MartinNDL

V podstatě geniální námět v kombinaci s Trojanem a Krobotem mi zněl jako něco nadčeského do chvíle, kdy jsem si přečetl, že režie se chopil slušný rutinér Strach a pod scénářem je podepsanej zoufale neslušnej pseudotalent Epstein. Z přání o filmu roku byl najednou sen o božském dotyku geniality, ale více přání o příjemném a neotravném jednohubečném večerním zákusku. K mé skromné spokojenosti se druhé naplnilo i se všemi očekávanými nešvary Epsteinova psaní. Trojan je skvělý a Stivínová ho solidně doplňuje, akorát je to zase pouze ta naše klasická ha ha, brek, brek komedie, kafe s čajem, cukrem a octem. Film postrádá přesah, je to fotbalový trénink průměrného týmu naší ligy s Trojanem na hraně vápna, kdy občas pěkně trefí ránu z voleje, občas hezká klička, na chvíli přijde Taclík a ukazuje svoje cirkusové číslo, míč mu pěkně drží na noze. Nakonec ale víc než podpis na fotky výše zmíněných nečekejte, nehraje se tady na ostro, není to liga, natož evropský pohár. Ta metafora s trháním zubů budiž použitelná i pro celkové hodnocení filmu. Můžete se toho bát, můžete očekávat něco zcela ojedinělého, možná nejsilnější zážitek roku, nakonec je to ale jenom rutinní pích a trh, zoubek je venku, zapomenutelná vzpomínka a jede se dál.

Battle Royale 2 potkává Matrix 3 a zmrzačil přitom zajímavé vedlejší postavy, aby vynikla ubrečenost, umíněnost a sobeckost hlavní hrdinky, což se ji nedá do určité míry vytýkat, protože tady nejde o vyvolenost, volbu nebo dědictví, ale čirou náhodu, resp. smůlu. Pamatujete si na ty zábavné knížky o filosofii? Sofiin svět? Podobně přistupují tvůrci Hunger Games k různým teoriím mediální manipulace ať už třeba Jeana Baudrillarda nebo vůbec možnostem a specifikacím působení médií Marshalla McLuhana. To vše je šoupnuté do primitivní metafory o pozdním kapitalismu zobrazené tak, aby ty jednotlivé distrikty a jádro pobrali i průměrní štředoškoláci. Sympatická je absence pokrytectví a znázornění oboustranné manipulace.

Nejubožejší možné provedení. Starej, slizkej kněz šuká malou holčičku a po nás se chce brát to jako zdravej sexy vztah.

Truffaut strčil koule do drtičky odpadů a nejen že mu nádobíčko přežilo, ono se vrátilo silnější než dřív a ještě k tomu našel spoustu zajímavostí jako cenný známky, peníze a šperky. Dalo by se v případě tohoto filmu mluvit o velmi hloupém nápadu, který není možné zrealizovat vkusně. To se ovšem Truffautovi z důvodu více než pochopitelného - je úžasný režisér a hlavně moc dobře věděl, o čem točí - povedlo znamenitě. Takhle dobrý film by nikdy nemohl vzniknout, kdyby příběh psala osoba tradičně smýšlející v oblasti vztahů. "Ty nemiluješ lásku, ty miluješ představu lásky." Na rozdíl od většiny současných casanovských děl zde nejde o ego, o reputaci, ani se nehledá pátá osudová láska. Případ zdejšího hrdiny je mnohem více anticky tragický. Naprostá samota a sebetrýznění. Přesto spokojenost a úspěch. Hlavní postavě fandíme, protože cítíme upřímnost vůči sobě, byť ve vztahu k ženám je roboticky chladný a nedovolí víc než chvilkové pozastavení, jedno dvě čísla, ale určitě si neber župan a nelehej ke mně, taxík už čeká.

Znáte ty reklamy na chlast s drsnými muži v nehostinné přírodě? Přidejte japonské duchy, pár dialogů ve slovinštině, hodně málo italských frází, několik obrázků ze zoologické učebnice, dívčí sbor, sežeňte bomba kameramana a pokud to natáhnete na celovečerní stopáž, můžete překročit řeku celkem s úspěchem.

Daniel Radcliffe překvapivě sympaťák v žánrově velmi volné míchanici dívčí romantiky, teenage kriminálky, šedočerné komedie s lehkými závany fantasy horroru. To vše zabalené do předvídatelné rekreačně fauvistické krabice se skvělým soundtrackem.

Tohle je sakramentská trefa do mě. Kdo nechápe co myslím tím neustálím plkáním o vyjadřování emocí bez slz a smíchu, tady je návod. Neskutečně neubrečený příběh o zvrácenosti morálky vyšší společnosti a síle svědomí. Boxerský grupáč mezi rodinou, společenským postavením, přátelstvím a osobní ctí. Pitva všech možných forem pokrytectví a lží.

Chtěl bych vidět výraz v tváři pana Endicotta po zvolení Obamy. Skvěle fungující duo policajtů v zemi, kde si děti sakra vybírají, kterou barvičkou vymalují tváře padouchů a hrdinů a kde kalhotky prsatých šestnáctek visí nízko pod pasem.

Jediný Fincherův film (k roku 2014), kdy nehodnotím plnou palbou. Přesto velmi příjemná záležitost. Jak většinou nemám bezmeznou důvěru k feministicky superwomanovským příběhům, tak Jodie je doslova krásnou výjimkou. Vždycky mně přišlo děsně sexy, jak drsně a zároveň žensky se pere chlapama. Tenhle typ lesbiček se snadno dostává do mých erotických snů a v kombinaci s tím, co vyrostlo z Kirsten, bych si klidně pár nocí v nedobytný cele s tímto tandemem uměl představit. Jsem vřele rád za ne zdaleka dokonalý, ale určitě ne přehnaný závěr, který tak strašně moc smrděl průserem.

Naprostá a zbytečně utančená tuctovka pro rodiny a osamělé děti, kterou ale velmi zachraňují Carell, Rockwell a líbezňoučký kukuč AnnaSophie Robbový. Amanda Peet by i po čtyřicítce utáhla kdejaký pornofilm nesnímaný HD zblízka. Zde hlavní plakát je mimochodem velmi matoucí a hlavní postava je místy hóóódně otravná svoji extrémní nesmělostí, morální poselství pak známe z libovolné epizody Kroku za krokem. Co je ale sympatický (trochu paradoxně, přesto bez ironie) je obsazení komparzistek v aquaparku. Tvůrci nenacpali film obyčejně neuvěřitelným množstvím sexy kostiček, ale i přímo a poměrně dlouze obdivovaná prdelka má na druhé straně těla slušnou vaničku z tuku, jinde zase taneční kreace doprovází masitá stehýnka teen fanynky, prostě uvěřitelnost je v tomhle poměrně slušná.