Vitason

Pýcha předchází pád... Rozhodně budu potřebovat ještě jednu projekci, abych si názor na závěr legendy o netopýřím muži pořádně utříbil. Protože Nolan tenhle ďábelský guláš zahustil opravdu hutnou jíškou v podobě obrovského množství všelijakých vedlejších linek a dějových zvratů. Kdy se něco dlouho tváří zbytečně a některé zvraty zase celkem trapně, ale dá se říci, že ve finále to sebe vše tak nějak zapadne... Je celkem jasné, že takhle nasycený blockbuster tu snad ještě nebyl a je dost možné, že také dlouho zase nebude. Každopádně, když si odmyslím přílišně rozkošatělý příběh a fakt, že ve filmu o Batmanovi Batman skoro není, tak se jedná o vynikající zážitek. Celá tahle sebevědomá a emocemi nacucaná podívaná se může opřít o úžasnou kameru, skvěle natočenou akci, která je opravdu přehledná a vyniká o to více ve srovnání s prvním Nolanovým Batmanem v tom, jak si britský režisér mohl dovolit ubrat v akčních scénách na střihu. Navíc k tomu všemu hraje parádní hudba. O hercích se snad nemá ani cenu zmiňovat, snad jen, že Hardyho podání Banea je úžasné (škoda jen toho, že závěr mi tuhle postavu dost zprotivil). Vrchol trilogie to zřejmě není, ale poctivé čtyři hvězdičky určitě. Ale hlavní soud bych vynesl až po druhém zhlédnutí. "Pro někoho je hrdina obyčejný chlap, který přehodí sako přes malého kluka a řekne mu, že se svět nezbořil." P.S. Osobně bych se vůbec nezlobil, kdyby si Cotillard a Hathaway prohodily role.

Timure, Timure... kazašský akční vizionář se nám začíná opakovat, ale musí se nechat, že se na to kouká pořád docela hezky, tedy pokud má člověk nízká očekávání... Tahle splněná noční můra všech učitelů dějepisu totiž nabízí dostatek akce, pár dobrých vtipů (fackování koněm?!) a slušné herce na to, aby těch 105 minut celkem slušně uteklo. Tu příjemnou béčkovou atmosféru v podstatě narušují jen neustálé zpomalovačky a až trapná snaha o zatraceně cool vizuál, při čemž film často připomíná nějakou počítačovou hru. Podruhé už to vidět nemusím, ale na druhou stranu jsem se v kině nenudil. Slušné tři hvězdičky.

Největším problémem Amazing Spidermana asi bude to, že se časově vklínil mezi Avengers a posledního Batmana, při čemž nemá ani velkolepost komanda marvelovských hrdinů, ani osudovost netopýřího muže, ale přesto se mezi velkými kluky neztrácí. A například ve srovnání s vizí Sama Raimiho u mě i lehce vítězí. Nový Spiderman je totiž mnohem pubertálnější a tento kabátek, kdy film osciluje mezi teen komedií a filmem o superhrdinovi, který přebírá zodpovědnost, mu prostě sedí mnohem lépe. Velký podíl na tom má i Andrew Garfield, který se do role pavoučího muže se svým rošťáckým vzhledem vysloveně hodí, jen mi trochu vadilo, že jeho pavouček je občas až moc zakřiknutý... Novému Spidermanovi nechybí nadhled a cit pro sebeironii. V tomhle ohledu jen zamrzela scéna s jeřábníky, tedy scéna podobná těm patetickým, ve kterých se vysloveně vyžíval právě Raimi. Ale i přesto se jedná o svižnou a vtipnou jízdu, která nabízí atraktivní akci, i když se opravdu nejedná o nic velkolepého. Velké díky za Lizarda, do budoucna bych prosil Mysteria, i když o padouchovi je zřejmě rozhodnuto. P.S. Emmě Stone opravdu sluší jakákoliv barva vlasů.

