Zagros

Sergio Leone jako režisér westernů to je záruka kvality a pojem. Dle mě je jeho film Tenkrát na Západě jeden z nejlepších westernů na filmovém plátně vůbec. Než se k němu ale dopracoval, musel někde začít. Prvním jeho westernovým počinem bylo právě Pro hrst dolarů. Jako skvělá volba se ukázal Clint Eastwood pro hlavní roli. Jeho téměř stále stejný podmračený výraz se do příběhu hodil skvěle. Navíc i přes zdánlivě neměnný výraz v obličeji, dokáže všechny emoce zahrát. Druhou parádní volbou byla hudba Ennia Morriconeho. Bez jeho hudby si filmy Sergia Leoneho ani nedokážu představit. V samotném filmu bych pár nesrovnalostí našel, ale vypisovat je nehodlám. Jeho největším přínosem je nastartování celé dolarové trilogie a spolupráce trojice Leone - Eastwood - Morricone. Každý následující western téhle trojky je o něco lepší než ten předchozí, čímž popírají klasické nepsané pravidlo o horším pokračování. Pro hrst dolarů je velmi dobrý začátkem a mohu jej doporučit i nefanouškům westernů.

Četl jsem původní McCartyho knihu a ta se mi líbila hodně. Proto jsem byl rád, že se někdo ujal filmové adaptace. Sám jsem si už při jejím čtení říkal, že by to mohl být fajn film. Depresivní postapo svět, kde se vlastně neví, co se stalo. Putování otce se synem, kdy cesta je důležitější než cíl. Neustálý strach a snaha sehnat něco na jídlo. To všechno jsou dobré ingredience k atmosferickému postapo sci-fi filmu. Myslím, že to hlavní kuchař John Hillcoat zvládl a z dostupných ingrediencí zhotovil chutný filmový pokrm. Příběh je sice pomalejší a komorní, ale o to více vynikne dobře namíchaná atmosféra. Jako fanouškovi herních Falloutů, na kterých jsem vyrůstal, se mi Cesta líbila o to více.

Tom Tykwer si mě získal už filmem Lola běží o život, a pokud už by se mu nic jiného nepovedlo, stále bude z mé strany chváleným režisérem. Jak dopadlo Nebe? Za mě opět skvěle. Pravda, není to taková pecka jak Lola, ale líbilo se mi velice. Nevím, zda je to více dramatický thriller, nebo netradiční romantika, ve výsledku je to asi jedno. Líbila se mi především hutná atmosféra, kterou nejvíce utvářela výtečná kamera. Vlastně nechci rozebírat jednotlivé detaily, protože se mi Nebe nejvíce líbilo právě jako funkční celek se skvělou atmosférou. Už jen zmínil dobře napsané  postavy. Ty nebyly černobílé, ale měly svá vnitřní morální dilemata, se kterými bojovaly. Navíc Cate Blanchett i Giovanni Ribisi to zvládli zahrát skvěle. Může člověk vzít spravedlnost do svých rukou? Jak to může dopadnout? Jak se s tím vyrovná? Po filmu se mi v hlavě objevovala spousta naléhavých otázek. Na ty musí odpovědět každý divák sám, což je dobře a otevřený konec tomu jen prospěl a dal prostor na přemýšlení právě divákovi. Nebe doporučuji a sám si budu muset brzy zopáknout Atlas mraků, který mě na poprvé moc neoslovil.

