Gothard

Zajímavá variace na téma dokonalé alibi. Jack Cassidy, který si spisovatele (a vraha) již jednou zahrál (a pak ještě v jiné epizodě kouzelníka) je výborný, tyto role mu dokonale seděly. Báječný je i odborník na výbušniny v podání převážně televizního herce Johna D. Chandlera, který je sice trhlý, ale takovým způsobem, že z něho mrazí v zádech. A samozřejmě Columbo - skvělý jako vždy. Dobře vymyšlené, pointa se tentokrát sice dá celkem vytušit, ale i tak je to velmi dobrý díl.

Není to špatný díl, ale rozhodně nepatří mezi nejlepší. Manželský trojúhelník je určitě dobrý důvod pro vraždu, ale vrah - dirigent Alex Benedict - musí zdolat velmi dlouhou a složitou cestu, aby se dostal z místa, kde se koná koncert, ke své milence. Opravdu je věrohodné, aby ho nikdo, kdo by mohl podat jasné svědectví, neuviděl? Pointa je pak docela slabá a dá se odhadnou velmi záhy. Vraha hraje John Cassavetes, který o dva roky později natočil právě s Peterem Falkem drama o rozpadu rodiny Žena pod vlivem.

Jeden z opravdu dobrých dílů. Vrah vymyslí celkem slušný plán (ale co by se stalo, kdyby někdo náhodou zjistil, že v kanceláři není nebo ho někdo potkal coby prodavače zmrzliny?) s dokonalou vražednou zbraní, která se sama rozplyne (tedy rozteče). Okolnosti kolem zavražděného nejsou zcela jednoznačné, ale nakonec se ukáže, že všechny ty problémy a složité odposlouchávání je více méně jen podružná záležitost, protože Columbo ví, kde hledat. Pointa je vynikající.

Výborná epizoda s poněkud nezvyklým závěrem, protože Columbo objeví a objasní i jedno velké tajemství stárnoucí filmové hvězdy Nory Chandler. Poněkud zamotané, ale celkem logické a nakonec i do sebe dobře zapadající. V roli bulvárního spisovatele a vyděrače se objevil i Mel Ferrer, manžel Audrey Hepburnové.

Martin Landau je bezesporu výtečný herec, ale mám pocit, že právě tady mu dvojrole příliš nesedla, zejména jako nezodpovědný Dexter Paris je poněkud křečovitý. Ale celá tato epizoda je přemrštěná: hospodyně paní Pecková, Columbovo rádoby vtipné vystoupení v televizní kuchařské show, málo uvěřitelná snoubenka zavražděného. Pointa je zajímavá, ale už od poloviny dílu, kdy Columbo chodí po schodišti s hodinkami v ruce, je jasné, že vrah musel mít komplice. Takže kdo to asi mohl být, že? Z mého pohledu slabší epizoda.

Díl, který nepovažuji za příliš vydařený. Snaha o inovaci zavádí Columba do Londýna, a když už je tady, tak samozřejmě musí vyšetřovat něco, co souvisí s anglickými reáliemi - příprava shakespearovského představení a osobní problémy jeho protagonistů se zdál být dobrý nápad (asi by bylo divné, kdyby detektiv v Anglii řešil třeba ukradený recept na špagety). Ale celé je to nedotažené, herci hodně přehrávají, snaha o vtipnost si místy podává ruce s trapností, pointa žádná sláva.