1984 je rozhodně věrná a zdařilá adaptace. O tom žádná... Jenže filmový přepis Orwellovy knihy je neuvěřitelně komorní a to takovým způsobem, že si nejsem jist, jestli bych film bez předchozí znalosti knihy vůbec pochopil. Svět, ve kterém musí Winston přežívat, zde není vysvětlen a o takovém Ministerstvu lásky se člověk dozvídá až v samém závěru filmu. A pak si člověk začne uvědomovat lehké změny vůči příběhu knihy, kdy mi obvzláště vynechání jedné smrtelně důležité repliky div nezpěnilo krev a to nemluvím o pokroucení samého závěru, ale abych jen nehanil... Vizuál filmu je nádherný a společně s ponurou hudbou vytváří tu správnou kulisu totalitního, div nehnijícího Londýna. A zmínit se ještě musím o hercích. Především John Hurt předvádí divy a Burton si i na malém prostoru odvádí to své. Suma sumárum, 1984 je kvalitní a zdařilá adaptace, ale větší zasvěcení diváků do děje by ji určitě neuškodilo.

"Přišel jsem si sem zažvejkat a nakopat vám prdel. A došla mi žvejkačka." Co tím chtěl básník Carpenter říci? Měla to být kritika zaslepené společnosti, která by měla otevřít oči (v tomto případě nasadit sluneční brýle) a postavit se tomu, jak s ní média manipulují, nebo to mělo být akční béčko? Zřejmě od všeho něco, jenže ono se to navzájem hrozně tluče. Nejvíce je to vidět v momentě, kdy má Carpenter potřebu zastavit příběh na dobrých pět minut a nechat dva wrestlery bezdůvodně se navzájem mlátit a když si člověk uvědomí, že zřejmě právě kvůli této scéně byli zápasníci (jinak nic moc herci) do filmu obsazeni a zároveň si uvědomí, jak je zbytečná, hloupá, špatně natočená a ještě mnohem hůře ozvučená, tak se vytrácejí i poslední dobré dojmy, které tento film mohl zanechat. A je to obrovská škoda. Protože dobrých filmů o lidstvu, se kterým je nevědomky manipulováno mimozemskou civilizací, je jako šafránu. A ještě více to mrzí v případě Jsou mezi námi, protože třeba scény s brýlemi mají velice působivou atmosféru.

Escape from New York... from Outer Space. Přijde mi, že tím, kdo byl odsouzen na 30 let ke spánku v kryogenetické komoře, není hlavní hrdina filmu, ale scénář. Lockout ve všech ohledech vypadá, že sem zabloudil z 80. let a musím říct, že je to opravdu milé překvapení, protože se jedná o béčkovou oddechovku, která si na nic nehraje. Guy Pearce hází jednu suchou hlášku za druhou, Maggie Grace je sympatická, film i akce odsýpá jako po másle. Jistě slabin je tu spousta. Nepřehlednou akcí počínaje a občas přehnaně zkratkovitým střihem konče, ale proč hledat na Lockoutu mouchy, když se v kinech takhle příjemného béčka nemusíme zase dlouho dočkat. Myslím si, že za tohle by se nestyděl ani John Carpenter.

Při sledování Dark Shadows jsem měl asi podobné pocity, jaké měl Barnabas Collins, když se dvě staletí díval na víko své rakve, tedy, že je to hrozně nudné a o ničem. A to říkám opravdu nerad, protože jsem obrovský fanoušek filmů od Tima Burtona, jenže jeho poslední kousek je neuvěřitelně vyčichlý. Přijde mi jako by si byl Burton se sebou až moc jistý a spoléhal na to, že jeho klasické trademarky mu přinesou úspěch, tedy ten finanční se dá očekávat, ale se spokojeností diváků už to nevidím tolik růžově. Celý film na mě působil jako argentinská telenovela, né snad stylizací, ta je úžasná, ale tím, jak je příběh prázdný, zaplněný opravdu stroze načrtnutými postavami, zoufale bez tempa a s tupým obsahem ("Když tě nemůžu mít, tak tě zničím"). Sem tam sice vykoukne příjemný černý humor, ale to je tak vše. Zbytek je prostě zabit plochým a špatným scénářem a když si člověk uvědomí, že tentokrát tomu tolik nedal ani sám mistr Depp, nebo že takové cameo Christophera Leeho je absolutně zbytečné a postrádá jakýkoliv náznak vtipné pointy, tak je průšvih na světě. Přesto zde musím zmínit jedno pozitivum: Poprvé v životě se mi v nějakém filmu líbila Eva Green.

