Ryuuhei

Kladl jsem si otázku, čím mě může zaujmout z prvního dojmu prvoplánový, byť rozvětvený romantický film? K mému úžasu takřka vším. Nejvíc mě zaujal příběh spisovatele a portugalské služky, který až kýčovitě, ale strašně přirozeně a uvěřitelně nadnášel téma jazykové bariéry a v podstatě i osudové lásky. Už dlouho se mi nestalo, abych seděl jen s ústy otevřenými dokořán, nadšeným výrazem a ani nedýchal z toho, jak to dopadne. V podstatě ty samé pocity jsem měl na konci chlapce zamilovaného do své spolužačky, či ministra s evidentním strachem se zamilovat. Co na mě naopak působilo nejvíc trapně, tak naivní týpek s averzí k britským holkám a jasnou vidinou štrejchnutí si v Americe - evidentně si Britové zkrátka rádi dělají z cizích krajů srandu a v rámci komedie je vykreslují naprosto zcestně. Cameo Rowana Atkinsona bylo také celkem fajn a vtipné, ale vzhledem k tématům, které se ve filmu jinak objevily, to zkrátka působilo prazvláštně a bývalo by to ani nemuselo být. Jinak bych mohl v podstatě jen chválit, ale ne všechny příběhy dostaly větší prostor, nebo byly zkrátka slabší a méně zajímavé - zase nicméně nezdržovaly děj a pořád nepůsobily nudně a prázdně. V každém případě snímek dokázal obměkčit a nadchnout i někoho tak zhrzeného, jako jsem já, takže jsem na chvíli upustil ze své averze k lásce s pozitivitou a nechal se strhnout tímto v podstatě velkolepě provázaným příběhem, který ukazuje i stinné stránky lásky a že ne všechno bývá úplně dokonalé (obrovské plus). Jedna z vůbec nejlepších romantických komedií, jakou jsem kdy viděl. Chtěl jsem dát čtyři hvězdy za těch pár negativ, ale to mi doslova trhalo srdce. Takhle s mými emocemi dlouho nezamával žádný film.

Nevím, ale mě toto ztvárnění známého příběhu docela bavilo! Líbilo se mi rozvláčné tempo, motiv, ale i zpracování, které se občas nebálo vyobrazit trochu té krutosti, protože o té to celé ve výsledku přecejen je. Jakubiskovu verzi jsem nicméně ještě neviděl a tudíž nemám s čím porovnávat.

Opravdu je třeba tuto sérii takto přehodnocovat už od začátku? První epizody byly celkem nudné, ukecané a byť představily nové, potenciálně zajímavé postavy, s dějem trochu hnuly až u tohoto, třetího dílu, který v podstatě vysvětluje motivace a pohnutky původních jedinců stojících za útokem na Zeď. Jenže pořád je to jen o tom, že se děj plácá v minulosti, sem tam přihodí poválečnou (a tedy méně záživnou) přítomnost a s nějakým pohnutím kupředu vůbec nespěchá. Na konci se sice objevila zajímavá, tajemná postava, která ve mně zažehla opět nějakou větší zvědavost. Ale prostě bych rád, kdyby se už konečně něco začalo opravdu dít. Ať se klidně už objeví uřvaný Eren! Těším se na další epizodu.

Musím říct, že se Haley Joel Osment do role robotího děcka nesmírně hodil - zahrál ji tak přesvědčivě, že jsem mu do konce filmu nedokázal uvěřit jedinou emoci. Film by se dal rozdělit na několik částí, kdy tu první, až hororovou, střídá doslova explicitní masakr strojů a ukázka toho, jak vztahy mezi roboty a lidmi v onom světě fungují. Celkem potěšil i Jude Law jako neustále hravý gigolo a samozřejmě nesmím zapomenout na nejlepší postavu z celého filmu - Teddyho. Jen mě mrzí, že nedostal víc prostoru. Snímek je jako celek trochu podivný, vč. neskutečně přepísklého a naivního závěru, na čemž je vidět jasný odkaz Kubricka, který ještě stihl před svou smrtí do tvorby filmu zasáhnout.

