MartinNDL

S nejlepšími filmy mám ten problém, že kdybych je začal hodnotit a komentovat v běžném rozsahu komentářů čsfd, budu kurevsky nasranej, že sem nenapsal všechno, co sem chtěl. O to radši si o nich pokecám s lidma v hospodě. Původní film sem neviděl, ale vědomí, že je úplně stejný a zároveň fakt, že Michael Pitt je v mým top 10 herců dává dohromady - je mi to celkem fuk. Kdyby pod scénářem bylo napsaný moje jméno, neřekl bych ani slovo proti. Přesně vyjadřuje, co se snažím jinak, jinde a jiným vyjadřovat. Kdo chce aspoň pár důvodů, proč Funny Games řadím mezi vůbec nejlepší filmy, co sem viděl, nechť si přečte zdejší komentář uživatele Bluntmana (tak na 90% s ním souhlasím), kdo chce všechny důvody, ať se podívá na film. Jinak průměrný hodnocení 66% (19.1. 2009) a tedy kategorie "modrý filmy - průměrný filmy" a vysoký počet extrémně negativních hodnocení je velmi zajímavý a ještě si nejsem úplně jistej, proč to tak je.

Tak tady to začalo. Škoda, že si nepamatuji datum, kdy jsem se zamiloval do těch poloostrovních šikmooček, které rozděluje nesmyslná vnitrostátní hranice mezi sebou a pochopitelná romanticky-intelektuální hranice od okolního světa. A pak že nebrečím.

Tak tohle je už vážně šikana. Myslím tím citová šikana od Korejců. Další film, který je tak silný, že si se mnou dělal co chtěl. Opravdu to není romantická komedie, jak již napsala May. Je to místy úsměvné, místy komediální, ale jinak naprosto napínavé drama. Romantika to je i není. Záleží, co si pod tím představíte. Ale o lásce to je, to jo.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmečků. Stojí hlavně na výborně napsaných a dokonale zahraných postavách. Tady jsem se zamiloval do Scarlett Johansson a Thora se dostala do mých top hereček.

Pulp Fiction je Tarantivův Sgt. Pepper a Are You Experienced?. Inglourious Basterds jsou White Album a Electric Ladyland. Moje pocity se těžko popisují. Quentin se posunul ze skvělého na geniálního.

JIm Jarmusch + Johnny Depp + William Blake + Neil Young + postmodernita + existencialismus + wendersovské putování + tarantinovské dialogy + černý humor = něco neskutečně skvělého.

Tohle sem si s Cagem prožil a protrpěl od začátku do konce. Tady se sešlo kurevsky hodně lidí, kteří věděli moc dobře, co dělaj a udělali to úžasně. Bezvýchodný a krutý. Nádherně procítěný. Skvělí lidé padaj do propasti, nikdo je nemůže zachránit, musej spadnout a vědí, co to znamená. Takovej pád je jen jeden. Jediná cesta, po který může v životě jít, je utrpení. Masochistická deprese, která zanechává ohromný množství pocitů.