Ryuuhei

Nepřirozeně vysoké ženy se v posledních týdnech staly hitem herního světa (ano, samozřejmě tím myslím RE8). Protože jde v případě RE o japonskou produkci, ta samozřejmě vychází i z japonské kultury a zde konkrétně yokaie Hachishaku. Na tomto fenoménu bylo vystavěno i toto krátké, 3-dílné hororové hentai. No, jak mohl mix těchto dvou dost kontrastujících žánrů pochodit? Překvapivě zajímavě. Ono to má dokonce i příběh! Plytký a prostý, ale dokáže člověka zaujmout a vzbudit nějakou tu zvědavost. Pointa, která přichází s druhou epizodou a váže se k vypravěči a tedy i hlavnímu hrdinovi, nebyla samozřejmě překvapivá - jen blbci by nedošlo, že vypráví celou dobu sám o sobě. No a zbytek se skládal už z méně záživných, opakovaných „interakcí“ kluka a občas trochu děsivé, vysoké ženy. Atmosféra fungovala, i diváci v komentářích na nejmenované stránce zmiňovali, že kolikrát úplně zapomínali, že koukají na hentai. Animace měla potenciál, ale nečekaně krachovala hlavně v oněch scénách - jednou od sebe postavy byly sotva 2 velikosti, později se zase zdálo, že hrdina strká párátko do jícnu sopky. Popravdě mě osobně animační práce nakonec nenadchla, přinesla průměrnou, smyčkovitou podívanou, jakou můžeme v daném žánru zahlédnout téměř všude. Zvukovou stránku nekomentuju, hudební podkres nicméně atmosféře hezky nahrával. A co se týče výkonů seiyuu, ty taky nebyly úplně nejhorší (tedy, v okamžicích, kdy se mluvilo, hekat jak o život umí každý). Ve výsledku nemůžu udělit víc, než průměr - primárně jde pořád jen o hentai, které má jeden jediný účel, ale překvapila mě ta snaha o navození atmosféry a zakomponování klasických japonských mýtů a legend (byť se zde objevily pouze dvě).

Čekal jsem časovou smyčku, to byl taky důvod, proč jsem se na tento snímek rozhodl podívat. Jenže problém je, že tu žádná časová smyčka není, takže rozhodně nejde o film, který by, jako mnohé další, imitoval kultovní Hromnice. Takže mi z toho všeho zbyla jen prvoplánová romantika, u které bylo dopředu jasné, jak asi dopadne. Jenže charisma úhlavních postav a chemie, která mezi nimi panovala, si mě nakonec získala natolik, že jsem jim přece jen ty palce držel. Nevím, proč mě romantika vždycky dokáže obměkčit a přidat aspoň tu jednu ubohou hvězdu navrch.

Moderní hororovka, která ale oproti výborně děsivé a atmosférické jedničce těžce strádá. Což o to, děsivost by v první třetině fungovala dobře, rozpadlý barák působí nevlídně a pořádně jsem se jednou lekl. Ale... příběh mě ve výsledku vlastně vůbec nezaujal. Doprovázela jej spousta klišé a celkem očekávaný závěr. Od filmu jsem si moc nesliboval a ani nic moc nedostal.

Skvělý začátek! Opět jsem se naučil něco nového, o co bych se normálně nezajímal - jak se vyrábí instantní potrava. Jediné, co by se mi moc nelíbilo, tak Senkuův přímočarý plán na ovládnutí nepřátelské základny - opravdu nevím, jak chtějí naložit s nedozírnými následky, které zatím berou na příliš lehkou váhu. Ale to se, předpokládám, nakonec dozvíme. Jinak super, ohromně se těším na další díly!

Zatím naprosto výtečný rozjezd! Od otvíráku v prvním dílu s únikem před monstrem, přes setkání s nečekanými spojenci, až po pravdu o tom, v jakém že světě se to nachází. Přišlo mi, že jsou díly max. na 10 minut, jak mi zatím oba utekly, ani jsem se nestihl rozkoukat. Jsem pro tuto chvíli nadšený a od druhé sezóny téhle série očekávám jen to nejlepší!

Takový Tarantino po domácku! Filmu určitě neupřu napětí, které se táhne napříč těmi víc než dvěma hodinami a kdy člověk neví, kdo se vlastně dožije konce. Body ubírám hlavně za to, že po různých perspektivách a zjištění skutečností se příběh leda zdržoval zbytečně prodlužovanými dialogy (které ale nebyly tak geniální, jako v Tarantinovkách). A taky za uvřískanou černošku, jejíž častý a příliš dlouhý zpěv mi osobně spíš lezl na nervy. Jinak? Slušný, ale extrémně dlouhý film, který mě rozhodně nezklamal. 70%

Partička nesympatických postav se navzájem povraždila a po tomto krveprolití, jako by se nechumelilo, si chlapec šťastně odplul s dvojicí senilních dědků! Zazvonil zvonec a pohádky byl konec! Co si budem - tohle prostě nebyl dobrý film. Dosud jsem viděl pouze pohádkovou inkarnaci příběhu ve formě Planety pokladů, která byla netradiční, ale zábavná a všemi směry hodnotná. Toto postrádalo jakýkoliv charakter, cokoliv sympatického, či poutavého. Absolutně nefungovala chemie mezi postavami, potyčky byly neskutečně trapné (aneb deset chlapů nedokáže polapit malého kluka - místy mi přišlo, že zde inscenuje v hlavní roli trochu jiný Kevin) a celý příběh stál za starou bačkoru. Naštěstí mám k dispozici celou řadu filmů vycházející ze stejné předlohy, takže tento paskvil mohu v klidu přejít s jednohvězdičkovým hodnocením.

