atmen

Je krásné vidět příběh, který je tak skličující, neboť ho každý důvěrně zná ze svého života. Nenaplněná láska - to je oč tu běží. Vztah do kterého jdou oba ze stejnou vervou, je většinou ten pravý, ale co ten, ve kterém to naplno cítí pouze jeden? To pak vidíte vše růžově, krásné společné chvíle si opakujete donekonečna, drobné disharmonie s klidem přecházíte, ale až ten pohár přeteče, najednou je konec a vy nechápete proč. Přichází čas sundat pomyslné brýle a vše rozvážne zrekapitulovat... Režisér Marc Webb tak činí náramně a já film zařazuji těsně za můj nejzamilovanější - Před úsvitem.

Další z mých oblíbených filmů z dětství. Ta dívka byla jako ze sna. Hrála totiž fotbal s klukama. V mém okolí žádná taková nebyla... Osobně mě zajímají osudy dětských hvězdiček. Je někdy zvláštní, kam je nakonec osud zavane. Když jsem viděl, co udělal heroin ze S. Coufalovou, byl jsem zděšen. Nechápal jsem, jak se taková sympatická osůbka mohla takhle "zdevastovat". Snad jí je nyní osud více nakloněn...

Jako desetiletý jsem byl nadšen, rozplýval jsem se nad krásou I. Bartošové. Jenže po dvaceti letech, na prahu (témeř) kristových let to vyloudí jen úsměšek a vzpomínku na dětství. Možná to není tak málo...

První díl byl OKEY, ale proč opakovat vyrčené podruhé či dokonce potřetí bez špetky invence? Tak snad se už brány časů neotevřou a Jean Reno už nebude mít možnost, potýkat se s bedničkou s trubadúry i na počtrvrtý....

Indické reálie byly to nejzajímavější na celém příběhu, ten je rozehrán na pozadí soutěže Chcete být milionář a ukazuje cestu prostinkého nosiče čaje Jamala za rekordní výhrou. Na pozadí otázek odkrývá svoje životní útrapy. Na většinu to zapůsobilo, já zůstal chladným. Dle mého účelně kýčovitě vykonstruhovaný příběh, ve kterém nechybí typické premisy pro správné drama - bída, útisk, nespravedlnost, násilí, láska, a nakonec štastný konec.

Překvapením pro mě jsou hlavní postavy. Vypadají neholliwoodsky. Jsou to obyčejní lidé, které potkáváte na ulici. Jenže se o nich nic nedozvíte, nevíte jaké mají životní sny, jaké koníčky. Jsou to jen figurky, jejíchž jediným motorem je sehnat někoho na maturitní ples. Není proto žádným překvapením, že to co se děje na plátně, je vám lhostejné...

Je zajímavé, že u některých filmů hledáte každou drobnost, kvůli které ve vašich očích snímek klesá níž a níž, zatímco u vyvolených ledacos přehlídnete, aby jste jímy byly unešeni... Ukrást auto, vydat se na cestu po státech a přitom vést telefonní rozhovory s majitelkou auta. Zároveň si uvědomovat, že čím dále od domova, tím více se těšit na její tajemný hlas a zjišťovat, že tyto chvíle jsou tím nejlepším na tomto výletě...

Nastávají rodiče Burt a Verona - dvojice, kterou by jste na ulici stěží zaregistrovali, kdyby prošla kolem vás, hledá své místo, kde by našli místo, kterému by říkali domov. Naše dvojice, která vypadá obyčejně až omšele, putuje z místa na místo. Na svých toulkách potkávájí své dávné známě, či příbuzné, které už dlouho neviděli a doufají, že jim společné chvíle napoví, zda je právě zde - jejich domov. Právě při těchto setkáních jsme svědky bláznivých a komických scén (bývalá šéfová, kojná), kterým se budete smát, ale pocitu určité prvoplánovitosti se neubráníte. Na druhou stranu si Mendes uvědomil, že pokud snímek neodlehčí, a neprostříhá humorné chvilky s těmi jímavými, tak těžko diváka udrží po celou dobu ve stavu zájmu o to, jak to celé vlastně dopadne. Naše dvojice si nakonec své místo najde, ale já těžko hledám své hodnocení... Takže asi takhle, kdyby to natočil někdo jiný než Mendes tak za 4, ale mistrovi dávám 3,5...

Je-li váš život fádní, zkuste všem na všechno odpovídat ANO, možná prožijete podobnou jízdu jako J. Carrey v této komedii. Pří ní jsem se bavil až nečekaně. Jediná scéna, která byla tak trochu mimo - sebevrah = římsa = zpěv. Ale ta se dá zkousnout, neboť ostatní šílenosti působí neotřele např. kurs focení při joggingu, mejdan ve stylu Harryho Pottera...

Nejvíce mě zaujala písnička, kterou film končí a taneční kreace všech zúčastněných, nad kterýma čněl výkon Jodie Whittaker. Její mimika obličeje a práce rukou při tanci, to je to, co mi zůstane ješte dlouho v paměti...