Drom

A víte, že mi asi první půlhodinu vůbec nepřišlo, že to je německý? Byla to teda vykrádačka kdejakýho filmu. Fakt, kdejakýho. A navíc i nápadů Jana Amose Komenskýho, kterej sám se zde transformoval do role nafetovanýho pošuka vtělenýho do... no nebudu spoilerovat. Efekty byly v pohodě a mělo to i některé vtipné momenty. Na druhou stranu některé části byly až příliš odlehčené a mě to rušilo v tom dobrodružství. Což mě přivádí k celému ústřednímu nápadu. Ten, nejen že nebyl nijak originální (což zas tolik nevadilo), zůstal bohužel naprosto nevytěžen. Výsledek, zpracováním taková trochu slabší Zathura, se mi jeví jako více-méně fragmentovaný do tři celků, které bych charakterizoval asi jako "Nový ve škole", "Zmenšil jsem učitelku", "Bájný parkur". A to je asi největší škoda. Ta poslední část měla být středobodem na úkor prvních dvou. Kdyby alespoň rozjeli víc tu dětskou variaci na Cube, pořezaní nebo poleptaní parchanti to mohli jen vylepšit. Zvlášť tací, kteří nehrají příliš dobře. Těch byla bohužel většina. Ale celkově to bylo docela nezávadný a hlavně pro děti. Takže jsem to slupnul.

Dobře, přehlédnu ty chyby jako samoopravovací čelní sklo na policejních plechovkách. Přehlédnu i fakt, že mezi žánry chybí Komedie. A dokonce i to, jak film zastaral. Mě na té až zas ne tolik originální zápletce nejvíc vadilo to naivní zpracování. Film (scénář) se na mnoha místech snaží, hází záchytný body a buduje nějakej ten příběh. Ale jedna část střípků je naprosto předvídatelná, druhá neuvěřitelná až nelogická a ostatní dětinská. Naštěstí to tvůrcům došlo. No možnosti měli dvě, ta asi méně bolestivá byla odlehčení humorem. Zejména televizní vysílání v tomhle snímku stoji za to. K představiteli hlavního hrdiny bych podotkl, že se vžil do role natolik, že se pohyboval jako robot ještě než dostal plastový brnění a on-screen nápovědu. Dle jména autora hudby se dalo očekávat cosi výjimečného. A skutečně to takové bylo. Jen ve špatným filmu. Když točili Conan the Destroyer, připravil Basil Poledouris nové velkolepé melodie. Jenže veškerý hudební doprovod Arniemu nakonec dělal sprostej recyklát z prvního dílu a někde to skladatel udat musel. Akorát to tady znělo... směšně. Ta epická hudba na pozadí těch epizodek statečného robohrdiny... uf! Dobře, tak o jednu navíc, protože to nebylo sci-fi, ale bezmála realita. Ale stejně nejsem z robodrdola nijak vodvařenej.

Ani kdyby to bylo prezentováno jako komedie, tak by to nedopadlo lépe. Proč? Tak si pojďme probrat nesporné klady tohoto majstrštyku. Rozhodně jedním z největších kladů je stopáž. Každá televize sní o tříminutovém pořadu, protože každé tři minuty může diváka obšťastnit reklamou. Další výborná vlastnost je, že to je pořad i pro ty naše spoluobčany, kteří mají problém pochytit myšlenku. Krom toho, že zde žádná (a už vůbec originální) není, tak kadence monologu směle přeplácne i obsahovou prázdnotu moderních takydokumentů. Zdravíme History channel. No a samozřejmě musím také vyzdvihnout fakt, že reklamy na Streamu propagující tenhle pořad zaplácly v mém životě nejspíš víc času, než celá dosavadní stopáž. To se samozřejmě změní, konec konců náš hrdina bude kopat deset let, nebo tak něco. A pokud máte opravdu štěstí, tak reklama (někdy i dvě) před dílem je dokonce skoro tak dlouhá a inteligentní, jako díl samotný. Já vím, že už jsem to psal, ale ZLATEJ CRAZY BUILDER!

