Inozuka

Je mi to líto, ale musím říct, že tohle se moc nepovedlo. Dílčí epizody: Livonský hrabě ve finské armádě - potažmo ve Waffen SS, léčící se v Sudetech, divoký odsun, padesátá léta, Kongo ... jsou všechny jednotlivě skvělé, ale jako celek prostě nefungují. Ten je hrozně nesourodý a působí dojmem poslepovaných tragických životních etap. Potíží je, že tam není nic mezi, co by nám dovolilo lépe poznat hrdiny v době klidu, ne jen ve vypjatých chvílích. Problém mám rovněž s ne moc přesvědčivými hereckými výkony Václava Jiráčka, Vilmy Cibulkové a Ester Geislerové. Ani jednomu jsem jeho postavu nevěřil a všichni na mě dělali hodně statický a křečovitý dojem. Jako protiklad k nim stojí Vladimír Dlouhý, který svou vedlejší postavou válcuje všechny zmíněné a totéž platí o pár vteřinové sekvenci Marka Vašuta, jehož postava vysloužilého ss-mana živícího se jako žoldák kdesi v Kongu je tématem na samostatný film. Jako celek tedy jen průměr, což bych u spojení Cieslar-Körner fakt nečekal. A to jsem tomuto filmu dal šanci hned několikrát ... PS: vsadil bych se, že klavírista, kterého po dohrání skladby v kavárně odvádějí komunisté do lágru je sám Vladimír Körner. Jistý si ale nejsem.

Slabé. Kohák nehraje, pouze chodí a zadrhává. Podobně jsou na tom s hereckými výkony i ostatní - Čtvrtníček i Budař stále ve své lajně kokotů z lidu, Matonoha jakbysmet a Holubová přehrává až to není hezké. Na obranu tedy nutno dodat, že protagonisté Instalatéra ani nemají co hrát, protože příběh i postavy jsou tak šablonovité, že to ani není vtipné. Děj i závěr odhadnete tak po první čtvrthodině, humoru pomálu a o nějakých vyvolaných emocích (soucit, empatie nebo pochopení) nelze mluvit ... Sečteno, podtrženo: zbytečný film.

Už podruhé v krátké době se mi podařilo dívat se na holywoodský spektákl bez toho, abych dopředu věděl o čem to je. Respektive se mi spletlo pár jiných blockbusterů dohromady a já myslel, že je tohle o invazi z vesmíru a že tam hraje Tom Cruise. Takže zážitek z filmu nebyl ponížen spoilery ani distributorskými anoncemi a já si tu jízdu mohl užít s čistou hlavou - ne že bych ji tedy musel během sledování filmu zapojit, ale přece jenom je výhoda, když nevíte, co je příčinou té záhadné epidemie zvířeckosti, a dozvídáte se to spolu s hlavními hrdiny. A jako takový se mi WWZ líbila. Létání po světě z jedné strany na druhou, napětí a masakry na každém rohu, neočekávaná úmrtí potenciálních vedlejších hrdinů a sympatická příslušnice IDF jako bonus ... Já se bavil, přestože bych neřekl, že bych ingredience, z nichž byl film podkládán předtím již někde neviděl. A to se cení ...

Jestliže Případ pro rybáře šel, tak Případ pro malíře je slabota s dost překombinovaným a trapným rozuzlením. Už ani Viktor Preis s Davidem Matáskem to nedokážou zachránit.

Byly to skvělé časy, když se točily parodie, u kterých se člověk válel smíchy po zemi. Bohužel doby Bláznivých střel nebo Žhavých výstřelů jsou již asi dávno pryč ...

V paměti mám hluboko uloženo již z dětství - soudruzi si samozřejmě nedali ujít možnost pravidelně uvádět na televizních obrazovkách film kritizující nad zákonem se pohybující složky amerických tajných služeb. A tak mě úvodní vyvražďovačka, postava nájemného vraha a fotky bez lidí krásné rukojmí provázejí hezkých pár let. A i nyní musím s odstupem uznat, že atmosféra nejistoty, kdy nevíte, kdo je kdo, i mrazivá účelnost tohoto filmu je opravdu nadprůměrná. Trojice Redford, Dunaway a von Sydow je doslova elektrizující a udrží vás přikované v křesle po celou délku filmu. Podle mého jeden z nejlepších sedmdesátkových špionážních thrillerů!

Pět mrtvých psů jsem si kdysi pustil bez znalosti předchozích sérií Detektivů od svaté Trojice a první díl mě nechytl, takže jsem dál již nesledoval. Nyní jsem to napravil v rámci skouknutí celé série a ejhle, jsem unesen. Po Taušově vážnějším tónu v Modrých stínech návrat k trochu odlehčenější notě, neotřelé prostředí ZOO, napínavý děj ... A stejně jako u předchozích případů, ani tady nemůže jít soudný divák mající rád detektivky pod čtyři hvězdičky ...

Oproti Případu pro exorcistu více vážné a méně ulítlé. Nicméně pořád dobré, akorát trochu jiné. Případ malinko obyčejnější, i když s patřičně dramatickým vyvrcholením. Ale jinak spokojenost (až na tu zde již několikrát zmiňovanou zvukovou stránku), zajímavě napsané a s přehledem odehrané. Na téhle sérii mě zatím baví takový ten vnor do případu, který u moderních detektivek není zrovna běžný a trochu mi připomíná atmosféru někdejších Kalašovek - samozřejmě s vědomím všech odlišností. Již dlouho jsem tenhle pocit u tuzemského seriálu neměl ...

Mě Případ pro exorcistu tou svou uhozeností a pohybem na hraně karikatury celkem bavil. Přišlo mi to jak napínavé, tak i drsné a hlavně vtipné. Samozřejmě, že takhle detektivové nefungují, ale proč to vyčítat zrovna detektivům od Nejsvětější Trojice, když podobných, a méně originálních i vtipných, postaviček je plná celosvětová detektivní tvorba. Navíc mi Případ pro exorcistu přišel fakt dobře napsaný a zahraný (v hlavních i vedlejších postavách), dialogy měly život a neskrývala se za nimi jen kupa frází, jak to bývá poslední dobou běžné. Jediné, co mi přišlo trochu mimo byla hudba. Ne, že by byla špatná, ale nějak se netrefovala do děje a do nálady příběhu. Jdu tedy dál a sjedu i další případy série ...

Rozjezd pozvolný a takový klasicky holywoodský, takže jsem si říkal, co na tom sakra všichni vidí. Téma autismu není ve filmu nové, jeckyll-hydeovská osobnostní rozpolcenost také ne a o nápadu likvidátora bez bázně a hany ani nemluvím. Ale zhruba od půlky mi Zúčtování zalezlo pod kůži a já se přistihl, že si koušu nehty a čekám, jak to všechno dopadne. Perfektně poskládaný příběh a perfektně odvedená filmařská práce. Důkaz, že i dnes se ze známých ingredienci dá namíchat mana nebeská ...