Skvělý díl. Pokud má Columbo proti sobě dobře napsaného protivníka, který dostane větší prostor, a pokud je tento protivník zahrán tak skvělým hercem jako byl Ray Milland (a pokud je navíc tak fantasticky nadabovaný Josefem Vinklářem), tak to prostě nemůže dopadnout špatně. Jinak je to více méně typický příběh: distingovaný vrah s ušlechtilou zálibou, postupné rozplétání nitek, výborné dialogy, konec, který je celkem překvapující, ale který by u soudu rozhodně neobstál (ale to je hra, na kterou divák musí přistoupit, protože takových dílů je celkem hodně - někdy jsou to spíše intelektuální šarády, kdy vrah - právě proto, že je vzdělaný a "slušný" - v určitém okamžiku uzná, že Columbo je lepší a přizná se). Tento díl je obohacen i nemotorným asistentem, který přinejmenším nevadí, a několika skvělými scénami - třeba tou, kdy Columbo oznamuje manželce uneseného, že její milenec byl ochoten ji za přiměřenou finanční satisfakci opustit - to je prostě dokonalé. A protože viník průběžně reaguje na vývoj vyšetřování, tato epizoda je zajímavá a nápaditá až do konce.

Vynikající díl, zcela jistě jeden z nejlepších. Columbův protivník je - jako téměř vždy - vzdělaný, kultivovaný, poměrně bohatý, který vraždou de facto pouze chrání svůj životní styl. Donald Pleasence coby Adrian Carsini je naprosto úžasný, tentokrát má dokonce snad více prostoru než sám Peter Falk (rozhodně ku prospěchu epizody). Závěrečné scény jsou znamenité, Carsiniho povzdech: "Ona i ta svoboda je někdy velmi relativní," je dokonalý. Pro mě jeden z absolutních vrcholů celé série.

Geniální mystifikace, dokonalý (pseudo) dokument o lidském chameleonovi Leonardu Zeligovi. Nápaditost, se kterou Woody Allen rekonstruuje životní osudy svého hrdiny, je obdivuhodná - a zejména v první třetině filmu neobyčejně zábavná. Je třeba si uvědomit, že Zelig byl natočen v roce 1983, tedy před více jak třiceti lety. Mimořádný a na svou dobu ojedinělý nápad se tvůrcům podařilo skvěle realizovat; vznikl tak film, který je samozřejmě velmi odlišný od jiných Allenových filmů, ale který krásně dokumentuje mimořádný tvůrčí potenciál a takřka neomezenou invenci scénáristy, režiséra a představitele hlavní role v jedné osobě. Výborným nápadem také bylo zařazení "filmu ve filmu". Nutno ovšem přiznat, že v druhé polovině filmu - s návratem Zeliga k "normálnosti" a postupné ztrátě svých jedinečných schopností - se kouzlo neobyčejného příběhu poněkud vytrácí. I proto díky za krátkou stopáž, která filmu hodně pomohla. Ostatně sám Woody Allen byl údajně s podobou filmu dlouho nespokojen, filmový materiál nechal několikrát přestříhat a dodatečně dotočil ještě další scény, které snad nahradily původně nepoužité.

Zase až tak špatný film, jak by mohlo vyplývat z některých níže uvedených komentářů, to nebyl. Myslím, že svou roli sehrálo i nenaplněné očekávání, protože Náhradníci byli prezentováni jak filmová sci-fi bomba roku, což zcela jistě není pravda (ale úplný výbuch to také nebyl). Motiv náhradníků nabízel značné možnosti, ovšem autoři evidentně chtěli natočit pouze akční sci-fi, a ne sofistikovaný film, který by diváky donutil alespoň v některých okamžicích myslet. Škoda. Takže vznikla celkem přijatelná podívaná s předvídatelnou zápletkou, ve které se hlavní hrdinové navzdory několika do očí bijícím nelogičnostem dostanou do cíle, aby dosáhli uspokojivé akční i společenské katarze. Willis odvádí tradiční standart, Rosamund Pike je příjemně jistá, kopírování jiných filmů (nejen vizuální) dnes už nikoho nepřekvapí (kdo by se v dnešní době namáhal s vymýšlením něčeho nového, že ano? Vždyť jde hlavně o masy, a masa je dav, který nepřemýšlí). Ještě jednou škoda za nevyužité možnosti; takto vznikl jen film vhodný třeba pro páteční - po pracovním týdnu - hodně unavený večer, kdy divák nechce sledovat úplnou kravinu, ale současně už nemá sílu vyvíjet větší intelektuální aktivitu.