anais

Dřív mi ten film přišel opravdu hloupý, dnes už se na to tak kriticky nedívám. Takhle zpětně je to vlastně celkem autentický zážitek.

Robert De Niro je chudák a Besson zešílel. Co to bylo?!

Někdo jde z filmu do filmu, někdo má jeden. Tenhle patří Chazzu Palminterimu. Je tam všechno - fajn příběh, scorseseovská brutalita, dojetí, nostalgie, písničky a skvělí herci...

Je to western, tak bych čekal, že se někdo z tvůrců alespoň trochu zamyslí nad ústřední melodií! Jinak je to emočně dokonale zvládnutý příběh v ostřílených žánrových schematech. A pokud to opravdu někdo kategorizuje jako seriál, pak asi není moc lepších westernových seriálů!

Toto je poprvé (a viděl jsem i předchozí spolupráci režiséra se scénáristou Sráči), kdy u Roberta Sedláčka opravdu nevím. Problém je hlavně v přímočarosti a nepřekvapivosti scénáře (byť i režisér se na to mohl víc soustředit a vyladit výsledek). Bral jsem to spíš jako parodii, jen mě na konci došlo, že všechny sedláčkovské zcizující momenty vedou k naprosto primitivní a dlouho předvídatelné pointě...a tím se to celé shodilo.

Všechno je tu rozdané jako v klasickém životopisném filmu - slavní herci v předem oscarových rolích, na první pohled dojemný příběh, dobová látka... Soderbergh ale směřuje jinam než do jistých vod patetického usmíření. Nebojí se zajít do bizarní krajnosti fyzické přeměny hlavního hrdiny, který podlehne lásce zhýralého pianisty. Na konci Liberaceho zbude zvláštní, až nepříjemný pocit.

Definitivní hřebíček do rakve Clarku Griswoldovi. Aneb Griswoldovi pro 21.století se jmenují Millerovi. Není to geniální komedie, ale obsahuje to přesně tu potřebnou dávku patetických rodinných mouder, která nám všem umí dokázat, že s rodinnou a kamarády lze překonat prakticky všechno. Dobrý.

Dávám tři z objektivity, ale dal bych 4 z nadšení. Sice jednoduchý a dost ohraný scénář, ale převedený do příjemně nostalgického tónu se vším, co taková sci-fi o boji člověka s vesmírnou temnotou potřebuje. A ten soundtrack tomu dává opravdu hodně!

Bezduchá vybíjená v zubní ordinaci. Asi nejlepší je scéna těsně před závěrem, ve které Charlie sedí na chlápkovi s bolavými zuby a obrovskými kleštěmi mu je páčí z pusy... Ale vyloženě legračního tam mnoho není.

Běhání, hopsání a kopání v té nejlepší formě.