Kdyby mi bylo 12 let, tak bych hned chtěl skákat po rudé planetě, rozřezávat zelené příšery a balit modrooké princezny. Bohužel jsem trochu starší, takže mi tuhle epickou a technicky skvěle udělanou pohádku kazilo hned několik faktů. 1) hlavní hrdina se stane vyvoleným jen proto, že je stavěný na jinou gravitačnì sílu. Navíc tohle ne vždy dobře funguje. Jednou musí John Carter šoupat nohama po zemi, aby neodletěl do nebes. Podruhé si v klidu běhá. 2) celý příběh je vyprávěn neuvěřitelně zkratkovitě. Střih si opravdu pomáhá zkratkou, kde jen může, což je především na začátku, kdy se míchá dohromady několik časových os, opravdu zmatečné. Když už jsem u střihu, tak přehledné nejsou ani souboje. 3) hlavní hrdina není moc zajímavý. 4) mytologie pořádně nefunguje. Ale abych jen nehanil. Efekty jsou úžasné, Mars zajímavý, hudba efektní a hlavní hrdinka krásná. Pro mladšì diváky musí být tenhle mix Hvězdné brány, Star Warsů a spousty dalších parádním zážitkem.

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči.

Novému Souboji titánů chybí pohádková nadnesenost originální verze. Místo ní remake nabízí temné pojetí a přímočarost počítačové hry. Perseus dějem vysloveně proplouvá, vždy ho nějaká náhoda, nebo postava, která vidí daleko dál, postrčí směrem kupředu, aniž by k tomu měla řádnou motivací. Dá se říci, že je to právě statečný rek, který je jedinou postavou, jež je opředena slušným příběhem. I když se Perseus většinu děje pohybuje ve vojenské jednotce, tak jediný způsob, jak se scénáristé snaží přiblížit ostatní bojovníky divákům je prostřednictvím vtipných hlášek. Celý příběh je tak zabalen do hloupých dialogů, které mají jediný klad a to, že se s nimi šetří. Místo toho přicházejí na scénu souboje s digitálními příšerami. Jenže i zde film naráží. Je sice hezké, že digitální kouzelníci dokázali vytvořit obří škorpióny, nebezpečnou medúzu a spoustu dalších, ale k čemu to, když jsou akční scény zmateně natočená a jen velmi ztěžka se v nich orientuje. S triviálním příběhem a vyumělkovanými dialogy se zároveň pojí fakt, že herci v čele s hvězdnými Liamem Neesonem a Ralphem Fiennesem nemají co hrát. Jedinou filmovou složkou, která je na vysoké úrovni, tak zůstává audiovizuální ztvárnění. Digitální triky nabízejí oku lahodící záběry, které jsou podpořeny dobře zvolenou a říznou hudbou, ale to je tak zhruba vše. Rozhodujícím faktorem, tak asi zůstává to, jaký vztah máte k původnímu filmu. Pokud patříte ke skupině lidí, která si myslí, že už tehdy vousaté, ale přesto kouzelné triky Raye Harryhausena si zasloužily počítačovou předělávku a smíříte se s obsahovou prázdnotou filmu, tak si tuto akční jízdu pravděpodobně užijete. Ale jestli se k původnímu Souboji titánů rádi vracíte a už jen fakt, že v novém zpracování létá po obloze černý (!) Pegas, vám zvyšuje krevní tlak, tak se této předělávce, které schází úcta k originálu, raději vyhněte.