Z ničeho nic jsem dostal chuť na nějaké romantické anime z období počátku milénia. Když jsem si na AniDB do vyhledávání zadal rozpětí let 2000-2004 a co největší důraz na romantiku, vyjel mi (k mému překvapení) opravdu skromný seznam titulů, z něhož jsem si vybral právě tento. A dostal jsem přesně to, co jsem očekával, ba dokonce i víc! Co tuto sérii dělá mírně výjimečnou, je příběh vyprávěný každým dílem z trochu jiné perspektivy. V základu tu máme tři hlavní hrdiny, středoškoláky - Kyouichiho (přemýšlivého, byť nijak výrazného), Yoshihika (mírně zabedněného sportovce) a Makota (frajírka, sukničkáře a tak trochu i tragéda). Sem tam se objeví i některá ženská hrdinka a převezme roli vypravěčky, ale častěji je příběh vyprávěn právě očima jednoho z mužských hrdinů. Jednotlivé historky jsou opravdu prosté, postrádají větší hloubku a doplácí na moc velkou uspěchanost v rámci cca 21minutových dílů (mínus úvodní a závěrečná znělka). Ale popravdě - jsou lidské. Postavy se zde chovají jak velice rozumně, tak i chybují, činí mylná rozhodnutí, váhají a nic zde zkrátka není jako v pohádce. Mnohé osudy tudíž nedopadají úplně šťastně, či z nich plyne přinejlepším nějaké ponaučení. Osobně jsem neměl problém si díky této skutečnosti udělat k takřka všem postavám pozitivní vztah. Z příběhů a konfrontací, které mě zaujaly nejvíc, můžu zmínit třeba Yoshihika (sportovce) a Ayu (tajemné dívky z knihovny), či Makota (frajírka) a Yumi (nerdky, jež se mu rozhodla pomoct získat srdce jeho vysněné dívky). Vše by se nicméně pohybovalo ve vodách epizodičnosti a jediný příběh táhnoucí se napříč sérií a dodávající i docela slušné (a překvapivé) drama byl ten Kyouichiho (přemýšlivce) a Chiharu (běžkyně) - byť by si člověk v první epizodě řekl, že se dali dohromady a pohádky je konec, opak je pravdou - je to mnohem, mnohem komplikovanější. Když se přesunu k vizuální stránce, ta nenabídla nic extra, jen odfláklou animaci, která šetřila kde se dalo, a z dnešního pohledu trošičku odpudivý design charakterů (byť jde o zvyk). Co se týče hudebního podkresu, či úvodní a závěrečné skladby, tam si vůbec neštěžuju - vše mi bude v hlavě znít ještě dlouhé dny, ne-li týdny po dokoukání. Ve výsledku jsem se sérií celkem dost spokojen. Postavy byly fajn a příběhy i přes svou obyčejnost a uspěchanost místy velice mile překvapily. Jak jsem řekl na začátku - dostal jsem přesně to, co jsem očekával: Romantickou anime sérii ze školního prostředí, která s sebou nese ještě takový ten kouzelný, devadesátkový styl. Dnes se klade důraz na originální náměty (což rozhodně není špatně) a něco podobně obyčejného, ale oddychového a hřejivého, už asi jen tak nevznikne. A když, asi upadne v zapomnění jako i tato série. Proto jsem rád, že jsem se takto příjemně mohl vrátit v čase a zhlédnout sérii, která mě přes všechny nedostatky dokázala zajímavě připoutat k obrazovce a nepustit až do posledního, 13. dílu. 60%

Série mě možná nebavila až tolik, jako předešlá, ale pořád si udržela kvality! Piper mě už tolik neštvala - z užvatlané blbky, která pokazila vše, na co přišla, se stala skutečnou kriminálnicí, jejíž drama se zde tak nějak stihlo završit. Kdo mi naopak lezl na nervy, byla nově příchozí užvaněná rádoby-Asiatka - nedokázal jsem ji vystát v téměř žádné scéně, neskutečně otravná postava. Zbytek postav a příběhů se dočkal obohacení. Ať už to byl příchod nové záporačky, nebo pokračování románku mezi chovankou a vychovatelem. Největší sympatie si u mě každopádně získal Caputo, stal se z něj neskutečný frajer, jemuž jsem držel palce! Nakonec jsem se těšil na každý díl a rozhodně se těším i na další sérii! Otevřený konec napověděl, že kostky byly teprve vrženy.

Anime předlohu (vycházející samozřejmě z mangy), jíž se tvůrci rozhodli zpracovat v odporném 3DCGI, jsem zkrátka nezvládl a tak jsem si říkal, že třeba hraná adaptace tento neduh napraví. Nakonec jsem zklamaný. Děj nás namísto pomalejšího seznámení s osudem hlavního hrdiny Keie rovnou hází do bodu, kdy už je spoutaný a ve spárech organizace, která ho chce pouze zneužívat pro své experimenty. Nedochází k žádnému vysvětlení, co způsobí onen reset, či jak Ajinové obecně fungují - vše je nutné si vydedukovat z akcí napěchovaného děje. A popravdě - opravdu mě nebaví nekonečné bitky nesmrtelných, kde je absolutně primitivní kontrast dobra a zla - tedy Ajinů, kteří se rozhodli spolupracovat s lidmi a naprosto řadového sociopata, co chce naopak převzít nadvládu a všechny lidi povraždit. Neudělal jsem si vztah k žádné postavě, děj mě moc nebral a byť mi přišel nápad s Ajiny stylový - tedy nesmrtelnost, možnost se kdykoliv instantně obnovit, či vyvolat jakési stínové jádro, jež za jedince posléze bojuje - zbytek byl jen celkem nudná, umlácená břečka bez nápadu, i charakteru. A v tomhle dobrý film nevidím, maximálně tak průměr.