NiWi

Reeves nabízí zatím nejkomplexnější pojetí Batmana, ve kterém mísí komiksové prvky s realistickým pojetím ala Nolan. S fincherovskou špinavostí servíruje atmosférický noirový thriller, který nestojí na akci a velkých scénách, ale na detektivním pátrání po psychopatovi, který je vždy o krok před policií a samotným Batmanem. Na Finchera sice atmosféra zatím nedosahuje, rozhodně ale s celým filmem velmi ladí, nechává vyniknout detektivní pátrání plné hádanek a jejich luštění, stejně jako rozjíždí kriminální hon nejen za šílencem v masce, ale i za gothamským podsvětím. Snímek rozhodně není bez chyb. Stopáž je místy přeci jen moc dlouhá, ne každá scéna dokáže udržet tempo, film s tím ale rozhodně nepadá. Pattinson jako Batman sází hodně na pozérství, které sice funguje na začátku, později už ale působí nemístně. Jako Bruce Wayne nevýrazný, nicméně o něm tenhle film ani zdaleka není. Riddler je rozhodně zdatným záporákem, onen náskok před vyšetřujícími, a nejistota jeho konání z něj dělají nepřijemného protivníka, který má vždy eso v rukávu. Reevesův Batman je tak velmi vydařený film, který vypichuje Batmanovy přednosti z komiksů, převádí je podobně jako Nolan do realistického světa plného špíny, korupce a nejistoty, nicméně o trochu víc atmosféricky.

Prequel Kingsmanů není vůbec špatným filmem, nicméně jsem od něj očekával víc. Historické zasazení události na pozadí 1. světové války působilo opravdu zajímavě, dávalo prostor zobrazit známé události specifickým stylem, a celá spiklenecká linka měla potenciál. Na jednotlivé události se pak pohlíželo stylově, a vznik nezávislé tajné služby byl na jejich pozadí zasazen velmi slušně. Co mě tolik nezaujalo byly asi jednotlivé postavy, k žádné sem si nevytvořil extra pouto, paradoxně záporáci zde daleko předčily klaďase (bizarně excentrický Rasputin highlight filmu), a obecně jakékoliv konverzační scény mě docela nudily. A že jich bylo dost, téměř celou první hodinu se nic moc neudálo například. Když už ale došlo na akci, tak byla typicky Vaughnovská, jak choreografie tak i nápady v jejím snímání (kamera na kordech). Overall jde o slušný prequel, který však více zaujme premisou než jejím skutečným provedením, a ve výsledku asi působí docela zbytečně.

Gunn je prostě bůh. Alespoň pro ty, kteří jsou naladění na stejnou vlnu humoru a stylu jako on, což já rozhodně jsem. Postavy nejsou ani za nic jednotvárné, akce je skvělá, celá zápletka opět skvěle bizarní, má to super styl, skvělý výběr hudby což Gunn prokázal už xkrát, a na seriálovou produkci ( i když vysokorozpočtovou) to vypadá opravdu dobře. Za mě v tom není slabina, já se skvěle bavil a vím, že ten člověk ať natočí snad cokoliv tak se mi to bude minimálně líbit. Navíc komiksová látka je pro Gunna úplně ideální, protože stejně jako se spousta bizarních věcí objevuje v komiksech, on z nich dokáže vzít ty nejlepší elementy, a udělat z toho ještě větší sračku (pozitivně myšleno) a je to zkrátka jedinečný a extrémně zábavný. Těším se na 2. sérii a jsem velmi potěšen, že nekorektní humor ještě stále nebyl všemi rádoby mravokárci vymýcen.

Rozhodně velmi zajímavý kousek, ve kterém se mísí postupně budovaná atmosféra jakéhosi nadpřirozena, a okultní realita navozující až téměř spiklenecké myšlenky. Příběh je velmi dobře vystavěn, postupné odhalování bylo ideálně dávkované, protože každé vysvětlení doprovázely jen další otázky. Že se seriál pustil do nadpřirozena mi nakonec vůbec nevadilo, i když by fungoval i s přízemním vysvětlením celé zápletky a finálního kataklyzma. Jestli se najdou nějaká negativa tak místy podivné chování postav, až téměř nelogické a uzpůsobeno scénáři. Poslední tři díl mohly určitě být lépe dějově navázány na sebe, nicméně celkově korespondují s poměrně opatrným tempem celého seriálu. Rozhodně nic přelomového, ale velmi slušný mysteriózní kousek vzbuzující přesně ty emoce, které jsou u tohoto typu žádoucí.

