou trefu. Jak v sympatickém příběhu, tak v ještě sympatičtějších postavách, které si mě získali. A bavila mě i ta pohodová omáčka a životní filosofie kolem nich. Jen mi připadalo, že samotná golfová utkání nezabírala příliš prostoru, ale i tak mi dokázala trošku zvýšit tep, i když bylo předem jasné, jak dopadnou.

plagát

Po krk v extáze (2004) 

Začátek a konec se od sebe liší. Úvod si dává načas, aby vše popsal a ukázal zajímavé prostředí a lidi, kteří jej obývají, závěr je naproti tomu už rozvážnější, stejně ale dokázal pospojovat propletené příběhové linie, které si zachovávají ,,cool look". Mě bavily oba přístupy, protože si nijak nepřekážely, nenudí a zpracovávání gangsterských témat je vděčné. A mít tam klidně jen jediný okamžik, co by byl výraznější než zbytek, tak bych si film užil na plný počet hvězd.