Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (766)

plagát

Uloupené Kosovo (2008) (TV film) 

Silně jednostranný dokument o vývoji nacionalismu v Kosovu během 20. století a konfliktech s tím spojených. Rozhodně je nutné autorům vyčítat, že se omezili pouze na srbský pohled na věc a základem se staly z velké části recyklované záběry. V dokumentu vystupují navíc výhradně zástupci srbské strany, logicky hovořící ze svého úhlu pohledu. Na druhou stranu je také faktem, že celá léta média ukazovala pohled převážně ze zcela opačné perspektivy. To mrazivé, co dokument však zcela jasně zobrazuje, je naprostá neschopnost mezinárodních jednotek KFOR zabránit násilí na civilním obyvatelstvu, nezávisle na tom, že se film opět věnuje pouze utlačování srbů. Myslím, že jejich naprosté selhání je nesporné.

plagát

Za kačku svlíkačku (2009) (relácia) 

Lidské nápady neznají mezí a bylo samozřejmě jen otázkou času, než se něco takového objeví. Často ne příliš hezká děva se kroutí a vyzývá diváky k zavolání na předraženou telefonní linku s příslibem výhry nějaké koniny či sundáním toho či onoho, ukazuje povislou tetovanou kůži či kusem kovu zpitvořenou bradavku. Kombinace soutěže a erotiky, kdy soutěž je jen trapná zastěrka a vyhrát se nedá kravina dražší než celková cena hovoru volajícího, je přesně ten pořad pro nespavé úchyláky, nadržené floutky a opilce vracející se v podnapilém stavu z putiky. Přínos, krom vlhkého uspokojení některého z výše uvedených pošuků, je nulový, však ve svém vysílacím čase asi to nejatraktivnější. Jednu hvezdičku za ventilování komplexů pošahaných volajících, lepší, než když budou obtežovat dámy na ulici.

plagát

Columbo - Vražda s príliš mnohými notami (2000) (epizóda) 

Mistr, uznávaný skladatel a dirigent, v posledních letech ztrácí, zvláště od doby, kdy vzal za učně talentovaného mladíka. Na jeho bedra deleguje stále více práce, však uznání a zásluhy přijímá stále a rád sám. Jeho zbytnělé ego se navíc začíná učňova talentu obávat a když nakonec nezbývá než uznat učně za rovného mistru, rozhodně se jej odstranit a vše navléci jako nehodu. Netuší však, že na scénu přijde hudební antitalent Columbo, který ihned svým bystrým vlezlým nosem závětří a neodkladně rozjede kolotoč otravování mistra nejrůznejšími úkony, nedbaje toho, že již v minulosti způsobil nejednomu pachateli šílenství. V souladu s pozadím případu v podobě filmové hudby se tvůrci baví nejrůznějšími hudebními motivy scén a vlezlý poručík je zvláště otravný. Při prvních několika shlédnutích mě submisivní učeň rozčiloval a mistra mi bylo až líto, v poslední době se to ale obrací a včera jsem se dokonce přistihl, že mistr je mi odporný a učně lituji. Jeden z Columbových případů, který zraje každým shlédnutím.

plagát

Slavní, bohatí a bez domova (2010) 

Jsem dost bohatej, abych si mohl dovolit hrát si na bezdomovce! Má to být dokumentární cyklus, ale je to pokrytecká reality show o pěti prachatých rozmazlencích, kteří mají divákovi zprostředkovat pocity lidí z ulice. Bohužel se přes jejich neustálé stěžování si a ofrňování se, za přispění bulvárního zpracování, toho o opravdovém životě na ulici moc nedozvíme. Vybraní aktéři jsou vážně tragické fiflenky, neumí žít bez pohodlí v improvizovaných podmínkách a jsou naprostí sloni v sociálních strukturách "spodiny". Jednu hvězdičku dávám za to, že mi pořad ukázal, jak asi vzdálená je realita v mé hlavě a realita v hlavách vás, mladých, radostných a úžasných z magazínu. Vážně si nedovedete představit, že přenocujete na zemi v parku? Vážně vás šokuje žebrání drobných nebo o cíga? To fakt máte tak panický odpor k feťákům? Já jsem vážně rád, že jsem vždy měl blíže k tomuhle konci společnosti, než k vašemu se životem ve skleníku. Tohle dokáže vyprodukovat jen tým zcela odtržený od běžné reality, vidící vše přes rozměr růžových brejlí komerčního způsobu života.

