TheStitch630

Ač se neřadím mezi sportovní, natožpak tenisové fanoušky, Rivalové mě zaujali už od prvních minut. Přestože je tenis ústředním tématem, velká část stopáže se věnuje vykreslení vztahů mezi postavami a vylíčením jejich propletené historie. A dělá to nadmíru dobře. Každý z hrdinů má své klady i zápory, motivy i charisma. Všichni tři podávají grandiózní výkony, a to jak samotném kurtu, tak mimo něj. A že je na co koukat zasvěcení jistě potvrdí. Stejně tak, jako se pozice míčku na hrací ploše střídá zleva doprava, patřičně se tomu přizpůsobuje i tempo a obsah vyprávění úzce propojené se sledovanou hrou. Stylem, nápaditou a inovativní kamerou (která mě osobně svou hravostí hodně bavila), vizuálem, dobře vystavěným scénářem nebo pulzující energickou hudbou snímek mile překvapil a dal vzniknout novým nárokům, jimiž lze daný žánr natočit. K dokonalosti by přispěla lehce kratší stopáž a eliminace jistých ne zcela logických rozhodnutí. I tak jsem při finálním tiebreaku ani nedutal a s očima přikovanýma na plátno čekal na rozhodující úder raketou. Ano, i to dokáže v antisportovním člověku sexy drama Rivalové po dvou hodinách vyvolat. A jsem za to rád. 4,5/5*

Druhá Duna hrdě a sebevědomě pokračuje v písečné chůzi po vyšlapané cestě od své předchůdkyně, kterou v mnoha ohledech převyšuje. Režisér Denis Villeneuve potvrzuje, že se právoplatně řadí mezi ambiciózní tvůrce s jasnou vizí, kterou umně přetavil do 166minutového audiovizuálního spektáklu. Stopáž atakující tři hodiny může na první pohled vylekat, ale už od prvních minut diváka spolkne jako písečný červ a zpátky ho už nevydá. Každá vteřina má opodstatnění a dohromady vytváří kompaktní celek, na nějž člověk hledí s úžasem. Funguje naprosto všechno – od hereckých výkonů a akce přes kameru a její grandiózně estetické zachycení děje, color grading, soundtrack, kostýmy i design celého světa nepodobný čemukoliv jinému. Nemohu soudit, nakolik se scenáristé odklonili od knižní předlohy, ale z kinematografického hlediska mu snad až na překvapivé zrychlení ke konci nelze nic vytknout. Mesiáš a vizionář Villeneuve mě opět ohromil a já mu za to děkuju. 5/5*

Wonka je jako kousnutí do levné masově produkované čokolády; na první pohled ohromí a zaujme, ale už při prvním soustu cítíte, že chuť není tak bohatá a lahodná, jako jste si vysnili.  Ač nové zpracování Dahlova vyprávění o majiteli továrny na čokoládu a další cukrovinky hýří barvičkami, dobrými nápady a vynalézavou choreografií, přesto se nelze zbavit dojmu, že ze vší té přeslazené kýčovitosti chytne člověk diabetes.  Timothée Chalamet a jeho ztvárnění Wonky lze přirovnat k umělým sladidlům, neb svou hereckou úlohu splní, ale scénář mu nic moc dalšího neumožňuje, a tak působí jako náhražka. Hudební čísla a muzikálová složka pobaví, ale neutkví v paměti. Umpa-lumpa Hugh Grant má až žalostně málo prostoru a vedlejší postavy jsou stejně jako příběh ploché jak jedlý papír.  Jako laskomina na zlepšení nálady film poslouží, ale na dlouho nenasytí. 3/5*