Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (2 321)

plagát

Black Books (2000) (seriál) 

Mnohdy černý humor z Černých knih je mnohými přímo uctíván jako kult a velké většině se pak minimálně velmi líbí. Také jsem v mládí na seriál Black Books narazil a také mně se velmi líbil. Stačily jen tři vyhraněné postavy, nestále naštvaný pohled Dylana Morana, extra dávka sarkasmu a cynismu a bylo postaráno o zábavu. Dobrá zábava to byla možná i proto, že seriál měl celkem jen osmnáct dílů a nestihl zabřednout do neustálého opakování a neztratit se tím v trapnosti. Nedávno jsem si několik dílů zopakoval a musím se přiznat, že už to tak velká zábava nebyla. Sice jsem se občas pousmál, ale ani jsem neměl chuť to dát znovu celé. Kvůli tomu mírně snížím hodnocení na stále slušné tři hvězdy.

plagát

Profesionáli (1977) (seriál) 

Detektivky nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem, přesto jsem ani já v mládí neunikl Profesionálům a pravidelně jsem je ve volných odpolednech sledoval. Přitáhla mě k nim povedená znělka, dva charismatičtí detektivové a všeobecná známost celého seriálu v mém okolí. Jako seriálovou klasiku to beru, ale moje srdcovka to není. Stejně jako žádný detektivní seriál. Důkazem je i to, že jsem se na ně nikdy později v dospělosti už nedíval a ani mě to nijak neláká. V rámci žánru televizních seriálových detektivek patřili Profesionálové ovšem k tomu nejlepšímu, zvlášť v době svého vzniku.

plagát

Znamení koně (2011) (seriál) 

Moc novějších českých seriálů (2010+) jsem neviděl. Jedním z těch málo bylo Znamení koně. Ani nevím, proč jsem se na něj díval, koně mě moc neberou. Každopádně to nebylo úplně špatné a celé jsem to viděl až do konce. Bolek byl fajn, Voříšková s Cibulkovou taky a Krajčo mi kupodivu nevadil. Nakonec nechám slabší tři hvězdy. Nutno ovšem dodat, že do pokračování po čtyřech letech jsem se už nepustil a už ani nepustím. Je velmi pravděpodobné, že by výsledné hodnocení o něco kleslo.

plagát

Môj sused Totoro (1988) 

Další Mijazaki a opět parádní návštěva jeho světa fantastického světa. Z pohledu dospělého diváka může jít zdánlivě o slabší příběh, kdy se vlastně nic pořádného neděje. Rodina se přestěhuje z města na venkov a … to je vše. Nicméně v rámci světa dětské fantazie je to nekončící dobrodružství. Jen obyčejná cesta na autobus se stává úžasným dobrodružstvím a co teprve prozkoumávání okolí a lesa. Na filmu Můj soused Totoro je výjimečné především to, že si Hajao Mijazaki nepotřeboval k animovanému dobrodružství pro děti stvořit vlastní svět. Jejich dobrodružství zasadil do našeho běžného světa dospělých a „jen“ vhodně dokořenil právě dětskou fantazií. Ta je prakticky neomezená. Pro mě je vždycky velký zážitek si to připomenout a na chvíli si to třeba prostřednictvím Mijazakiho filmů znovu zkusit. Film všem rád doporučuji, ostatně jako všechny jeho další filmy.

plagát

Farba víťazstva (2016) 

Film Barva vítězství vypráví příběh Jessiho Owense, jednoho z nejznámějších atletů historie. Téma pro mě jako stvořené, proto jsem si jej s chutí pustil. Stejně jako většina lidí jsem věděl, že Jesse Owens „pokazil“ Hitlerovi olympiádu v Berlíně. Uzmul pro sebe hned čtyři zlaté medaile a nevybojovali je tak nadřazení Němci. Jeho cestu na vrchol jsem ale neznal, proto pro mě byl příběh zajímavý i z tohoto důvodu. Počátky v Americe, kde rasismus jel také ve velkém, jsem sledoval se zájmem. Nejsilnější bylo srovnávání s německou diktaturou a rozhodování, zda jet do nacistického Německa (z rasistické Ameriky). Obecně tahání politiky do sportu je hnus a byl to hnus i tehdy. Při sledování rozhodování bafuňářů mi bylo až blbě. Silné okamžiky ve filmu se bohužel střídají s těmi slabšími. Celý film je až příliš uhlazeně dramatizovaný (podivná kamera). Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to nebylo až tak dobře zpracované, jak být mohlo. Čtvrtá hvězda je spíše za silný příběh, který ovšem napsal sám život a tvůrci na něm nemají žádnou zásluhu.

plagát

The Gray Man (2022) 

Po delší době jsem si dal ryzí akčňák. Film The Gray Man jsem si vybral především kvůli místu natáčení. Přeci jen je hodně výjimečné vidět podobně velkorozpočtový film v kulisách Prahy. Přestřelka v centru Prahy byla parádní. Myslím tím především právě „naše“ kulisy. Už jste někde jinde viděli rozstřílená auta české policie? :-) Jinak jde o typický film v rámci žánru. Jeden špičkový agent, akce, zrada a začíná boj o život a naháněčka po celém světě. Sice bych mohl vyjmenovávat jednu faktickou chybu za druhou, ale u tohoto žánru to snad nemá cenu. Hlavní cíl byl pobavit a to The Gray Man do puntíku splnil. Na vyšší hodnocení by to chtělo charizmatičtějšího hlavního hrdinu, Ryan Gosling není špatný, ale ještě úplně nedozrál. Některé vedlejší postavy byly charizmatičtější než on. Nakonec nechám tři hvězdy a k tomu jednu navíc za české exteriéry.