plagát

Pološero (2011) (relácia) 

Dokumentární cyklus České Televize s kratší stopáží věnující se tématům od okrajových sociálních či zájmových skupin přes publicistiku až po psychotroniku. Proměnlivost kvality jednotlivých dílů je dána nejen tématem, ale i aktéry vyspupujícími. Díly věnující se subkulturám a publicistickým námětům jsou obecně lepší, u takových léčitelů na dálku nebo terapie léčivou tmou byla dle mého dobře vidět autosugesce aktérů, kteří (minimálně do jisté míry) vysvětlují různé na sobě (subjektivně) pozorované změny působením neprokázaných sil, vše snad pramenící z problémů vyrovnání se s vlastním nitrem a světem kolem. Samozřejme nelze taková témata ignorovat a ani nepopírám existenci osob citlivých na různé věci, ale na šarlatánské praktiky nevěřím, i pro ty exoty, kteří je hájí a zastávají. Emocionální mapa předmětů? Nárůst svalů ve tmě? Ale no tak... Výtky mám také ke vkrádajícím se kecům, kdy nám moderátorka formou na hranici bulváru řekne na začátku, co máme v tomhle díle vidět a na konci, co jsme v dílu viděli. To je trochu zbytečné, pokud je divák schopen udržet 20 minut pozornost, tak si přijaté informace snad zanalyzuje sám, ne? Nicméně formu se obvykle podařilo ukočírovat v rozumných mezích a jistě lze v cyklu najít přínosné informace, predevším v názorech zainteresovaných.

plagát

Pozri, kto to hovorí (1989) 

Viděl jsem asi polovinu téhle naprosto trapné slátaniny a pokud si odmyslím pro mě absolutně odporné herce a jejich skorovýkony, tak už od prvopočátku mi nejvíc vadila ta idea malýho smrada, kterej komentuje všechno kolem sebe. Vážně nerozumím tomu, jak ty pitomé žblepty mohou někomu přijít vtipné. Navíc je to navlečeno na totálně upatlanou romantickou limonádu (s cukrem navíc) o kravce, co se nechá, nedbaje etiky ve vztahu ke klientovi, zbouchnout nějakým pakem které ani pořádně nezná, protože ji nenapadlo 5 minut o následcích přemýšlet. A nakonec pak teda šmejdí, komu svou oprátku hodit na krk, pročež si ke všemu "dobrému" najde někoho tak ohyzdnýho a oslizlýho jako Travolta. Je mi líto, ale při sledování jasně cítím, jak odumírá můj mozek a brzo vyteče nosem. Fuj, hanba, zhyň ty zrůdnosti, mrknul sem do galerie na těch pár fotek a mám z toho kopřivku.

plagát

Top Gear: Bolivia Special (2009) (relácia) 

Nejsem příznivcem pořadu Top Gear, rozčilují mě ti tři komici (či průvodci, pokud chcete). Pořady kombinující prvky reality a show jsou od prvních Jackass na vzestupu a několik jsem jich zahlédl, ale musím konstatovat, že specielně tahle relace, natočená se značkou Top Gear, je výborná práce. Mix reality tří užívajících si pánů s velkou schopností navodit divákovi pocit bezprostřednosti je mistrně namíchán do líbivého kabátku exotiky a dobrodružství. Domnívat se, že se jedná o realitu, by bylo naivní, vše je pečlivě poskládáno, představitelé hrají své role, (nějaký) scénář existuje. Dílčí situace však samozřejmě reálné jsou, ale nezapomínejme, že je to pořád jen show, produkt pro diváka. Nebudu příznivcem tohoto odvětví zábavy ani nadále, ale tenhle výsledný koktejl je velmi dovedně a atraktivně namíchán, všechna čest, už v tom umí chodit.