Chtěl jsem vám hned na začátku prozradit, že tenhle trapnej pořad toho pozérskýho floutka, jenž je kde komu asi vzorem a hrdinou, stál povšechně za hovno. Pak jsem se chtěl obout do toho, že půl jeho "nápadů" není originálních a že z toho smrdí oportunismus, nenasytnost a celkově pochybné hodnoty následované přehlídkou lidské debility. Co taky čekat od toho, když s vidinou chechtáků zkombinujete Jackass a Ptákoviny. Možná, kdyby se nevzhlédl ve falešné slávě dnes všudypřítomných (nikoliv jen internetových) neumětelů, mohlo to dopadnout lépe. Jenže nejen že jeho... ?scénky ...mají klamat jeho oběti, ale i polovina těch reality záběrů je nahraná. Polovina účinkujících je jen kulisa, hlavně aby to vypadalo děsně... eh chci říct drsně. A maximálně polovinu mozku musíte mít k pochopení. No a nakonec jsem chtěl navrhnout, že sudou polovinu diváků bych nahnal k pásu třídit odpadky a druhou rovnou postřílel. Jenže po shlédnutí několika pokračování mi došlo, že po téhle konzumní lobotomii nebudou brzo jeho fanoušci ani schopni koordinace rukou, natož aby jim bylo co vystřelit z lebky. Jedna hvězdička za sebepožíračnost, jelikož on konzumuje přesně ten typ lidí, kteří ho žerou. Jak poetické...

Zdá se Ti to normální? Ne, je to divný. Je to strašně hodně divný. Tak schválně, kolikrát už jsme tohle viděli: Dvě hrdinky, vypadající naprosto stejně, se náhodou sejdou na stejným místě, náhodou jsou stejně oblečený, náhodou mají stejnou náturu, náhodou na to nikdo nepřijde, náhodou je tam opuštěná ženská a mladý milionář, náhodou mají oba vřelý vztah k dětem, náhodou... A ti smradi. A ještě navíc k tomu Kirstie Alley! Jéžiš! Jediný dvě věci, který mě trochu potěšily, byly dětská práce a parodie na Peggy Bundovou. Teda obojí jen skoro. Jinak celkově je to šablonovitá kravina s obligátní honičkou na konci. A hádejte, jak to asi tak dopadlo, když tam máme pohodovou ženskou a fešnýho milionáře, na kterýho se lepí zlatokopka? Pro mě rozhodně špatně.

Ježiš, to bylo tak utahaný. Né nutně nudný, ale oni tam každou myšlenku, každej dialog, každý slovo ze sebe tak neuvěřitelně páčili! A to je samozřejmě parket pro Květu Fialovou, která byla opět a zase... já teď nevím... snad... ano, ano - jak ve zpomaleném tom... filmu... však víte... otravná!!! Poprvé v životě mi bylo líto Kanyzy, já bych jí praštil. A i obecně to bylo dobře zahraný, což je jedno z mála plus. Naprosto to ovšem nemělo švih a, jako i jiné československé filmy z osmdesátých, je tohle jeden z těch, který sálá takovým tím pocitem "sterilní ameriky". Těžko se mi to vyjadřuje. Způsob jakým je podávána společnost a postavy je takový nevěrohodný, umělý. Což by měla vyvážit celkem obstojná zápletka. Měla a mohla. Moc bych chtěl. Jenže vleklost interakcí na scéně a zabředávání v klišé to nenechají vyznít. A o dramatu taky nemůže moc být řeč, ač podkres se přehnaně snaží. Pokud bych ocenil něco na zvuku, tak asi jak nápaditě někdy hudba využívá prostých motivů. Ale celkově mi soundtrack neseděl, to bylo jak z rozhlasový hry. Naopak mě bavily ruchy některých studiových scén, snižovalo to pocit papírovosti :) Jinými slovy, mělo to docela potenciál, ale celkové zpracování to zabilo.

