neo93

Druhý celovečerní snímek Jiřího Mádla. Po skvělém debutu Pojedeme k moři, nám přináší další originální film, který má své kvality. Tentokrát nám přibližuje dvojici nesourodých hrdinů, kteří se dílem náhody dostanou do úzkého kontaktu. Bývalý profesor na gymnáziu a někdejší komunista, Antonín Rypar, je starý morous, jenž má rád svůj klid, při kterém si nejraději zapálí nějakou cigaretu na střeše bytovky, ve které bydlí. Když jednoho odpoledne si chce právě na oblíbeném místě zapálit, uvidí na okraji střechy stát vietnamského mladíka Songa, který se právě chystá skočit dolů. Po krátkém rozhovoru se Antonínovi podaří přesvědčit Songa, aby neskákal. Poté, co vyslechne Songa ve svém opuštěném bytě, nabídne mu dočasný azyl, který mladík přijme. A tak začne vztah, dvou odlišných lidí, kteří si k sobě postupně nalézají cestu. Velice citlivé ztvárnění nejen dvou hlavních postav, ale také sociálních a etnických vrstev. Nechybí tomu humor, nadsázka ani určitá dávka napětí. V tomto ohledu skvěle zrežírováno od Mádla. Výtečný výkon podává Alois Švehlík, který pozvedá celý film vysoko nahoru. Řekl bych, že o něco slabší než prvotina Pojedeme k moři, ale i přesto hodně dobrý snímek. Budu se těšit na další film od Jirky Mádla.

Druhé pokračování povedeného filmu Něžné kuře z roku 1978. Znovu se setkáváme se svéráznou dvojicí hrdinů, s neohroženou policejní vyšetřovatelkou Lisou a bezstarostným učitele řečtiny Antoinem. Ti se hned v úvodu snímku berou a následně se vydávají na svatební cestu do Řecka. Po klidných a romantických dnech se střetnou s francouzským archeologem Pochetem a jeho divokou manželkou Agnès. Když Pochet nalezne starobylé torzo sochy, které je mu poté odcizeno a navíc dojde k vraždě týkající se ukradení torza, roztočí se kolotoč nevšedních událostí, do kterých jsou přímo zapojena naše ústřední postarší novomanželská dvojice. V předchozí snímek stavěl na směsici kriminálky a komedie, v tomto případě se však jedná o místy bláznivou road-movie komedii, ačkoli na pozadí je ona krádež a vražda. Velkým plusem je rozhodně samotné prostředí Řecka, tak i nové postavy, které přidávají mnoho humoru, přestože třeba hlavní řecký inspektor, je hodně zvláštní a moc mi tam neseděl. Jinak ale opět skvělá zábava i s několika honičkami a dalšími nabitými scénami.

Drsně reálné zachycení válečného konfliktu na Ukrajině. Tvůrci dokumentu, v čele s charkovským novinářem, fotografem a filmařem Mstyslavem Chernovem, sledovali na vlastní oči dění ve městě Mariupol a to od počátku ruské invaze až po prvních 20 dní, kdy bylo město těžce bombardováno a obléháno. Již od úvodu je velmi nepříjemné se dívat na tento film, jenž postupně poodhaluje skutečné hrůzy, které se v tomto městě odehrály. Je rovněž moc důležité, že na začátku je zobrazeno město na pobřeží Azovského moře s více než 400 tisíci obyvateli, které si žilo normální život až do vpádu ruské armády. Radikální změna, která poté nastávala je až neuvěřitelná. Surovost snímku spočívá v tom, že vše pozorujeme v první linii společně s lékaři, sestrami, vojáky, policisty, alei obyčejnými lidmi, kteří prožívali (a prožívají) válku na vlastní kůži. Velký respekt a obdiv si zaslouží tvůrci tohoto záslužného díla. Nic víc není potřeba dodávat, každý si může udělat obrázek sám.

Celkově povedený dramatický film pojednávající o jedné nepříliš zfilmované události. Snímek se zabývá tím, co se stalo s tělem Ježíše Krista po jeho ukřižovaní. V centru dění sledujeme římského vojevůdce Claviuse, který právě dostane na starost objasnit, co se opravdu stalo s oním tělem. Bylo tělo Ježíše ukradeno či skutečně vstal z mrtvých? A přesně na to chce najít odpovědi hlavní hrdina. Přišlo mi vůbec zajímavé, že se s tímto tématem nikdo filmařsky nezaobíral, tedy pokud vím. Většina tvůrců se zaměřuje na Ježíšův život, popř. na jeho ukřižování, ale ne na bezprostřední dění po jeho smrti v Jeruzalémě. I z tohoto důvodu mě film docela oslovil. Snímek můžeme pomyslně rozdělit na dvě části. První se točí kolem velitele Claviuse a jeho vyšetřování. Je to taková detektivka, jen v dost netradičním prostředí. Pátrá po důkazech, mrtvých tělech nebo vyslýchá svědky, kteří byli přítomni v onen osudný okamžik blízko Ježíšova kříže a jeho pohřbení. Kromě zmíněných věcí, Toma Feltona v roli Claviusova pobočníka, mě ještě v úvodní části zaujala pasáž, kdy římští vojáci bojují proti místním vzbouřencům. Ne tak úplně samotná bojová scéna, která je chvilkami až úsměvná, ale především jak zde skončí obávaný zločinec Barabáš, kterého si Židé údajně vybrali osvobodit na úkor Ježíše. Druhá část snímku se už zaměřuje na Claviuse a zmrtvýchvstalého Ježíše, který vykonává různé zázraky. Film se realitivně drží biblických příběhů, ale jejich ztvárnění, resp. zobrazení mě přišlo místami taktéž docela úsměvné. Ačkoli Ve jménu Krista má své nezpochybnitelné mezery, tak má i jisté kvality, za které je mu potřeba dát šanci.