plagát

Nespavost (2009) (TV film) 

Drama ostravského studia s některými úsměvnými momenty, které táhnou skvělá a uhrančivá Klára Melíšková a trochu klasická Hana Maciuchová. Zatímco první jmenovaná dáma opět ukazuje, co znamená přirozené hraní, druhá z dvojice byla opět obsazena do agresivní afektované role, kterou samozřejmě zvládla výborně, jen mám pocit, že takováto angažmá nedávají vyniknout její noblesnosti. Celkově je film postaven především na českých herečkách spíše než na hercích. Scénář nemá ambice obsáhnout svět a drží v komorní rovině normálních životních problémů, tvůrci to však nenechali zvrhnout do telenovely a vše navíc podpořila ucházející kamera. Do třetice mé šmejdění na poli televizní tvorby, ve snaze uzřít Kláru Melíškovou ve všem, kde hrála, dopadlo nečekaně obstojně, především díky obsazeným dámám.

plagát

Případ pro rybáře (2013) (TV film) 

Lorenzo Lamas jezdí na motorce světem a chytá psance, Viktor Preiss jezdí na motorce k vodě a chytá ryby. A jako bokovku řeší zapeklitý případ vraždy mladé stopařky kvůli nesympatickému násilnickému výtržníkovi v podezření. Dílčí role byly obstojné a podařilo se vytlačit i nezáživnou televizní kameru nečím o trochu lepším, ale po stránce scénáře to je rozšlapanej kydanec. Být to o poloviční stopáži s polovinou postav, byl by to průměrný díl nějakého detektivního seriálu, ale roztahanost těch 78 minut a nevybroušenost příběhu skoro bez gradace odsouvá tenhle nevýrazný případ na slepou kolej. Od začátku tam nebylo celkem nic, co by mě chytlo, krom motorkáře Vašátka, kterého scénář chtěl předělat na trapnýho mlaďocha dokonce s kšiltem dozadu, ale tvůrci Preisse podcenili a on se nedal a uhrál to. Dalších asi 30 minut bylo zmatené vyšetřování, kdy jsem se jako divák moc neorientoval, scénář mi totiž nevystavěl žádné záchytné body provázející mne vývojem. Drama odhalující vraha na konci skoro i ušlo, kdyby... Těch kdyby však bylo více než zdrávo a já to musím hodnotit podprůměrně.

plagát

Hodina klavíru (2007) (TV film) 

Zoufale (ale zcela zoufale) televizní film. A nemám tím namysli jen zpracování nebo nudně neoriginální kameru, ale bohužel i průměrnou režii a slabý scénář. Námět je sice dobrý a zpracování si zasloužil, nikoliv však takové. Můj neoblíbený Bolek Polívka je překvapivě obstojný, jeho kamarád v podání Pavla Lišky však, až na pár světlých momentů, nikoliv. Vikor Preiss tu moc prostoru nemá a jsem za to rád, protože dialogy psal někdo pár minut před natáčením scény, navíc asi na záchodě, a mě by jen obtěžovalo, pokud by měl s grácií jemu vlastní vypouštět z úst to, co vyšlo zjevně druhou stranou. Ženské obsazení je o poznání lepší, Vilma Cibulková už má něco odehráno a i ve slabé roli je její výkon solidní. Klára Melíšková také moc prostoru nedostala a výkon byl v hladině lepšího průměru. Rozhodně umí ale víc, soudě dle rolí, ve kterých ji znám já. Být to natočeno o 15 let dříve, přimhouřím nad ledasčíms oko, ale není a ten pocit, že sleduju pitomé Bakaláře (či jinou vycpávku vysílacího času ČT) nenarovnal ani námět, natož herecké výkony celkově slabšího průměru.