Dnes tu máme, pro změnu, papundeklovou studiovou inscenaci. Tahle však je, ještě navíc, dost špatně zahraná a provedená. Někdy je tam pokus působit na diváka, především v přízračných scénách. Ty zvláštní hudební motivy bych bral možná i za pozitivum. Ač přehnané, pořád snižují debilnost scén. Velice často to totiž vyloženě trhalo uši a já jim nevěřil ani slovo. To snad bylo na první dobrou? Já bych možná i pochválil Veroniku Jeníkovou, ta se, na rozdíl od mnohých ostatních, snažila. Obecně tenkrát-mladí se snažili víc, měl jsem ten dojem. Nicméně dolů to sráží i řada dalších drobných detailů, kterých si postupně všimnete. Končí to pak celkovou rozpolceností - chci ukazovat lesk a bídu feťáctví nebo dělat kriminálku? A proto to dopadlo tak nijak a všelijak. Bez atmosféry a dramatu. Já bych asi vinil nedůsledný scénář, potažmo slabou předlohu (kterou jsem nečetl). A stejně tak i špatnou režii, která ani z vrcholového okamžiku nedokázala dostat naprosto nic. To strašné zpracování je pak už jen podružný problém...

Mě osobně se Knoflíkáři vždycky líbili více než Samotáři. Navzdory tomu, že strašně moc nemám rád Už jsme doma a i navzdory mé neoblibě povídkových filmů. Petru Zelenkovi se ale podařilo vše takřka zázračně skloubit, snad s výjimkou posledního příběhu. Ten je sice nutným uzavřením ostatních linek, vracející nás na začátek, ale jeho fantaskní ústřední prvek bohužel vybočuje. Příjemné bylo, že se na plátně objevují (i dnes) méně protěžované ksichty a až na drobná klopýtnutí mě dokonce ani žádná postava (či její představitel) neiritovala. Zmínit také musím hudební stránku, podkres některých scén je vynikající. Za mě je to nadprůměr, který, zejména pokud pozorně posloucháte dialogy, pomocí detailů tvoří poměrně kompaktní scénáristický (a z toho plynoucí obsahový) celek. I po dvaceti letech, ač je už vidět mírné zastarání, mě to pobavilo.

To bylo fakt bezvadný! Sledoval jsem několik dílů s tím zarostlým týpkem na (asi) německý televizi (nicméně v anglickém originále) a bylo to "naprosto dokonalý". Krom toho, že na konci z toho vyleze nějakej ten hezkej kýč, tak hlavní deviza tohoto seriálu je, že Bob Ross všechny techniky a triky podrobně ukáže a vysvětlí. Zas už mě napadá otázka, proč tohle nevysílají raději než...? Je trochu smutný, že tenhle pán už je rozloženej někde v zemi, ale značka Bob Ross dál nejspíš generuje další vymyšlený chechtáky. Ale za to ten pořad, jehož zpracování je celkem prostý, nemůže. Opičák Bob, plátno a barvičky. Co čekáte? Žonglující koťátka? Ty hvězdičky jsou samozřejmě za obsah, kterej je lepší než kde co v tý tývý. Chovám naději, že snad jednoho z miliónu přivede k nějaký tvorbě. A nás ostatní, levoruký, alespoň poučí. Normálně by to bylo tak za čtyři, ale budu výjimečně nadržovat, protože The Joy of Painting si to rozhodně zaslouží. Díky Bobe!

Tenhle film je opředen mnoha velkými záhadami. Například, proč jsem to ještě nehodnotil, když jsem to viděl. Nebo proč to mám v seznamu Chci vidět, když už to vidět nikdy nechci. Případně, a to je záhada největší, co se vám na tom sakra líbilo!? Asi tak dva měsíce o tom spousta lidí blábolila a někteří si asi i stříkli do trenek. Ale od začátku. Byl to večer jako každý jiný, parta nesympatických mladých lidí se sešla ku sledování filmu. I já jsem přišel, netuše, do čeho jdu. A pak se to stalo. Proboha! Ice age říznutý Star Wars! Po skoro celoanimovaném duhovém světě pobíhala kupa poloanimovaných postaviček s mentalitou dvanáctiletých dětí, v čele s nějakým tchořem. Snažili se házet vtipné hlášky, ale na mou hlavu dopadala pouze vyschlá lejna. Voni asi měli bejt všichni kůl pohodáři vtipně proplouvající klasickým neoriginálním příběhem a já to měl vidět a zapomenout. Jo, tak takový to bylo. Až se mi chce zvracet. Možná bych byl smířlivější, kdyby bylo výše napsáno Komedie, ale není a na animaci, která ani není ručně kreslená, mě fakt neutáhnete. Mě se to rozhodně nelíbilo! Do odpadu to nehodím, protože na tom byla udělána nějaká práce. To ale neznamená, že to omlouvá sprostě komerční účel podobných debilit.