EdaS

Špionská komediální převážně konverzačka, kde akce není to nejdůležitější. Takže když nebudete očekávat přímou konkurencí Mission: Impossible, nemůžete být zklamáni. Obsazení je totiž skvělé a Statham, Plaza, Hartnett a každou scénu pro sebe si kradnoucí Grant si natáčení zjevně užívali. Ritchie neexhibuje, ale i tak Operation Fortune solidně šlape.

Johnson se na Agathu Christie bohužel nechytá a tentokrát je to ještě markantnější než v Na nože. Nicméně herci jsou fajn, Janelle Monáe je vyloženě skvělá a camea potěšila.

Příjemné překvapení! Pino Donaggio cíleně vykrádá sebe sama z Body Double a režisér De Palmu a Oči Laury Mars - a kupodivu to má solidní atmosféru a v závěru i slušné napětí! Potěší i zábavná detektivní kreace Donalda Pleasence a především přehlídka krásek v čele s uhrančivou Renée Simonsen.

Bava se zjevně, co se filmařského talentu týče, nepotatil. Delirium stojí na přednostech Sereny Grandi... a to je tak nějak vše. Strašná hudba a hrozný anglický dabing  nepomáhá.

I po letech technická špička, které se máloco vyrovná. Jinak spíš celorodinná podívaná, zatímco já bych od Camerona radši dospěláckou hardcore sci-fi.

Ten film má vlastně velmi odporné jádro, když mu vůbec nejde o Dorothy Stratten, která je pojatá jako velmi matná, nevýrazná, nezajímavá postava, jako se spíš snaží o pochopení jednání Paula Snidera, kterého představuje Eric Roberts ve full retard módu. Over the top ani zdaleka nevystihuje jeho herectví, které možná funguje v ujeté béčkové Abulanci, ale ne v tragickém reálném příběhu. Když je Star 80 i podle Tarantina obscénní film, něco na tom bude.

Krásná kamera, ale jinak dost překombinovaný předchůdce slasherů.

Jaký průměr? Stejně jako inspektor Tellini je The Black Belly of the Tarantula lehce melancholické a díky zajímavé zápletce a krásným herečkám (Barbara Bouchet jednoznačně vede) příjemně koukatelné giallo.

Krásná noirová kamera, sympatická ústřední dvojice a tak akorát zamotaná zápletka. Giallo negiallo, Bavu musím rozhodně nakoukat.

Hvězdou tohohle filipínského wip exploaťáku plného (polo)nahých žen není překvapivě Pam Grier, jako spíš neskutečně odvázaný Sig Haig. Každopádně Jack Hill byl v tomhle žánru jako doma.