Obsahy(1)
Fenomenální klavírista Ivan Klánský a jeho rodina pohledem Martina Kubaly... Ivan Klánský patří k nejlepším českým současným pianistům. Po studiu na Pražské konzervatoři a později i na Akademii múzických umění se stal vítězem či laureátem řady mezinárodních soutěží a jako vůbec první Čech se dostal do finále varšavské Chopinovy hudební soutěže. Zároveň je i úspěšným hudebním pedagogem, čtyřicet let vyučuje na Hudební fakultě AMU a je i profesorem Vysoké hudební školy ve švýcarském Luzernu. Má rád čísla, statistiky, mapy, letové a jízdní řády. Mezi jeho záliby a libůstky patří šachy, jižní moře, slunce, dobré jídlo a pití, ale i třeba ve Španělsku rodinou kontrolované hraní na výherních automatech. A hlavně je to nesmírně přátelský a laskavý člověk. Ze třech manželství má šest dětí, naprostá většina z nich se věnuje úspěšně hudbě. Je mezi nimi vynikající houslista, koncertní pěvec, klavírista a dirigent, violoncellista a houslistka. Mají za sebou úspěchy v národních i mezinárodních hudebních soutěžích. Ale jsou především rodinou skvělého umělce, ve které platí tolerance, ohleduplnost, empatie, úcta a respekt jeden k druhému. A to není v dnešní sebestředné a rozhádané době rozhodně málo. (Česká televize)
(viac)Recenzie (5)
Hrál jsem na klavír sedm let, ale tato rodina je neuvěřitelně talentovaná. https://www.ceskatelevize.cz/porady/13500246130-klan-klanskych/ ()
V tomto dokumentu je něco velmi krásného - hudba a umění Ivana Klánského i jeho potomků. Ale technicky mi to přišlo takové až příliš reportážní, dramaturgicky neuspořádané a po vizuální stránce dost zastaralé. Oslovilo mě poselství a duševní harmonie pana Klánského, zamyslela jsem se i nad morálními hodnotami, ale celý ten film měl takový až příliš klasický pomníčkový tvar. Pro mne film z minulého století. Bez energie, bez režie, bez scénáře. Za mě promarněná šance portrétu geniálního klavírního virtuóza. ()
Příšerná kamera a odfláknutá režie příliš bránila vyniknutí Klánského virtuozity a mimořádnosti geniálního umělce, pedagoga a velmi precizního "řemeslníka". Naopak filmařské řemeslo tento portrét postrádal. Pan Klánský je mi ale velmi sympatický, stejně jako jeho syn Lukáš. Ale bohužel ani výběr hudby a hudebních děl nebyl příliš originální. ()
Velké umělecké osobnosti se ocitli v rukou velmi podprůměrného dokumentaristy, protože, jak vidíte, dokument je bez děje, dramatických nápadů, situací, bez koncepce. Záběry uvnitř rodiny jsou nevkusné, výpovědi příbuzných spíše anketní, reportážní. Kamera jak z 90. let a technicko-vizuální zpracování naprosto směšné. Třeba jen ty titulky, to mě fakt rozesmálo. Fakt se na kousek podívejte, je to otřesné, a přitom takoví velcí umělci. O smyslu a duši jejich životů a umění jsme se fakt moc nedozvěděli. ()
Dávám jednu hvězdu za téma a účinkující. Ale jako dokument to fakt nefunguje, ani po umělecké, ani po technické stránce. Je vidět, že Kubala dokáže zničit i jímavý a silný závěr dokumentu, když tam střihne tu poslední Klánského větu, která je sympatická, ale naruší katarzi dokumentu. Tedy v tomto případě spíš tv pořadu. ()