Viděno kdysi dávno v artu na gymplu a po odchodu z kina mě vcelku slušně mrazilo. Ač jsem film od té doby neviděl, stále si jej hodně pamatuju… zejména pocity z něj. Vidět jsem jej znovu nikdy moc nechtěl, nebylo to nic pěkného, ale teď někdy bych si jej zopakovat i mohl. Vylíčení Brazílie 60. až 80. let bylo silné a natočeno to bylo drsně, ale uvěřitelně a dle mého odhadu vcelku autenticky. Určitě tomu pomohlo i obsazení neherců. Přesvědčivé výkony všech malých dětí a mládeže a jejich zapojování do smrtelně nebezpečných kartelů bylo napínavé sledovat. U nás řešíte, jestli má dítě helmu na kole a jestli si neodře koleno. V brazilské chudinské čtvrti doufáte, že vám dítě nikdo nezastřelí, nezačne vám prát drogy, nebo se nestane rovnou překupníkem… zlaté helmy a kolena, máme se tady skvěle. Fernando Meirelles vytvořil působivý obraz své rodné země, se kterým po právu sesbíral po světě spoustu cen. Kdo ještě neviděl, určitě se mrkněte, ale připravte se na drsnou podívanou.

Klasický katastrofický film z filmových sedmdesátek… povedené obsazení, dobré herecké výkony, pečlivě budovaná atmosféra, jednoduchý příběh a dobrá gradace. Přes banální zápletku se napětí dá místy krájet a napoprvé dokáže Skleněné peklo diváka nekompromisně připoutat k obrazovce. Postavám jsem fandil a vůbec nevadilo, že jsem předtím přečetl knihu… tedy jednu ze dvou, ze kterých film vznikl. Spolupráce Warner Bros a 20th Century Fox a spojení dvou různých předloh bylo nezvyklé, ale určitě se vyplatilo. Na první setkání jsou to poctivé čtyři hvězdy. Jak už je ale u podobných snímků obvyklé, při jejich opakování se napětí může vytrácet. Proto dávám nakonec o hvězdu méně. To by vás ale od sledování nemělo odradit. Kdyby se vám Skleněné peklo líbilo, doporučuji k němu i další katastrofický film rovněž z roku 1974 – Zemětřesení.

Alejandro González Iñárritu po páté a popáté je to pro mě film za čtyři hvězdy. Není moc režisérů, kteří si u mě udržují podobně vysoký průměr. Jeho styl mi zkrátka sedí, i když to je pokaždé trochu jiný film… obsahem i zpracováním. Snímek 21 gramů má velmi silný příběh a netradiční zpracování. Děj je nasekaný na malé střípky a ty jsou pak pořádně promíchány. Střídají se jednotlivé postavy a časová osa lineární rozhodně také není. Tohle může při sledování někoho popouzet. Samotnému mi trvalo nějakou chvíli, než jsem se dokázal v postavách a v příběhu lépe zorientovat. Přemýšlím, zda to zpracování ještě zesiluje už tak velmi dramatický příběh a hlavní myšlenky filmu, nebo by to v tradiční lineární lince vyprávění mělo menší (větší) sílu? Odpovědět na to nedokážu. Nicméně 21 gramů mě v tomhle provedení zaujalo spolehlivě celou dobu, dostavily se silné emoce a mnohá zajímává zamyšlení. Všem tvůrcům za to patří poděkování a čtyři hvězdy k tomu.

Atentát na sportovce v Mnichově 1972 byl velmi silný moment sám o sobě. O tom ten film ale není. Je o tom, co následovalo poté - odveta tajné izraelské služby Mossad na Palestince. V tomhle nesmírně dlouhém a nepřehledném konfliktu se sám moc nevyznám. Nevím, zda se vůbec někdo dokáže zorientovat úplně, zjistit pravdu, určit viníky a ideálně izraelsko-palestinský konflikt ukončit. Ale zpět k filmu. Pro mě byl Mnichov od první minuty strhujícím filmem, i když má občas pomalé tempo vyprávění, tak jsem u něj seděl v napětí až do konce a hltal každou minutu. Steven Spielberg zase pro jednou pustil z ruky popcorn a vytvořil z nelehkého tématu pohlcující atmosférickou podívanou. Excelentní výkon podal Eric Bana, jeho psychickou proměnu z chladnokrevného agenta do obyčejného ustrašeného člověka jsem mu věřil dokonale. Mnichov doporučuju a dávám čtyři hvězdy i za naléhavé myšlenky, které mi rezonovaly v hlavě několik dnů po filmu… musíme se pomstít… když je zabijete, na jejich místo přijdou další a ještě horší.. jakou tohle má všechno cenu…