plagát

Cudzinci vo vlaku (1951) 

Film Cizinci ve vlaku byl mým dalším setkáním s Alfredem Hitchcockem a hned na úvod říkám, že se to tentokrát velmi povedlo. Dobrý námět, vhodně obsazená a slušně zahraná ústřední dvojka, dovedně vystavěná atmosféra a pozoruhodná kamera, která se občas zaměří na neobvyklý záběr a detail. To jsou hlavní plusy Cizinců ve vlaku. Za zmínku stojí ovšem také samotný námět a příběh. Ve vlaku se potkají dva cizinci a jeden druhému nabídne, že zabije jeho otravnou manželku. Na oplátku žádá "jen" smrt jiné osoby ve svém okolí. To není spoiler, ale víceméně úvod filmu a popis od distributora. Alfred Hitchcock je navíc mistr podobných zápletek. Minimálně na první sledování dokáže diváka k obrazovce spolehlivě přitáhnout a už nepustit. Vývoj příběhu dokážete stěží odhadnout a byla by škoda se o to snažit. Lépe je nechat se unášet atmosférou a třeba si představovat, jak byste v podobné situaci zareagovali vy.

plagát

Muž, ktorý chcel byť kráľom (1975) 

Slibný námět, dobrá předloha a skvělé obsazení, to vše slibovalo dobrý film. Bohužel se tak nestalo. Muž, který chtěl být králem pro mě byl až překvapivě nudný. Nelíbilo se mi plno dlouhých záběrů, které nikam neposouvaly děj. Často ukazovaly jen (zbytečné) velkolepé scény a ty vyzněly do ztracena. Kdyby se film o půl hodiny zkrátil, prospělo by mu to. Nějak jsem nedokázal ani najít společnou řeč s hlavními hrdiny. Jejich výstřednost, bláznivé chování a komentáře k okolnímu dění mě bavily jen občas. Příběh moc přesahu a poučení nenabídl, nebo jej nenabídl dostatečně atraktivně. Popíchnutí do Anglie, co do koloniální velmoci je sice fajn, ale rezonuje jen velmi slabě. Nakonec nechám tři slabé hvězdy, a pokud by tam nehráli Sean Connery a Michael Caine, bylo by hodnocení ještě nižší.

plagát

Old Shatterhand (1964) 

Jak jsem uváděl v komentáři k filmu Mezi supy, svět hrdinů Karla Maye je mi velmi blízký a mám ho rád. Jeho filmové adaptace mimo svatou čtverku jsem prozatím neznal a pár filmů jsem si chtěl doplnit. Film Mezi supy nebyl špatný, ale velmi mě štval Stewart Granger, proto mou další volbou byl film Old Shatterhand, kde Granger není. Naopak je tam tradiční ověřená sestava v čele s Lexem Barkerem. Příběh je více méně to stejné jako v klasických filmech, jen je dospělejší. Překvapí hodně mrtvých, nahá indiánka, … je zkrátka vidět snaha tvůrců o reálnější pohled. To může fanoušky lehce popouzet a mě samotného to mnohdy udivilo. Nebyl to zkrátka jen ten naivně romantický příběh, který končí víceméně vždy dobře. Občas tvůrci překvapili nepěkným zvratem. Na klasickou čtverku Old Shatterhand nemá, to jsem ale nečekal, přesto jsou to slušné čtyři hvězdy.

plagát

Operace Silver A (2007) (TV film) 

Jiří Strach jednoduše umí a zvlášť televizní filmy mu jdou. S malými prostředky téměř vždy dokáže stvořit výtečný film. Pomáhají mu v tom dobré kontakty, kdy si dokáže sehnat skvělé obsazení. BrainStorm i Osmy byly výtečné filmy, proto jsem si rád pustil i jeho snímek Operace Silver A. Opět jsem byl spokojen. Osvědčená sestava herců podala pod jeho tradičně dobrým vedením přesvědčivý výkon. Podařený byl i námět, scénář a celý příběh. Inspirace významnou historickou situací dodala napětí, nicméně povedená byla také dramatizace. Rychlá poznámka – nejde o dokument, proto se Jiří Strach reálnou situací jen inspiroval a dovedně dramatizoval. Tímto odmítám případně mínusy za odklon od reality. Vůbec námět, pohled na válku očima běžných žen, se ukázal jako velmi vhodný a nosný. Jejich stěžování si, že pijí jen náhražkovou kávu a malinovku, až mrazivě kontrastovalo s celkovou situací. Z „hraní si“ na odbojáře se postupně stává velké dobrodružství, posléze strhující drama a nakonec nevyhnutelná katastrofa, kdy v závěru jde už jen o holý život. Když se k tomu navíc přimíchají vzájemné mezilidské vztahy, které tomu dodají emoce, dostane divák silný filmový zážitek.