Skvělý francouzský snímek, který docela dobře propojuje dva žánry. Jednak slušnou kriminálku a jednak úsměvnou romantickou komedii. Vrchní velitelka policie Lisa omylem srazí autem učitele řečtiny Antoina, který akorát projíždí ulicí na svém mopedu. Když se setkají, zjišťují, že se znají z minulosti. Oba dva více než před dvaceti lety studovali na stejné škole. Jejich nečekané střetnutí zažehne nefalšovanou lásku mezi nimi. Jenže problém je, že Lisa tají před Antoinem že je policejní inspektorka, která navíc momentálně nemá vůbec čas, jelikož vyšetřuje vraždy poslanců. Líbila se mi ústřední dvojice postav, která si k sobě hledá cestu, ačkoli jsou tak rozdílné, jako oheň a voda, jak zaznívá i přímo ve filmu. Poklidný, ale přímočarý Antoin, zpěvák ve svém profesorském sboru a stále zaměstnaná policistka Lisa, která řídí celé oddělení, tak samozřejmě i mnoho mužů; bydlící se svou tetou a matkou v rodinném domě. Jejich vzájemné sbližovaní a protínání jejich činností je hodně zábavné, ať je to zpívání v dešti či zběsilá jízda v policejním voze. Příjemně mě překvapila také detektivní linka, kdy Lisa hledá vraha už třech poslanců. Zásluhu na tom všem mají přirozeně herci Annie Girardot a Philippe Noiret v ústředních rolích, tak i režisér Philippe de Broca, jenž dokázal velice schopně skloubit dva odlišné typy filmů do jednoho celku.

Výtečný český snímek, který mě po dalším zhlednutí, mnohem více oslovil. Jak vypadá štěstí? Jak na něj dosáhnout? Tak právě o něj se snaží naši hrdinové. Monika, která pracuje v supermarketu, se právě loučí se svým přítelem na letišti, jenž pracovně odlétá na nějakou dobu do USA. Dáša, jenž má své osobní problémy, už nezvládá vychovávat své dva malé syny a chce být jense svým ženatým milencem Járou. A nakonec je tu Tonda, který žije se svou tetou v polorozpadlém hospodářstvím a přivydělává si všude možně. Trio postav, které se zná od mala a které se vzájemně propojí společně s dalšími postavami. Je evidentní, co každý z nich cítí a co by chtěl. Monika by ráda odjela za svým milým do Ameriky, jehož miluje, jenže nemůže nechat kluky od Dáše samotné, jelikož Dáša se už o ně nedokáže postarat a musí se jít léčit. A kamarádský Tonda, který pomáhá Monice s dětmi, ji stále miluje a zároveň také tajně doufá, že s ním zůstane už napořád. Pro někoho může vyprávění vyznívat dost jednoduše a lehce, jak nalézt v tomto případě štěstí, ne však pro samotné postavy, pro které to je velmi náročná a komplikovaná cesta, která ani nemusí skončit úspěchem. Díky skvělému obsazení hlavních, ale i vedlejších rolí (třeba rodiče Moniky v podání dua Bolek Polívka a Simona Stašová jsou výborní), film stojí vidět a to i opakovaně.