Film Duch je romantické drama řízlé lehce thrillerem a okořeněné nadpřirozenem. Má na svou dobu hvězdné obsazení v podobě Patricka Swayzeho, vycházející hvězdy Demi Moore a jako dobré doplnění funguje Whoopi Goldberg. Romantika je to opravdu netradiční, a proto je nějak více přístupná i mužům. Mimo romantiky v ní lze najít duchařinu, detektivku a komedii. Musím ocenit především to, že tenhle guláš se Jerrymu Zuckerovi povedl. S klidem mohu doporučit… ideálně ke sledování s drahou polovičkou, která bude chtít na večer nějakou romanťárnu. Tady je šance, že se nebude nudit ani chlap. Navíc i několik dnů po filmu se mi hlavou proháněly ještě zajímavé myšlenky a otázky. Chtěl bych po smrti zůstat duchem a se svými blízkými? Co bych dělal? Vysoké hodnocení čtyřmi hvězdami je na místě.

Tahle pohádka na mě působila v dětství až hororově a neměl jsem ji moc rád. Měla tísnivou atmosféru a Radoslav Brzobohatý zahrál Mrakomora tak strašidelně, že jsem si ji moc často opakovat nechtěl. Nepomohla ani krásná Večernice, ani Vladimír Menšík v roli krále, který neměl moc prostoru. Princ byl takový neslaný nemastný jelimánek a jeho švagři nosili barevné punčocháče. :-) Moc mě to nezaujalo ani při zopakování v dospělosti, kdy jsem alespoň ocenil pár dobrých scén. Nakonec bych zůstal na průměru tři hvězd. Špatná pohádka to rozhodně není, ale mě bude svou atmosférou i dospělosti spíš odrazovat a svým malým dětem to pouště nebudu.

Po dlouhé době mě něco naprosto uchvátilo. To, že je Taylor Sheridan borec, jsem věděl už delší dobu. Jeho filmy Sicario a Wind River se mi líbily velmi. Jen se seriály jsem opatrnější, přeci jen to stojí více času. Díky krátké délce a jeho slibované uzavřenosti (ale víme jak je to v případech úspěchu), jsem se nakonec nechal zlákat a dobře jsem udělal. Nechci moc vyzvedávat jednotlivé složky (všechny jsou skvělé!), ale jako celek na mě seriál působil až magicky a dokázal mě vtáhnout už od první minuty. Ta celková atmosféra je úchvatná a sladění jednotlivých složek geniální. Obsazení skvěle napsaných postav, úderné dialogy, překrásné scenérie nasnímané výtečnou kamerou, napínavý a uvěřitelný příběh, poetická krása střídaná nekompromisně drsnou realitou, … V průběhu sledování jsem měl jednu jedinou výtku - občasné vnitřní monology a myšlenky hlavní hrdinky. Když jsem si ale uvědomil, že hlavní děj je z jejího pohledu a ty její myšlenky zdůrazňují ten kontrast mládí, naivity, krásy vs zkušenosti a drsné reality, o to více jsem to poté ocenil. Po konci posledního dílu mi bylo líto, že to končí a rovnou jsem si chtěl seriál pustit znovu. To se mi už nestalo ani nepamatuju. Rozhodně všem doporučuji tuto excelentní minisérii. Pokud máte rádi podobné prostředí, seriál si užijete. Až posléze jsem zjistil, že to je odbočka ke známému Yellowstonu. Vůbec nevadí, že o něm doteď nic nevíte, minisérie 1883 je samostatné dílo. Pravděpodobně mě k Yellowstonu ale přitáhne. :-)