Inozuka

Bylo to zábavné, ne, že ne. Zvláštní černý humor, nečekané zvraty a trochu brutální, až mystický konec. Nicméně ta banda vyžírků mě celý film neskutečně srala ... Podruhé si je už asi do života nepustím.

Devadesátková klasika, kde hlavní roli hraje trojice Seagal, Tommy Lee Jones a USS Missouri ... první dva na vrcholu kariéry, poslední na své cestě do šrotu. Parádní hlášky, skvělá akce a výborně zvolené prostředí staré bitevní lodě. Seagal to tady rozjíždí na plné pecky, Ryback je esencí všech jeho předchozích postav, z nichž si vzal to nejlepší a svůj slizouckej výraz dotáhl k naprosté dokonalosti. Tenkrát si to asi nikdo neuvědomoval, ale zákonitě musel následovat už jen sešup ...

Asi v půlce jsem se musel jít podívat, kdo tohle režíroval (v úvodních titulcích jsem si to nějak nevšiml) a normálně mi spadla brada. Že to byl slovutný Spielberg, by mě totiž ani ve snu nenapadlo. Ztracený svět je totiž bohapustá slátanina, která chtěla navázat na úspěch Jurského parku tím, že zrecyklovala ty nejikoničtější scény, vynásobila je deseti a očekávala, že to bude cool. Výsledkem je to debilní blbinka, kde se z původní poetiky Jurského parku nezachovalo prakticky nic a kde všechny postavy trpí pokročilou mentální retardací. Nicméně nějaké to napětí tam je, Stegosaurus také a Julina Moore se fakt snažila ...

Přišlo mi to takové sovětské ... Vstříc zlu je film, které kombinuje válečnou agitku s pokusem o vhled do soukromého života vojáků. Linie s osobním životem jakžtakž funguje, zhýralý Kirk Douglas i zapálená stará stodola John Wayne jsou oba skvělí. Bojová stránka filmu je ovšem značně k smíchu, čemuž nepomáhají ani primitivní efekty a naivní představa o vedení válečných operací. Výsledkem je zajímavý crossover, který šlape tak nějak napůl ... Johnu Wayneovi každopádně respekt za to, že film odehrál s rakovinou plic.

Politický thriller, který od klasické šablony vybočuje pouze místem, kde se odehrává - OSN a skvělým hereckým obsazením. To z Tlumočnice dělá příjemnou žánrovku, kde se sice nijak nenudíte, ale rovněž nehýkáte nadšením. Výhodou je, že si pak nepamatujete zápletku, takže po nějaké době můžete shlédnout s klidným srdcem znovu ... tak jako já.

Svého času to byla hrozná hypovačka a tehdy jsem byl z MiB celkem zklamaný. Nicméně po poslední projekci musím uznat, že je to celkem zdařilá a neotřelá komedie přímo nabušená konspiračními teoriemi, brouky a suchým humorem tajných služeb a to nemůže uhnout. Nejlepší postava je bezpochyby ta patoložka ...

PIckardovic bandu mám sice rád, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že Nemesis nějak moc často padal řetěz. Zápletka fajn, záporák je po čertech fikanej parchant, dílčí zvraty jsou super, ale mezi nimi někdy až moc vaty.

Seriál, u něhož si nelze nevzpomenout na 24 hodin a Mr. Robota. Nic tu není tak, jak na první pohled vypadá a nikdy si nemůžete být jistí, zda dílčí rozuzlení v závěru jednotlivých dílů jen cesta ven nebo do hloubky králičí nory. Občas to sice skřípe, někdy malinko nudí, ale jako celek to funguje dobře. Apropos, postava Weirovy manželky by zasloužila vlastní sérii.

Pro Lino Venturu i Malene Jobertovou mám slabost, takže jsem si tuhle francouzskou noir klasiku užil. Kriminálka s vším, co k tomu patří a navíc s filozofickým přesahem, z něhož divákovi zejména v závěru moc dobře nebude. Ostré jak břitva ...

Tři muži a nemluvně bez dvou a za to s použitou plenkou na hlavě a sklenicí mateřského mléka k tomu. Předvídatelné, naivní a hloupoučké. Ale dobrá, nejsem cílovka, takže ty dvě hvězdy dám.