V první řadě mě nebavila extrémně dlouhá stopáž - výsledná pointa mohla být odvyprávěna s přehledem v hodině a půl a neustále nekolísat mezi záživnými a nezáživnými pasážemi. V druhé mi nesedla úhlavní dvojice - namyšlený frajírek a mařka leda s hubou plnou blbých keců. Mimo tyto dva velké nedostatky bylo znát, že jde o opravdu promyšlené a propracované univerzum, na jakém se nešetřilo. Je to velkolepá jízda, která si může hrdě připsat titul rozvětveného sci-fi. Ale mě to zkrátka zase až tak nenadchlo, abych z toho mišmaše útržků měl nějaký nezapomenutelný zážitek. Jo a ty kecy o "síle lásky" tomu fakt nepřidaly.

Obdivuju, s jakou vervou se zarytí pohádkáři pustili do tématu (post)apokalypsy, laxního lidského přístupu k věci a nadvlády technologií. Zhruba první třetina odehrávající se na zdevastované Zemi je fenomenální - funguje zde atmosféra, i jakési tajemno, co se stalo a proč je zde Wall-E tím jediným smýšlejícím tvorem (mimo tedy svého švábího kamaráda). Musím říct, že dodnes mám z této pasáže až husí kůži a ve spojení s titulní písní z Hello, Dolly! utváří nezaměnitelný celek. Jakmile se ale děj přesouvá ze Země na Axiom, všechno jde od prvních minut, slušně řečeno, do háje. Důraz na atmosféru střídá infantilita a snaha se zavděčit hlavě dětskému divákovi - takže hromada naivity, upištěných robotů a tlak na humoristickou stránku, která podle mě moc nefunguje, spíš otravuje. Jediné, co jsem si zde užíval, tak scénky se sympaťákem kapitánem. Jinak? Robotí honička a Wall-Eho místy opravdu hloupé a zbytečné počínání mě zkrátka nebralo. Akorát jsem si kladl otázky, jak proboha Axiom vůbec funguje. (Doporučuji přečíst zajímavé teorie od Maulincia.) Což o to, příběh nakonec naservíroval napínavé finále a celkem naivní, byť příjemnou pointu, ale po několikerém zhlédnutí si zkrátka myslím, že Wall-E má jako animák of Pixaru od dokonalosti hodně daleko. Když ho srovnám s mnohonásobně lepším, vtipnějším a sofistikovanějším Nemem, vychází z toho maximálně jako lehký nadprůměr a to jsem ještě v hodnocení hodně shovívavý. Pro post-apo mám slabost a když vyříznu prostředek, tento snímek uspokojuje všechny moje emoce i očekávání, ale myslím, že jsem se na něj dobrovolně koukl vůbec naposledy.

Nejdřív jsem si říkal, že zbytečnější pokračování to už mít ani nemohlo, ale jak další minuty uplynuly, film si mě nakonec přece jen získal! O něco víc se v časových paradoxech plácal a, nalijme si čistého vína, nedával absolutně žádný smysl, byť se o docela pěkné vysvětlení snažil. Ale beru to jen jako takovou čistokrevně zábavnou pohádku o cestování časem a snaze zabránit něčemu, co se má stát, ale i se stalo. Nová dějová linka prolínající se s tou starou celkem potěšila a děj zajímavě rozšířila. No a otevřený konec byl tentokrát agresivnější, než u jedničky. Co si budeme, z dnešního pohledu je film spíš úsměvný, hlavně svou naivní představou roku 2015. Ale jak říkám, docela dobře jsem se bavil, i když jsem nemohl přestat přemýšlet nad tím, jak se to topí v nelogice.

Pohodová sci-fi komedie, které v dnešní době už bohužel nevznikají. Bavila mě příběhová linka točící se okolo sympaťáka Pluta a jeho klubu, příjemné zasazení na Měsíc, či přihlouplý humor odlehčující celý děj.

Skvěle natočený snímek? Tak to ani náhodou, postrádal na lepší atmosféře, svízelnosti. Nicméně to dohnal příběhem, kterým se soustředil spíš na dobrodružnější aspekty zajetí v exotické zemi. Ve výsledku jsem čekal něco jiného, než skoro až optimistickou, kýčovitě vygradovanou cestu za svobodou, ale budiž...

Povedené drama z vězeňského prostředí s netradičním zasazením do Turecka a ne zase tak moc velkým soustředěním na útěk, jako na nejistotu, jestli se hlavní hrdina vůbec kdy dostane ven. Ale bohužel, film jinak ničím nevyčníval a do žánru nevnesl žádné nové světlo.