Zagros

Tohle tvůrci točili, když byli pod vlivem a nikdo mi to nevymluví… minimálně někteří. Sám jsem pod vlivem nebyl, nenaladil jsem se na stejnou vlnu a s Lynchem jsem se tentokrát nepotkal. Některé scény byly skvělé a napětí a atmosféra by se v nich dala krájet. Některé ovšem byly nudné a něco bylo úplně zbytečné. Jako celek film vůbec nedrží pohromadě. Musel jsem si dát několikrát pauzu, abych to dokoukal. Děj se dá vysvětlit mnoha způsoby a příběh se snad ani nedá odvyprávět, to ale není mínus. Největší nedostatek jsou právě některé nudné pasáže a především necelistvost snímku. Po pár dnech si už nejsem schopný z filmu nic moc vybavit a mám pocit, že mi film nic nedal. To je vůbec jeho největší mínus. Nechávám jen dvě hvězdy a pravděpodobně se na Mulholland Drive už znovu nevypravím.

Předem upozorňuji, že nejde o informačně vyčerpávající dokument, ale především o vzpomínky lidí, kteří to prožili… a nevyhnutelně je to velmi emocionální. Je strašné to vidět v televizi, je ještě horší to vidět na živo a nejhorší je, když na tom místě vyrůstáte a pak se stane tohle a vidíte tu zkázu a máte srovnání s tím, jak to vypadalo… ani to moc nejde popsat, emoce vás sejmou jak kladivo... Dům rodičů a místo, kde jsem dvacet pět let žil tornádo minulo asi o 150 metrů! A zničilo to okolí a les, ve kterém jsem odmala běhal. Měli jsme štěstí, ale spousta lidí v okolí a někteří známí ne. Výpovědi obyčejných lidí jsou nejsilnější a klidně mohlo zůstat jen u nich. Následné snahy o obnovu jsou sice fajn, ale mohly být opět jen z pohledu obyčejných lidí a ne z pohledu města a bohatých mecenášů. Těm samozřejmě patří obrovské poděkování, ale výpověď běžného člověka je silnější. Nejsilnější jsou výpovědi v době, kdy lidé přiznávají svůj strach, že šlo jen o život a na ničem jiném nezáleželo a taky když projeví vděčnost za obrovskou vlnu solidarity a pomoc ve dnech, které po tornádu následovaly. Sám jsem tam byl pomáhat a bude to jeden z mých nejsilnějších zážitků v životě.

Pokud někdo neví, jaký má vliv na přírodu a planetu Zemi lidská činnost, není lepší věc, než si pustit tento dokument. Uzávěry v době COVIDu byly nejmasovějším vědeckým experimentem v lidských dějinách. Zastavila se výroba, necestovali jsme, turismus neexistoval a … příroda se neuvěřitelně probrala. Jsem rád, že podobné uzávěry už skončily. Nicméně doufám, že si to vezme co nejvíce lidí k srdci a alespoň částečně omezí svůj konzumní způsob život, zbytečná cestování, nepotřebné nákup apod. Příroda a planeta Země si dokáže jednoduše poradit sama. Od nás stačí jediné… nechat ji na pokoji, případně se pokusit žít s ní v souladu. Jméno Davida Attenborougha dává dokumentu důvěrihodnost a dodává mu na uvěřitelnosti. Pro mě je ideálním doplňkem k jeho dokumentu z roku 2020: David Attenborough: Život na naší planetě. Obojí doporučuji všemi deseti.

William Shakespeare je jedním z největších světových dramatiků a takhle se mu skládá ideální filmová pocta. Zamilovaný Shakespeare je skvělá ukázka toho, jak dovedná dramatizace celosvětově známé hry o Romeovi a Julii, dokáže dodat provařenému příběhu zcela nový rozměr. Dokázal mě napnout, rozesmát a byl také výtečně vygradován. Ač je film určen převážně ženskému publiku s romantickým očekáváním, bavil i mě. Obsazení je výtečné a herecké výkony rovněž, zvlášť na Gwyneth Paltrow se dobře dívalo. Prakticky nejslabší byl paradoxně hlavní představitel, což ale kupodivu moc nevadilo. O řemeslných stránkách se bavit nepotřebuji, ty byly všechny velmi dobré. Rozebírat reálnost příběhu a jednotlivých prvků pak nemám potřebu vůbec. Jak jsem psal na začátku, tohle byla výtečná pocta velkému dramatikovi, se kterou si tvůrci dovedně pohráli a vytvořili fiktivní filmový svět, ve kterém jsem se s radostí na dvě hodiny ztratil.

Další z řady dokumentů na téma „konzumní společnost a plýtvání“… Vyhodí se asi padesát procent všech vyrobených a vypěstovaných potravin! Věděli jste to? Domácnosti věci vyhazují, protože podlehnou reklamám a kupují více, než co skutečně potřebují. Největší hříšníci jsou supermarkety, které vyhazují vše, co se neprodá. Nejde to darovat, rozdat, musí se to vyhodit, aby si spotřebitelé koupili opět to nové, čerstvé, načančané. Doba spotřeby často nesouvisí s trvanlivostí potravin. Věděli jste to? Supermarkety mají smlouvu s dodavateli (např. pekaři), že ještě v sedm večer musí být plný regál. Většina se neprodá, ale opět vyhodí. Věděli jste to? To, co nevypadá dobře (zahnutá, ale jinak zdravá okurka, potlučené jablko) se vyhazuje rovnou. Prodávají se jen rovné okurky, protože ty zahnuté se blbě dávají do krabic a vyhazují se rovnou. Věděli jste to? Tipl bych si, že většina lidí většinu věcí z toho neví. Supermarkety mají ve velkých městech rozhodně smysl, ale měly by se chovat zodpovědněji, stejně jako my všichni, nebo to blbě dopadne. Je to sice dvanáct let starý dokument, něco se už asi změnilo k lepšímu, ale jen málo a jde to pomalu. Mrkněte se a třeba lehce upravte své nákupní zvyklosti.

