CSSML

Obživlý historický příběh Knihy z Kellsu, podaný krásnou nápaditou animací inspirovanou iluminacemi z ní. Samozřejmě je tu hodně umělecké licence a pohádkových prvků, ale historických reálií je tu více, než by si divák na první pohled myslel. Jedna z řady teorií předpokládá, že kniha byla napsána v opatství na Ioně a iluminována v opatství v Kellsu. Její autorství je tradičně připisováno sv. Kolumbánovi z Iony (521–597), který měl za žáka sv. Brendan z Birru († 573). Oba ovšem zemřeli dvě stě let před dobou, do níž je dnes vznik knihy kladen a do níž spadá i vikingský vpád na Ionu (794). Podle jiné tradice kniha vznikla ke dvousetletému výročí světcovy smrti. Brendanův kočičí kamarád Pangur Bán je převzatý ze staroirské básně Pangur Bán o mnichovi a jeho kocourovi stejného jména, které znamená Bílý valchař (to našla manželka). Sice mě trochu zaskočilo multikulturní osazenstvo kellského kláštera, ale nad tím zamhouřím oko, zvláště když se mohlo jednat – byť nejspíš nejednalo – o narážku na legendární cestu sv. Brendana z Clonfertu (asi 484–577) po Atlantickém oceánu, při níž doprovázen 16 mnichy navštívil mimo jiné ostrov obydlený poustevníky a možná doplul až do Severní Ameriky.

Spolu s prvním dílem zatím nejlepší detektivka. Konečně je zápletka pořádně vystavěná, že není od půlky jasné, kdo je vrahem.

Poctivá „whodunit“ detektivka. Kamera, nasvícení scén a podbarvením hudbou – vše výborné. Detektivova skepse pochopitelná a uvěřitelná. Zápletka je sice trochu okoukaná, ovšem o to více je třeba ocenit její napínavé převyprávění a zasazení všech kamínků na jejich místa v mozaice. Za dramatickou vsuvku s nemocným otcem si pátou hvězdičku zaslouží.

Klasický „whodunit“ seriál z prostředí venkova s pořádnou porcí vražd v každém dílu. Zápletky byly poměrně složité a občas kombinovaly více zločinů spáchaných různými osobami. S manželkou jsme viděli první tři série a několik dílů ze čtvrté, k následujícím dílům už jsem nedohledal synchronizované české titulky. První série se vymykala ostatním nejen složitější angličtinou, jak se nám zdálo, ale i dějotvorným využitím různých sexuálních úchyláků. V dalších sériích se sice nějaké homo nebo sado-maso dvojice občas také objevily, ovšem jejich důležitost pro děj byla prakticky nulová, tudíž tu zřejmě byly jen na důkaz toho, že Britové z přelomu tisíciletí nejsou žádní puritáni. Naštěstí pro seriál nebyla tato zobrazení explicitní.

Řekl bych, že si pan režisér ukousl příliš velké sousto. Bylo v podstatě nemožné vměstnat do 50 min historii lounského předměstí, jeho asanaci komunisty, analogickou devastaci nedalekého dávnověkého sídliště, vlastní vzpomínky z dětství (vyprávěné až kýčovitě poeticky) a vzpomínky pamětníků. Výsledkem je mírně zmatené skákání mezi tématy proložené pohledy na Emila Juliše, který byl tehdy už doslova nad hrobem. Nicméně vzhledem k osobnímu poutu, které mě pojí s lounským předměstím, budu při hodnocení tohoto díla shovívavý.

Hlavní chyba byla dívat se na tento film bez českých titulků, jelikož postavy mluví nějakým slovenským nářečím proloženým jidiš a polštinou, takže za výsledek by se nemusel stydět ani Babylon. Mé obtíže s porozuměním se navíc tragikomicky doplňovaly s komunikačními problémy dvou hlavních postav, čímž se dostávám ke druhému kamenu úrazu. On o koze, ona o voze. Jednou, dvakrát – to by ještě šlo, ale založit na tom polovinu až dvě třetiny filmu? To je opravdu otravné. Až poslední půlhodina s Brtkovými monology a běsi vnesla do děje trochu napětí, ovšem pro mě zcela nevěrohodný konec film naprosto „zabil“. – Každopádně film není nijak objevný a ještě 20 let po válce (sic), kdy už se projevila plná zrůdnost západního i východního komunismu, se nese na vlně antifašismu. Dodnes (2017) jím Marxovy následovatelé, zodpovědní za vyvražďování nenarozených, straší slovenské pravičáky.

Manželka si jej přála vidět. Zvládli jsme však jen první polovinu se dvěma rozpitvanými těly a postupně houstnoucí atmosférou, potom už jsme se moc báli a raději jsme si zbytek děje pouze přečetli. A musím říct, že mi moc smysluplný nepřišel. Horory obecně nemám rád, není v nich žádný vývoj postav, krize, katarze, prostě nic. Jen snaha o vyvolání pudového strachu okoukanými triky blikajících světel za bouřky, šerých koutů, vzdálených úderů, oživlých těl... Tenhle není výjimkou. Nadto je tu zlo prezentováno jako všemocné, nezničitelné, což je do nebe volající nehoráznost.

Souhlasím, že Manon od pramene je lepší než Jean od Floretty. Zaslouží si pět hvězdiček, byť s odřenýma ušima. Inspirace antickou tragédií o Oidipovi je přece jen příliš okatá, je-li zmiňovaná i v samotném filmu. Křesťanské prvky potěšily oko i duši.

Tříhodinový gejzír nudy. Andrej Rublev byl proti tomuhle opusu Kill Bill. Zatímco první polovina se táhla, druhá byla mrtvolně strnulá a skoro jsme u ní s manželkou usnuli. Bylo-li režisérovým záměrem přenést nudu šlechty na diváka, povedlo se mu to dokonale. Neuvědomil si ovšem, že dobrý film má divákovi pocit nudy pouze zprostředkovat, nikoli jej nudit. Občasné rádobymoudré monology knížete byly stejně škrobené jak jeho stojáček. Vizuální stránka byla nicméně krásná.

O dost slabší než Noční hlídka. Strašlivě natažené. Většina událostí nedávala smysl ani v rámci toho nesmyslného světa. Jednou naprosto stačilo. Alespoň konec byl povedený.