MrPierc

Neskutečně sexy baculatá herečka Tyne Daly.

Skvělé! Moc se mi líbila změna oproti klasické šabloně každé Columbovky. Tentokrát náš ušmudlaný detektiv musí jednat rychle a s vrahem si nezahrává. Hledá maniaka, který může každou chvíli ukončit něčí život. Hodně akční a zadýchané. Dokonce bych takový styl viděl rád častěji. Jeden z nejlepších dílů.

Remake, slavného a výborného filmu Mzda strachu (1953), se povedl. Nekopíruje přesně původní film a snaží se námět více rozvinout. Je tu kladen velký důraz na minulost řidičů a hlavně jsou ukázány důvody, proč se ocitli v tak nelehké životní situaci, že vezmou i smrtelně nebezpečnou práci. Téměř polovina filmu je o minulosti hlavních hrdinů a následném nuzném životě v nějaké zapomenuté díře v Jižní Americe, kde lidský život nemá cenu. Bahno, tropy, nezájem, úplatky a žádná naděje na odlet pryč. Jedinečná šance se naskytne pouze několikrát za život a je potřeba riskovat. Každý z nich by zabil za letenku domů a proto jsou ochotni se upsat ďáblu. Líbila se mi hlavně příprava aut a scény podmalované typickou hudbou "to dokážeš!". Napínavá elektronická hudba provází celým filmem. Dvě posádky, jeden cíl. Kdo dojede živý?

Pomalu a necitelně, tak by se dalo shrnout celkově dění ve filmu. Zmizení dvou dětí rozpoutá bouři ve dvou rodinách. Dříve šťastná přítomnost se mění na nesnesitelné přežívání a čekání. Víra v dobro mizí a na mysl se vkrádají pouze ty nejhorší představy. V příběhu je kladen také velký důraz na detektiva, který má za úkol unesené děti nelézt. Má nelehký úkol a jeho psychika dostává zabrat - musí odolávat tlaku policejního vedení, ale také veřejnosti a hlavně naštvaným rodičům. Jejich křesťanská milost se mění na slepeckou agresivitu. Touha, vymlátit ze sebe (a z ostatních) bezmocnost, je nebezpečná. Celý film je laděn do šedých barev a drží se tak během celého vyprávění. Depresivní staré domy, nevýrazná zátiší, chudoba. Vyprávění se vyvarovalo klasické hollywoodské šablony a místo toho se vyvíjí pěkně pomalu, bez akce a za syrova. Po takových filmech si vždy dojdu překontrolovat již jednou zamčené dveře. Nejdříve jsem si myslel, že Hugh Jackman hraje nejlépe. Když ale Jake Gyllenhaal pořádně ukázal, jak se hraje realisticky policajt pod tlakem (mravenčí práce a jeho neustále mrkání), tak mě jako herec začal zajímat. Nemilosrdná realita, ale s dobrým koncem, což mě trochu mrzelo, protože takový typ filmu by na konci neměl "vyměknout".

Matt Damon zase začal posilovat - asi už nechtěl hrát dál obtloustlé sympaťáky a navrátil se do stejné formy, jako před Bourneovou trilogií. Hlavní hrdina žije na vybydlené planetě Zemi. Musí přežívat v hrůzných podmínkách a sní o tom, že se také jednou bude mít dobře, jako na vysněném Elisiu. Vesmírná vilová čtvrť je ale pro normálního člověka nedosažitelná. Nikdy by se tam nedostal, ale díky nešťastné náhodě mu nezbývá, než se o to alespoň pokusit. Film je vzhledem velmi podobný filmu District 9, ale to není chyba, ale výhoda. Tentokrát se ale technická úroveň a vzhled posunuly ještě o úroveň výš. Herecké výkony standardní, ale nejlepší je opět Sharlto Copley a jeho hrůzná jihoafrická angličtina. Sice vypadá vzhledem jako bezdomovec a šišlá jako hodný strejda, ale neváhal by ani minutu nad vypíchnutím oka malé holčičky. Film je ke konci také hodně krvavý, jako byl ve své době RoboCop (1987). Dosti mě to překvapilo a scéna s opravou hlavy hlavního záporáka připomíná nechutné záběry po nehodách z madame reality. Vypadá to skvěle, dívá se na to jedna radost, ale příběh je nějaký vlažný. Nedokázalo to ve mě nastartovat pořádný adrenalin ani touhu fandit hlavnímu hrdinovi. Bylo to až příliš sterilní a ploché. Patos spravedlnosti mi nevadil.

Inspirace romány Julese Verna je viditelná a moc pěkně se na to kouká. Příběh se odehrává před 1. světovou válkou, kdy se národy začaly prát o moc a potřebovaly nové zbraně a zdroje energií. Příběh s velkými vynálezci a krásné parní době. Technická stránka animace je nádherná. Jsou zde megalomasnké parní stroje a všude vyfukuje horká pára. Zromantizovaná doba byla hlavně novou érou technologií a každý stát se snažil mít navrch. Celý příběh je o zodpovědnosti lidí, kteří by nikdy neměli vědu zneužít. Věda by měla sloužit lidem a vylepšovat je. Bohužel, hlavní hrdina se setkává pouze s lidskou chtivostí, lakotou a touze po moci. Jak státy vidí potenciál, tak se jim zazáří v očích a i dítě pozná, že to nebude pro dobrý účel. Příběh je bohužel příliš zdlouhavý a nestáhl mě k sobě za ruku. Snad to bylo až příliš vážnými postavami. Kdo má rád anime, neměl by si nechat ujít právě díky strojům, ozubeným kolům a složitým parním monstrům. Od tvůrce Akiry jsem sice dostal pěknou vizuální stránku, ale tentorkát nijak silný příběh.