Nightmare Alley je film, který působí spíše jako jeden dlouhý seriál převedený do filmové podoby. První polovinu snímku sledujeme, pro del Tora typickou, krásnou dobovou atmosféru cirkusu v USA 30. let, ve které poznáváme spoustu zajímavě a zapamatovatelně vykreslených postav. Celou dobu film spíš tak jako běží, nikam vyloženě nesměřuje, diváka však nechá v napětí co vlastně z toho vzejde. Následný posun v čase i prostředí však nechá všechny tyto očekávání nenaplněny, pokračuje v dobové atmosféře, okouzlujících detailech, výrazných postavách, a dějově uzavře oblouk hlavního hrdiny s ironickou grácií. Jako fanoušek del Tora sem si všechnu tu řemeslnou dokonalost a vypiplanost užil, dějově však ne tolik zajímavé a věřím tomu, že ne každému může dvou a půl hodinová stopáž nevyplněná téměř žádným výrazným momentem přijít zdlouhavá.

Smrt na Nilu rozhodně není špatným filmem. Je velmi dobře vypadající a režisérsky spolehlivý, k dokonalosti mu však chybí jakýkoliv výraznější moment či situace, jakákoliv drobnost, díky které bych si na film vzpomněl i za půl roku.  Jeho šarmantní a opulentní výprava nicméně k látce velmi sedí, Branagh režíruje s jistotou sobě vlastní a dokáže z látky vymáčknout v tomto ohledu maximum. Kde mě film úplně neoslovil je scénář, který nedokáže budovat dostatečné napětí a ve finále ho efektivně zúročit, ač pro to má díky předloze veškeré předpoklady. Jednotlivé postavy jsou fajn, místy možná zbytečně povrchní. Z hereckého ansáblu určitě nikdo nezklamal, jako jediná mi však v paměti zůstala charismatická a svůdná Emma Mackey. Více ZDE.

Z druhé série mám velmi rozporuplný pocity. První série se mi líbila i díky poměrně přesné adaptaci nejrůznějších povídek, zároveň však show zvládla vyprávět větší příběh Yennefer, Geralta a Ciri, a hezky vše proplétat. 2. série sice adaptuje knihu Krev Elfů, nicméně spoustu věcí si pozměňuje, což by tolik nevadilo, zároveň však rozjíždí tolik dějových linek, že se mezi sebou hrozně motají, někdy až nepřirozeně do sebe narážejí a plynulý narativ z první série je pryč. Některé linky jsou dost nezajímavé (třeba Yennefer mi přišla naprosto zbytečná po většinu série), některé zase nešikovně napsané. Často tak sledujeme jen nezáživné politikaření, které není ani nijak sofistikovaně napsané, a působí jako zdržování od hlavního příběhu. Nějaký pevný bod, kam jednotlivé linky směřují mi taky chyběl. Rozhodně se tomu nedá upřít produkční hodnota, potkáváme opět spoustu nových jmen a postav (i mezi nimi bych však našel výtky, třeba příšerný Eskel a ostatní Zaklínači), akce je zábavná a dobře natočená, i když jí podle mého není tolik, stejně jako zajímavých monster (přerostlé slepice a nějaký černobog který ani v kniháce neexistuje fakt nepovažuji za zajímavé). Oproti první sérii mi zde vadilo o dost více věcí, a i když se určitě nedá označit za špatnou, tak za mírné zklamání ano.

Na tohle se mě nikdo nikdy neptejte, protože nejsem připraven tento film obhajovat před nikým a nikdy. Guilty pleasure ve své nejryzejší podobě.

Kdo nepracoval v gastronomii nedokáže pochopit, jak neuvěřitelně stresující to je. Naprosto přesně a skvěle zobrazený hektický den v životě restauračního personálu, který však neukazuje nic než skutečnost a každodenní rutinu plnou stresu, chyb, potu, křiku, v Británii především (ne však výhradně) pak i drog a chlastu, ve které každý světlý moment nemá šanci zmírnit jinak temnou stránku celého toho odvětví. Poutavě natočená hektická jednozáběrovka, kde všichni herci šlapou jak hodinky a předvádí věrohodné a emotivní výkony, v čele s výborným Stephenem Grahamem a Vinette Robinson.

O něco slabší chvilku si zde vybral jinak poměrně spolehlivý a skvělý Edgar Wright. Vody stylového thrilleru ještě neprozkoumal, avšak hudbou, vizuálem či atmosférou šedesátých let film rozhodně netrpí. Originální řemeslo je něco, co Wright umí a zde tomu není jinak. Problém však nastává v příběhu, který mě moc nezaujal, ostatně ani není výrazněji propracovaný. V celém filmu nenajdeme jediný příběhově zajímavý moment, který by byť jen vysvětlil proč se věci dějí, nebo nabídl nějaký zajímavý plot twist. Bohužel divák předvídá dlouho dopředu. I přes naprosto úžasnou Thomasin McKenzie a oslnivou Anyu Taylor-Joy musím konstatovat, že je to pro mě nejmíň zajímavý Wrightův film.