Zagros

Rowan Atkinson + Netflix = návrat pana Beana? To ne, ale to ani nebyla ambice tvůrců. Ve Včele na mušce sice vystupuje starý dobrý Rowan Atkinson, jen u toho mluví, zdánlivě normálně funguje ve společnosti a dokonce má rodinu a dceru. Pořád je to ale stejný blázen, který jde svoji vyšlapanou cestu plnou ztřeštěných nápadů, gagů a komiky založené na jeho pohybu a výrazech. Celý miniseriál má i banální a nedůležitý příběh, který slouží právě jen jako lehká opora k jeho tradiční komice, o samotný příběh moc nejde. Celé si to můžete dát najednou, délka zhruba odpovídá klasickému filmu. Legendárním jako seriál Bean se Včela na mušce zcela určitě nestane, ale pobavit na krátkou dobu dokáže. Zvlášť jestli máte rádi několikrát zmíněného pana Beana.

Film, který je zajímavý spíš z technické stránky věci… (zdánlivý) jeden záběr během jednoho večera v restauraci. Obsahově je bohužel nic moc. Jeden šéf, který drbe podřízené a sám má hodně svých problémů, nestíhá a dělá jednu blbost za druhou. Chybí tomu hlubší ponoření do postav, větší prostor pro vzájemné vztahy, širší interakce s hosty, silnější příběh, … nevím. Tvůrci jsou od toho, aby něco originálního vymysleli. Jeden otravný bývalý parťák, který přijde provokovat do restaurace, to dějově neutáhne. I filmy na jeden záběr se dají točit s mnohem silnějším a zajímavějším obsahem. V poslední době mě zaujal například Birdman a válečný snímek 1917. Bod varu je zajímavá filmová studie pro filmové fajnšmekry, ale jinak jej není potřeba vidět.

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu.

Pěkná animace, dobrý základní příběh, podařená nadstavba v podobě zajímavých myšlenek, sympaťáci hrdinové, … to všechno jsou plusy a k nim rovnou přidám i podíl tvůrců z České republiky. Je fajn, že u nás vzniká i něco jiného než jen opakující se romantické komedie. Bohužel jsou zde i mínusy. Lehce se rozchází hravá dětská animace (ideální pro nejmenší) s občasnou strašidelnou atmosférou (spíše pro starší děti). Pro menší děti to bohužel úplně není. S dětmi uvidíme za pár let, jak jim to sedne. Občas se objeví i zbytečná vložka jako padání někam a u toho křičení. Je to snaha se přiblížit mainstreamu? Tam je to v každém animáku. Taky mi moc nesedla cesta přes pouť, ale to je asi můj osobní problém. Kolotočáře bych si v nebi nepředstavoval, možná to mají myši a lišky jinak? :-) Každopádně je to vcelku pohodový animák na fajn společný filmový večer s většími dětmi.

Detektivky nikdy nepatřily k mému oblíbenému žánru, přesto jsem se nechal zlákat vysokým hodnocením a doporučením od kamarádů a na Případy 1. oddělení jsem se podíval. Dívali jsme se doma dohromady a rozhodně nikdo nelitoval. Celý seriál byl natočen civilně a uvěřitelně. Byly vybrány zajímavé a mediálně známé případy. Velmi dobře byly napsané rovněž postavy. Jejich neustále popichování, ať už vážné či nevážné, bylo tím správným kořením seriálu. Navíc to (prý) bylo i pod dohledem skutečných vyšetřovatelů a v seriálu si tvůrci moc nevymýšleli a jen dovedně dramatizovali. Nakonec jsme viděli všechny díly a nebojím se seriál označit jako vrchol televizní tvorby u nás. Rád dám silné čtyři hvězdy a přidám doporučení na několik fajn televizních večerů k tomu. Pokud je někdo navíc fanoušek detektivek a ještě má rád české prostředí, Případy 1. oddělení mu nesmí uniknout. --- Po třetí sérii nakonec hodnocení zvedám na plný počet. Platí všechno dříve napsané a k pozitivním věcem bych ještě dodal citlivě doplněné moderní vlivy (videokonference, korektnost, sociální sítě, PR) a jejich kontrast ke konzervativním, ale skvělým policajtům. Výtečná byla taky Lucie Štěpánková v podobě ředitelky. Tu mstivou, blbou a všehoschopnou mrchu zahrála perfektně. Když má navíc člověk podobné životní zkušenosti, užije si její výkon o to více. Na celém seriálu nemám nic, co bych vytknul. Dle mého názoru se v našem prostředí a na dané téma jedná o prakticky dokonalý seriálový počin.