Když jsem tuto komedii včera zhlédl, tak jsem nebyl nijak nadšený. Za posledních 24 hodin se mi to rozložilo celé v hlavě a musím uznat, že ten film je nejen skvělou parodií na americké nacionalistické buranství či si stále utahuje ze slušné Kanady, ale také musel sloužit někomu z Pentagonu jako dokonalý návod na zinscenování nového nepřítele, aby Amerika mohla opět začít zbrojit a jít do války (teroristický útok 11. září). Když si odmyslíte Kanadu jako nepřítele, tak je zde jasný návod na vytvoření protivníka a myšlení amerického prezidenta. Musíme někde sehnat válku, aby se zbrojilo, aby byla práce, aby se zlepšila ekonomika a hlavně, aby se prezidentovi zvýšily předvolební hlasy. Kde najít nepřítele? To není důležité, nějak to už vymyslete mí poradci. Americký lid nám sežere cokoliv. Stačí, když jim naservírujeme na každé televizní stanici naše fakta a oni rádi sáhnou po zbrani sami. Bude válka a my se zase budeme mít dobře. Juchů!

Pro mne naprostý kult. Jako malý jsem dostal tento film od známých z Německa na nahrané VHSce. Dabing byl tedy samozřejmě v němčině, ale to mi vůbec nevadilo. I přes jazykovou bariéru bylo vše z grimas pochopitelné. Na štítku bylo napsáno "Muž s tygřím drápem" a já se do té kazety zamiloval. Pouštěl jsem si stále dokola ten dokonale vyvážený příběh. Souboj těch největších bojovníků z celého světa a každý má svůj vlastní důvod, proč se přihlásil do turnaje bojových umění na tajemném ostrově pana Hana. Bruce Lee je zde naprosto fantastický - rozvážný, dokonale ovládá své tělo a má za úkol pomstít svou školu i bratrstvo. Miluju ty zvuky prásknutí biče, když Bruce mlátí protivníky, dodává to tu správnou sílu. Pustil jsem si tento film dnes ještě jednou a on se vůbec nezměnil - stále svižný, vtipný a ani kousek prázdného místa. Finále v zrcadlové síni je stále tak skvělé, jako jsem si pamatoval. Možná jsem ještě opilý z dětství, ale jsem rád, že to pro mě nevyčpělo. Skvělá hudba, skvělá zápletka, silné souboje, skvělý hlavní záporák. Legenda!

Začátek filmu sice vypadá, že je to jen plánovaná bizarní sexistická podívaná, ale je v tom víc. Slepý sochař je posedlý dotýkáním žen a proto si vybral jednu modelku, aby podle ní vytvořil intimní sochu. Unese ji a vězní. Musí ji celou osahat a podle ní vytvořit kopii. Musí znát každý záhyb a každou jamku. Dívka se brání, intrikuje a rozehrává nebezpečnou hru v trojúhelníku matka - syn - milenka. Konec vrcholí absolutní lidskou destrukcí díky chtíči a stupňování rozkoše. Konec se nese v mlze ubližování díky bolesti a následnému slastnému pocitu. Interiér, kde se to celé odehrává, je opravdu podivný a lehce perverzní. Na druhou stranu lidské tělo je inspirací mnoha umělcům, tak proč by i slepý sochař nemohl tvořit podle dotyku. Tento film má hlubší myšlenky, než se na první pohled jeví. Japonci si nemohli odpustit kalhotky, footfetišismus, lehké SM - odvážné na rok 1969. Je zajímavé, jak je asijská kultura protkána stále stejnými symboly = žena je brána jako exotická věc, kterou musí muž sexuálně pokořit - zneuctít, aby si mohl připadat jako pán situace a ona pak k němu bude vzhlížet a obdivovat ho (v jedné z finálních scén je to jasně vidět).

Záhadný dívčí internát v horách ve Švýcarsku, kde se v okolí dějí vraždy mladých dívek. Hlavní hrdinka miluje hmyz a on ji - díky podivínskému doktorovi ovládne svůj dar. Snaží se nalézt tajemného vraha a pomstít se za všechny oběti. Námět a příběh byl slibný, ale provedení bylo amatérské a hloupé. Herecké výkony otřesné a nedůvěryhodné (výjimka je Donald Pleasence). Místo rozvinutí psychologické stránky děje a mysteriózní nálady se finále zvrhne v nešokující primitivní násilí, které tam je zbytečné a zcela uměle vypadající. Kdo má rád červíky a mouchy, tomu se to bude líbit. U konce raději nejezte.