Pátá série populárního seriálu z prostředí karate, která mě znovu výborně bavila. A to i přesto že ve své podstatě opět sází na stejné prvky, které jsme mohli vidět již v minulých řadách, ačkoli dokáže přidat i ty nové či trošku jiné. I samotný hlavní děj, jenž navazuje na minulou sérii, je znovu zaměřen na nepřátelství proti Cobra Kai, který vede nenávistný sensei Terry Silver. Tentokrát to je však především osobní boj pro Daniela LaRussa, jemuž se Silver dostává hluboko pod kůži a nedokáže už myslet na nic jiného, jen na Silvera a na jeho zlomyslné plány, které mu chce jednou pro vždy ukončit. Máme tu však i další vedlejší příběhové linie, které jsou více či méně zajímavé. V první epizodách, Miguel hledá svého otce v Mexiku, zatímco Johny Lawrence a Robbytam rovněž míří, aby ho pro změnu přivedli domů. Sledujeme dceru Daniela, Sam Larusso, které vede svůj vnitřní boj, poté, co prohrála na turnaji karate All Valley. Velmi úsměvnou linkou je drsňák Johny Lawrence a jeho nová budoucí životní kapitola, jenž ho čeká a se kterou jistě budou tvůrci seriálu vtipně pracovat i v šesté řadě. Sensei Orlího tesáku se také snaží urovnat spor mezi svým synem Robbym a Miguelem, což vede k velmi neotřelým situacím. I pátá řada přináší nové postavy. Jednou z nových tváří je Mike Barnes, dávný soupeř Daniela z dojo Cobra Kai před třiceti lety, který zasáhne do asi tří epizod. Mnohem více prostoru dostává japonský karatista Chozen Toguchi, který se objevil již ke konci čtvrté série. Jeho zkušenosti a neortodoxní metody boje jsou výraznou pomocí pro Daniela, tak později pro samotné dojo Miyagi-Do. Na druhou stranu Silver si zve do svého karate klubu sensei Kim Da-Fun a její partičku bojových poskoků, kteří taktéž přilétají z japonského ostrova. Jak už jsme si zvykli z předchozích sérií, znovu se na chvilku podíváme také do minulosti a to konkrétně do Silverovy a Kreesovy. Ačkoli této sérii možná chvilku trvá, než se pořádně rozjede, postupně nabírá na obrátkách až do závěrečného finále, kdy přijdou na řadu také surové hromadné i osobní bitky plné karate. Těším se na údajně poslední řadu, ve které můžeme čekat Sekai Taikai, nejlepší turnaj v karate na světě.

Silné, intenzivní, zároveň však tak lidské. Velice dobře rozumím tomu, že snímek Anatomie pádu získal spoustu ocenění, včetně Zlaté Palmy v Cannes a má také několik nominací na letošní Oscary. Tento film si jej rozhodně zaslouží. Již samotná ústřední zápletka snímku je nevídaná. Spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samulem v osamoceném domě uprostřed francouzských Alp, kde vychovávají 11letého syna Daniela, který po těžké nehodě přišel o zrak. Když jednoho dne právě Daniel nalezne tělo svého otce nehybně ležet před domem, volá o pomoc svou matku, je však už pozdě, jeho otec je mrtev. Začíná vyšetřování, které má vyjasnit, zda šlo o nehodu, sebevraždu či dokonce vraždu. To co následuje, je strhující podívaná, která se každým okamžikem stupňuje. Výslechy, rekonstrukce činu až soudní líčení, které nám poodhalují pravdu o všech aktérech osudného skutku mě naplno pohltily. Nejlepší na tom všem je, že film nám neustále předkládá obě možnosti, jak mohl skončit Samuelův život a to bud vlastním či jiným přičiněním. Zejména to lze sledovat při soudním přelíčení, kde se k nám dostávají fakta, výpovědi svědků ale i různé hypotézy, co přesně se mohlo stát. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Sandra, jenž jako jediná byla v danou chvíli doma. V tomto ohledu výtečným způsobem ztvárnila roli Sandry, Sandra Hüller, jejíž postavě jsem hodně věřil, to co říká, zároveň u ní vyplývaly napovrch jisté pochybnosti a problémy v jejich manželství. Pochvalu si jistě zaslouží také dětský představitel Milo Machado Graner jako Daniel, tak i další herci ve vedlejších rolích. Závěr filmu mohl být o něco lépe zpracován, ale ani to mi nezkazilo celkový filmový zážitek, který byl výjimečný, zvláště po emoční stránce.

Úsměvná komedie v hlavních rolích s Audrey Hepburn a Peter O'Toole. Ona hraje Nicole, nevinou dceru pařížského padělatele uměleckých děl, především obrazů a soch. On ztvárňuje ušlechtilého domnělého zlodějíčka obrazů, který se objeví u nich doma. Když se tito dva poprvé střetnou, je to hned ohromná zábava, natož když se rozhodnou ukrást podvrh sošky Venuše od Benvenuta Celliniho, kterou vytvořil právě otec Nicole. Musejí ji získat z galerie, kde je nyní vystavena, aby její papá nešel do vězení, jelikož sochu chtějí podrobit odborným posudkem.  Je velice příjemné sledovat tuto dvojici, především ve druhé polovině snímku, kdy provádějí důmyslnou krádež v galerii. Jejich postupné sbližování nemá chybu, zvláště v kumbále pod schody. Chemie mezi nimi jednoduše funguje a těží z toho celý film. Navíc potěší přítomnost také Eli Wallach jako obchodník a nápadník Nicole, který má zájem o sochu. Velmi přívětivá romantická komedie Williama Wylera, kterou si rozhodně zase někdy moc rád zopakuji.

Krátká povídka od Bohumila Hrabala v režii Ivana Passera, která nemá příliš čím zaujmout. Štamgasti kecají o fotbalu, vrchního otravuje mladý muž, který místo fotbalu je v hospodě,  pije jedno pivo za druhým a přitom si čte knížku a postarší ženy, které mastí karty a zároveň si do toho prozpěvují. Toť vše. Pro mě nejzábavnější byl asi zanícený hospodský čtenář, jenž vytáčí hostinského, ale i to bylo prostě málo, ačkoli se jedná jen o 14 minutový snímek.