atmen

Příjemný film s příjemnou "nejen rockovou" muzikou nahlížený pohledem loosera Willa (hudebního nadšence), který po přestěhování navštěvuje novou školu, kde poznává tajemnou uhrančivou Sa5m a hudebnici o pár let starší Charlottu. Will se stává manažerem Charlottiny kapely, kterou pojmenuje Nemůžu jít dál, půjdu dál, ta se připravuje na tzv. Bandslam. Právě muzika produkovaná touto kapelou je malinký škraloup. Je nereálné, aby kapela složena s x členů perfektně ladila na první zkoušce (i z patra zahraná hitovka na Bandslamu bez předchozího zkoušení je scénáristický úlet) Ale tohle nemůže zkazit výsledné pohodové naladění během celého téměř dvouhodinové počinu, při kterém jsem se ani na chvíli nenudil. Nezapomenutelných scén je tu pro mě několik - Návštěva Willa a Sa5m už zaniklého legendárího punkového klubu CBGM, školní práce na téma představení toho druhého či první polibek (ať už s Charlottou či Sa5m)... Sice zatím nedávám plný počet, ale v budoucnosti se na tenhle malý velký film znova podívám, to vím jistě... Podobné filmy - Zábavný park, Nekonečný playlist Nicka a Norah, Vyfič...

Liliput - milovník vlaků, ukecený prodavač kávy a labilní umělkyně. Co tyto nesourodé postavy spojuje? SAMOTA. Vstupují si do života a jeden druhého ovlivňují daleko větší mírou než velkou...Nezapomenutelné scény: Vycházky po kolejích a čekání na vlaky...

Film, který na mě zapůsobil rozpačitě. Jako by se odehrával ve věštecké křištálové kouli. Sice vidíte co je uvnitř, ale sklo brání intenzivnějšímu pocitu viděného.... Příjemný dojem na mě zanechala pouze písničkářka Ashlee Simpson...

Kdo dá nejvíc golů ve finálovém zápasu dostane se do národního týmu. Za stavu 2:2 dvě minuty před koncem trenér řve na hráčky všechny do útoku i ty brankářko. Co se nestane. Hlavní hrdinka vypíchne míč, projde přes celé hříště, přitom obejde pár protihráček a i když může střílet do prázdné branky, nahreje své kamarádce, ta dá gól do prázdné branky. Odměna je sladká - národní mužstvo.... Pokud se takto v americe vybírají reprezentanti, tak o mein Gott...

Mám rád tyhle tzv. filmy ze života, které vypráví příběh, který pokud máte štěstí, můžete vidět ve svém okolí. Kirsten Stewart mě svojí rolí zasáhla, člověk by až uvěřil, že tu nemoc nehrála... I po týdnu nemůžu dostat z hlavy, což se u moc filmů nestává...

Prapodivný shluk nelogičností nesympatických postav.

Film ne nepodobný přeceňované Lásce nebeské. Jsou zde moudra vystřižená ze života, ale v délce filmu se ztrácí a nejsou tak úderná, jak by mohla být. Ve velké spoustě různých vztahů hrály trumf ty v podání Justina Longa s Ginnifer Goodwin a trojúhelník mezi Jennifer Connelly, Scarlett Johansson a Bradley Cooperem.

...konec je krásně poetický, kamera zabírá mohutný strom ze spletitou strukturou větví pomalu stoupá vzhůru a nad korunou jde vidět cesta to vše za doprovodu lyrické hudby... Vždy když toto vidím napadá mě toto vysvětlení: Život nám připadá složitý, vyznat se v něm vyžaduje moudroust a určitý nadhled, a s přibývajícím věkem, až jej získate a budete vědět, jaká asi měla být vaše cesta, jste již v cílové rovince a vyhlížíte - její konec...

Třetí hvězda za Zooey Deschanel... Vedlejší postavy byly zajimavější než hlavní pár. Především Zooey Deschanel měla sympatický part (nákup kulovnice, lovení drozda), a proto třetí hvězda za Zooey Deschanel...

Zasněné hledání toho pravého. Pro takové snímky mám slabost...