Vitason

Tahle země není pro starý 0.8

Slovenská Dolores Umbridgová.

Tak nám nová generace X-menů ztratila duši. Nejnovější film o partě milovníků upnutých oblečků je totiž úplně plochý a prázdný. Z komornějších dramat, které spíše zdobila psychologie (v rámci žánru samozřejmě), se tak stávají další Avengers s motivací, která je naprosto vycucaná z prstu... Hezky se na to kouká, ale to je tak vše a je to opravdu škoda. Hlavně, když už se vytáhl na plátno jeden z vůbec nejmocnějších záporáků marvelovského vesmíru a můj veliký oblíbenec, jenž je na scénu uveden s velikou parádou, aby se vteřinu od vteřinu proměňoval ve stále většího ubožáka. Apokalypsa se nekoná. Jen další tuctová akce plná parádních efektů.

Pětihvězdičková prsa ve tříhvězdičkovém filmu.

Den se utkal s nocí, Batman se Supermanem, DC S Marvelem a ve finále je z toho, jak by řekli sportovní sázkaři, poctivá plichtička... Tedy pokud by k poměření posloužili druzí Avengers, kteří jsou úplně stejně emočně prázdní a zakončení přepáleným a nepřehledným akčním finále. Batman v Superman je na tom stejně. DC totiž dojeli na to, že se během jediného filmu snaží nastartovat celý vesmír a dorovnat tak to, co Marvel budoval několik let. Měření dvou nejslavnějších hrdinů téhle značky je tak roztříštěné milionem motivů a dějových linek a Snyder, ač si při přežvykování div nevykloubil čelist, tohle sousto prostě nezvládá ukousat. S tím je spojené, že herci nemají tolik prostoru a když už ho mají, tak přehrávájí jako o život (Eisenbergu dívám se tvým směrem). Jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem (ne, tím Kapitána Ameriky), je Affleck. Ale samozřejmě film má i kladné stránky. Jednou z nich je velmi promakaný vizuál, který si umí hrát s detaily a symboly. Tou druhou jsou snové scény, které první polovině snímku (podle mého té lepší) dodávají šťávu... Takhle mi z toho vychází čistý průměr. Uvidíme po té o 30 minut delší a drsnější verzi. P.S. Design Doomsdaye jsem viděl už tak stokrát.

Všichni prezidentovi kardinálové.

Typické Greengrassovské téma se tady tluče s patosem a epileptickým vyprávěním Michaela Baye, ale paradoxně z toho vychází koukatelná podívaná plná skvěle natočené akce a sympatických postav, které jen občas dojíždějí na dialogy šustící papírem. P.S. Zajímavé je, že film jde do kin zrovna těsně před americkými primárkami.

Taková lepší televizní inscenace.

Crimson Peak je asi jako velmi přitažlivý člověk, kterého se snažíte dlouho uhnat na večeři, a když se vám to konečně podaří, tak si s ním nemáte co říct.

To takhle jednou vyrazil Terry Gilliam s Eddiem Murphym na pořádnou pařbu a zrovna, když byli v největším rauši, tak spolu sepsali scénář. Jenže ráno moudřejší večera a tak po vystřízlivení hodili svůj výtvor do popelnice, zrovna když šel kolem Dan Aykroyd, ale to už je jiný příběh...