Jízda do Ox-Bow je netradiční western, kde nejde o přestřelky, ale o morálku. Akci nahrazují dialogy a místo odpočinkového filmu na večer jde právě o silné morální poselství. Děj se odehrává v roce 1885, kdy se Divoký západ pokouší pomalu zcivilizovat a někteří lidé se snaží dodržovat pravidla a zákon. Když někdo něco ukradne a někoho zabije, měl by stanout před soudem, nebo je lépe ho rychle dopadnout a pověsit jako za starých časů? Film je o tom, jak je ošemetné vzít spravedlnost do svých rukou. Ještě pár dnů po filmu mi v hlavě rezonovaly zajímavé myšlenky. Drobná výtka je jen za slabší rozjezd, který by mohl někoho odradit. Odradit jsem se nenechal a dostal jsem výtečně gradovaný příběh se silným závěrem.

Rickyho Gervaise jsem znal jen zběžně a Humanity pro mě byl vůbec jeho první celý výstup. Hlavní účel splnil dokonale, pobavili jsme se výborně. Výrazně k plusu mu přičítám fakt, že je jeho humor nekorektní a navíc k tomu dokáže vtipně odpálkovat ty hysterické reakce a snahu všechno korigovat. Je jen dobře, že podobní lidé jako Ricky Gervais jsou, snaží se hájit hranice zdravého rozumu a nevzdávají se ve svém mnohdy vyčerpávajícím boji proti lidské blbosti. Občas jsem se ztrácel bez znalosti kontextu (přeoperovaná celebrita, kterou neznám apod.), to ale moc nevadilo. Všem na pobavení doporučuju a sám se rozhodně mrknu i na některá jeho další vystoupení.

Příroda je úžasná a každý pořad o ní vždy přivítám. Navíc podobných věcí přímo z naší krajiny moc není. Rád jsem tak dal na doporučení známých a na tento projekt - Do divočiny! od České televize jsme se s rodinou společně podívali. Snaha vyjít vstříc mladým a současnému trendu je z toho hodně vidět. Jde o krátké díly, jen lehké naťuknutí problému (někdo by napsal povrchní), youtube styl (jazyk, kamera) a podobně. Někomu to vyhovuje více, někomu méně. Dětem se to vcelku líbilo, a když to zvedne zájem o přírodu, splní to svůj účel. Mám asi jen jednu větší výhradu a tou je exhibicionismus Prokopa Pitharta. Když se chci podívat na přírodu, rád uvidím záběry přírody, krajiny, zvířat. Nevím, proč je zhruba v devadesáti procentech času v záběrech on. Zmiňovalo to více lidí. Nic proti němu nemám, ale při příštím projektu by se nad tím mohli tvůrci zamyslet. S dětmi se ale klidně mrkněte, je to fajn. Osobně se mi líbila více Planeta Česko, kde je poznat profesionálnější a vyzrálejší přístup.

U tohoto filmu se jednoduše nelze vyhnout srovnání s trilogií od Nolana. Přesto jsem se o to snažil. Film je to bohužel i bez srovnávání průměrný. Začínal pomalu, neslaně nemastně a já stále čekal, kdy se rozjede… nerozjel se a najednou skončil. Bez napětí, bez příběhu, bez gradace, bez vyvrcholení a už pár dnů po filmu si mám problém vzpomenout na nějaký výraznější moment. Nebyl to vyloženě špatný film, minimálně řemeslně je udělán poctivě, ale je podivně sterilní bez vlastního nápadu a invence. Navíc srovnání je doslova zdrcující. Nolanův Batman byl ve všem lepší. Obsazení, herecké výkony, příběh, atmosféra, hudba… od první minuty byl doslova strhující, nenechal vás vydechnout a některé scény a dialogy se mi doslova vryly do paměti. The Batman nic z toho nemá, když přivřu obě oči a snažím se od srovnání úplně oprostit, je to za slabé tři hvězdy. Raději doporučím fantastického Temného rytíře, který překračuje hranice žánru.

Velmi nebezpečné známosti jsou pro změnu moderní variací knihy Choderlose de Laclose na téma bohaté a zhýralé mládeže, která se nudí a manipuluje s okolím ke svému prospěchu a pro své pobavení. Kupodivu se mi novější a modernější verze líbila více. Povedlo se zejména obsazení. Většina postav opět byla na pár facek, ale mladí herci to zahráli uvěřitelně a jejich počínání a manipulace jsem se zájmem sledoval. Film jsem viděl několikrát a občas si z něj pustil i soundtrack.  Hudba od The Verve společně s nostalgií zvedla mé hodnocení na konečné čtyři hvězdy.