joker.george

První epizody, které byly zaměřeny pouze na mytologii šinigami, osobu Kira a začátek jeho soupeření s geniálním L, jsem zhltnul s nadšením a zasloužily by si plný počet hvězd. Poté se ale obsah anime začal rozrůstat do více směrů a přicházel jeden zvrat za druhým. A i když byly přehledné, tak jich bylo až neúnosně moc, takže postupně byla překvapivost nahrazena otravností. Každopádně mi drastická změna ve druhé polovině nevadila a dokázal jsem se jí rychle přizpůsobit, i když to intro...

Nebýt nezpochybnitelné persóny Jakea Gyllenhaala, asi bych film nedokoukal, jenže tím bych se ochudil o silný prožitek. Průběhem mi to připomínalo Lynchovy filmy, což myslím jako poklonu. Nejednou se mi chtělo utéct a potom zase naopak se dostat co nejblíže ke zdroji. A na poslední záběr jsem nebyl ani trochu psychicky připravený.

Užíval jsem si každou minutu navíc, i když se tím nevyhnutelné ukončení neoddálilo. Jediná výtka, kterou k seriálu mám, je, že se téměř nezměnil. Přinášel sice další a další zvraty a nejednou dokázal změnit můj vztah k (anti)hrdinům, ale způsob vedení postav či vyprávění zůstal stejný a se svým stylem taky něco nového nevymyslel. Zas tak moc mi to ale nevadí, jelikož už na začátku si seriál nastavil vysokou úroveň a jakákoliv výraznější změna by ho mohla poškodit. (Netflix)

Díky mazlení se s detaily, hraní si s vyprávěním a několika záběry, které by šly okamžitě zarámovat, bylo docela sledování příjemné. Jenže Walter Mitty zbrkle skáče od jedné věci ke druhé, a i když má nenucený humor a spoustu nápadů, tak ne všechno si lze dosyta vychutnat. A konec je, narozdíl od zbytku filmu, až zbytečně moc banální, a tak mu zbytečně ubližuje.

Chvíli jsem tápal, než mi film pomohl se zachytit, ale i potom jsem s ním nedokázal plně držet krok a pokaždé, když vrcholil, jsem cítil, že mi stále uniká. Ale přesto to, co jsem zachytil, mě dokázalo oslovit i zasáhnout, ale na to, abych film plně docenil, budu muset ještě dozrát a nabýt několik životních zkušeností. To mi však nezabraňuje plesat nad čistě filmovými aspekty, ze kterých mě především zasáhla hudba a doufám, že se mi podaří sehnat celé album. A závidím těm, kteří si dokázali plnými hrstmi vzít a vychutnat to, co film nabízí. (Třebíč, kino Pasáž)

Rozjezd je sice trochu pomalejší, ale důležité je, že nenudí. A s přesunem do kasín přijde nejen čas na pořádné povzbuzení filmu, ale také na různé kamerové vychytávky, samozřejmě nechybí, v těchto případech povinný, plot twist. Svou práci odvedou i známí herci ve vedlejších rolích, díky kterým i obyčejné vyprávění nabere potřebný spád. 3,5* (Netflix)

Z celé trilogie asi nejpřístupnější, protože neobsahuje tolik vyumělkovaných dialogů a konečně se objevili i obyčejní lidé, kterým se dá porozumět a nezačínají se okamžitě protivit, i když i takoví zůstali. Možná je to kvůli tomu, že se obsáhl nejmenší časový úsek, a tak nebylo moc prostoru pro rozmělnění poslední části. Bitvy i davové scény opět dokáží ohromit a řadí se k tomu nejlepšímu, co trilogie nabídla.

Druhá část trilogie se už trochu vybarvila, ale stejně pořád nenacházím dostatečně vypovídající hodnotu, která by ukázala, že film nevznikl pouze pro jedno konkrétní historické období. Žasnout se však aspoň dá nad davovými scénami i nad bitvou u Sudoměře, která ukazuje tvrdou tvář válek.

Mě to tak nebavilo! Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým způsobem zlé či špatně natočené, ale bylo to prostě neskutečně nudné a filmu se nepodařilo ve mně cokoli probudit, čemuž se, vzhledem k tématu, upřímně divím. To, že je na film nahlíženo přes růžové brýle a je značně idealizován, byl jeden z menších problémů, aspoň kulisy jsou celkem pěkné.

Ta póza a tvář mě na jednu stranu přitahovala, ale zároveň jsem jim nedokázal úplně uvěřit, že jsou přirozené, nenásilné a dokáží ladně vyplynout ze situací. A že výraznější momenty rozhodně nechybí, ale zase mi nepřišlo, že by byly spojeny tak, aby nebyly vidět propasti mezi nimi. Každopádně si cením navážení se do válčení a třeba takové znění Hlavy 22 stojí za zapamatování.