I když jsem věděl, že Lincoln bude spíše politická konverzačka, na film jsem se těšil. Podobné film jsou mnohdy strhující i přes absenci akce a dokáží diváka k obrazovce připoutat díky silným myšlenkám a dobře napsaným dialogům. Navíc mě lákal i představitel hlavní role Daniel Day-Lewis, což je výborný herec. No… Daniel Day-Lewis jako jediný nezklamal. Jinak to bylo překvapivě nudné, pomalu se to táhlo a spolehlivě nás to uspalo. Musel jsem se pak (už sám) dodívat druhý den. Po pomalém rozjezdu Spielberg zařadí sotva dvojku a celý film se pomalu kodrcá dál. Lincoln mi přišel jako lehce senilní děda, kdy si neustále vykládá své historky a příměry, které možná dobře vypadají v učebnicích dějepisu, ale rozhodně nejsou to pravé pro film. Kromě hlavní postavy je pak zbytek osazenstva nevýrazný a nezapamatovatelný. Film se také hodně utápí v patosu, což se ale dalo čekat. Bohužel hlavní myšlenky filmu vůbec nevyzněly a utopily se ve slabé režii a nulové gradaci napětí. Spielberg to dle mě vůbec nezvládl, z podobně silného tématu a osobnosti se dalo vytěžit mnohem více… slabé dvě hvězdy.

Tohle tvůrci točili, když byli pod vlivem a nikdo mi to nevymluví… minimálně někteří. Sám jsem pod vlivem nebyl, nenaladil jsem se na stejnou vlnu a s Lynchem jsem se tentokrát nepotkal. Některé scény byly skvělé a napětí a atmosféra by se v nich dala krájet. Některé ovšem byly nudné a něco bylo úplně zbytečné. Jako celek film vůbec nedrží pohromadě. Musel jsem si dát několikrát pauzu, abych to dokoukal. Děj se dá vysvětlit mnoha způsoby a příběh se snad ani nedá odvyprávět, to ale není mínus. Největší nedostatek jsou právě některé nudné pasáže a především necelistvost snímku. Po pár dnech si už nejsem schopný z filmu nic moc vybavit a mám pocit, že mi film nic nedal. To je vůbec jeho největší mínus. Nechávám jen dvě hvězdy a pravděpodobně se na Mulholland Drive už znovu nevypravím.

Předem upozorňuji, že nejde o informačně vyčerpávající dokument, ale především o vzpomínky lidí, kteří to prožili… a nevyhnutelně je to velmi emocionální. Je strašné to vidět v televizi, je ještě horší to vidět na živo a nejhorší je, když na tom místě vyrůstáte a pak se stane tohle a vidíte tu zkázu a máte srovnání s tím, jak to vypadalo… ani to moc nejde popsat, emoce vás sejmou jak kladivo... Dům rodičů a místo, kde jsem dvacet pět let žil tornádo minulo asi o 150 metrů! A zničilo to okolí a les, ve kterém jsem odmala běhal. Měli jsme štěstí, ale spousta lidí v okolí a někteří známí ne. Výpovědi obyčejných lidí jsou nejsilnější a klidně mohlo zůstat jen u nich. Následné snahy o obnovu jsou sice fajn, ale mohly být opět jen z pohledu obyčejných lidí a ne z pohledu města a bohatých mecenášů. Těm samozřejmě patří obrovské poděkování, ale výpověď běžného člověka je silnější. Nejsilnější jsou výpovědi v době, kdy lidé přiznávají svůj strach, že šlo jen o život a na ničem jiném nezáleželo a taky když projeví vděčnost za obrovskou vlnu solidarity a pomoc ve dnech, které po tornádu následovaly. Sám jsem tam byl pomáhat a bude to jeden z mých nejsilnějších zážitků v životě.

Pokud někdo neví, jaký má vliv na přírodu a planetu Zemi lidská činnost, není lepší věc, než si pustit tento dokument. Uzávěry v době COVIDu byly nejmasovějším vědeckým experimentem v lidských dějinách. Zastavila se výroba, necestovali jsme, turismus neexistoval a … příroda se neuvěřitelně probrala. Jsem rád, že podobné uzávěry už skončily. Nicméně doufám, že si to vezme co nejvíce lidí k srdci a alespoň částečně omezí svůj konzumní způsob život, zbytečná cestování, nepotřebné nákup apod. Příroda a planeta Země si dokáže jednoduše poradit sama. Od nás stačí jediné… nechat ji na pokoji, případně se pokusit žít s ní v souladu. Jméno Davida Attenborougha dává dokumentu důvěrihodnost a dodává mu na uvěřitelnosti. Pro mě je ideálním doplňkem k jeho dokumentu z roku 2020: David Attenborough: Život na naší planetě. Obojí doporučuji všemi deseti.

William Shakespeare je jedním z největších světových dramatiků a takhle se mu skládá ideální filmová pocta. Zamilovaný Shakespeare je skvělá ukázka toho, jak dovedná dramatizace celosvětově známé hry o Romeovi a Julii, dokáže dodat provařenému příběhu zcela nový rozměr. Dokázal mě napnout, rozesmát a byl také výtečně vygradován. Ač je film určen převážně ženskému publiku s romantickým očekáváním, bavil i mě. Obsazení je výtečné a herecké výkony rovněž, zvlášť na Gwyneth Paltrow se dobře dívalo. Prakticky nejslabší byl paradoxně hlavní představitel, což ale kupodivu moc nevadilo. O řemeslných stránkách se bavit nepotřebuji, ty byly všechny velmi dobré. Rozebírat reálnost příběhu a jednotlivých prvků pak nemám potřebu vůbec. Jak jsem psal na začátku, tohle byla výtečná pocta velkému dramatikovi, se kterou si tvůrci dovedně pohráli a vytvořili fiktivní filmový svět, ve kterém jsem se s radostí na dvě hodiny ztratil.