Hanka_M

Velmi originální způsob dokumentárního cestopisu. Vtipné, inteligentní, dobře zahrané a hlavně skvěle vybrané, co se týče lokalit a objektů. Hrané prvky takové sérii moc sluší a po filmařské stránce je to jedinečné dílo, srovnatelné např. s Modrou krví. Táborský je civilní vypravěč, který nevyžaduje pozornost a přesto se mu jí dostane. Příjemnou podívanou zajistí nejen dobrá kamera, ale i hudební ilustrace, která je hravá i nostalgická.

Velmi slušné dílo, ovšem dokumentaristicky nijak zvlášť bohaté. Až na pár situací vidíme pouze sedící a  mluvící osobnosti. To by v hlavním vysílacím čase na prvním programu ČT být nemělo. K celovečernímu dokumentárnímu filmu to má z režijně-dramaturgického hlediska ještě celkem daleko. Přesto se k Petru Kostkovi a jeho herectví skláním - je to jistě jedna z největších hereckých osobností jeho generace.

Tak jak jdou jednotlivé díly, tak bych dala i známky, pokud bych měla tyto filmy klasifikovat. Třetí díl by tedy byl asi za 3, ale jelikož tyto filmy od mládí miluji a nedokážu k nim být kritická, můžu zde napsat jen, že mi takové filmy v současné francouzské produkci chybí. Ale chápu, doba těchto filmů a hereckých hvězd už se nevrátí.

Slušný a poctivý film založený na výborném scénáři a místy dobrém hereckém obsazení. Maska T. Topfera se mi, přiznám se, úplně nelíbila - respektive, nepůsobila na mne věrohodně a je opravdu hodně vidět ta "maskérská práce". Ale jinak se mi film celkem líbil, protože pracoval velmi dobře s informacemi a emocemi. Pro mne je to hodnověrný obraz doby, byť hlavní hrdina a jeho příběh se z hlavního dramatického jednání vytrácí a na konci se zase vrací - režijně mi to přijde tak trochu krkolomě uchopené. Vzbudilo to ve mě zvědavost, jak to tenkrát asi bylo. Politicky je to velmi zajímavé a drží si to celkem i odstup a nadhled. Nicméně je jasné, že Nikolaev už má to nejlepší za sebou.

Unikátem tohoto seriálu je i to, že si sám autor a režisér složil vlastní filmovou hudbu, která ke všem dílům dokonale sedí, atmosférou, délkou, výběrem nástrojů. Všechny složky mi přijdou vyvážené, cimrman, herci, prostředí, kamera. Moc pěkné a hlavně originálně vtipné.

Celkem důstojné zakončení trilogie. Hezká ústřední píseň a všichni mí oblíbenci, kteří s námi tak hezky zestárli.

Velké umělecké osobnosti se ocitli v rukou velmi podprůměrného dokumentaristy, protože, jak vidíte, dokument je bez děje, dramatických nápadů, situací, bez koncepce. Záběry uvnitř rodiny jsou nevkusné, výpovědi příbuzných spíše anketní, reportážní. Kamera jak z 90. let a technicko-vizuální zpracování naprosto směšné. Třeba jen ty titulky, to mě fakt rozesmálo. Fakt se na kousek podívejte, je to otřesné, a přitom takoví velcí umělci. O smyslu a duši jejich životů a umění jsme se fakt moc nedozvěděli.

Pavel Jirásek je skvělý dokumentarista, ale neumí pracovat s herci, takže vám je při hraných scénách trapně a stydíte se za herce. Jakmile taková epizoda skončí, máte před sebou opět zajímavý a literárně i historicky velmi dobře zpracovaný dokument. Jelikož je ale dokument na hraných scénách postavený, nemůžu hodnotit více než na 45% úspěšnosti. Škoda, že v rolích vystupovali často amatérští herci. Dobře byla vybraná ovšem hudba, která velmi vkusně exponuje dobu.

Opět po letech jsem se podívala na tento film a musím uznat, že nezestárnul ani o týden. Tedy alespoň pro mě. Nemůžu tomu snad ani nic vytknout. Kamera je opravdu velmi nápaditá a pohlcující, stejně jako hudba a skvěle propracované postavy.

Paní Molavcová musí hrát Melicharovou i v osobním vyprávění? Myslím si, že její osobnost je v tomto dokumentu nevhodně uchopena, o její duši a o tom, jaká skutečně je si můžeme nechat jenom zdát. Řemeslně je to hezké, ale dramaturgicky a obsahově nudné a místy skoro až falešné. A zbytečně dlouhé, tentokrát paní Olga na svou kýženou stopáž dosáhla jen umělou vatou.