Reesam

Za mě strop celého festivalu. A troufám si to říct i s vědomim, že mi zbývaji ještě 3 dny. Vizual, hudba, herci, střih, gradace v určitých scénách, humor na správném místě, kontrast mezi soudem a 10 minutovým monologem obhájkyně se svižnými scénami mimo mistnost. První film u ktereho jsem si kontrolovala hodinky ne s tím, kdy už to skončí, ale s tím, kolik ještě zbývá a že nechci, aby to skončilo. Oceňuju vynechání záběrů z Red rooms, zvuk bohatě stačil. Jediné co, a to se ve mně třískají dva protipoly.. chtěla jsem znát, jak to dopadne. Zároveň si troufam říct, že kdyby to tam nedali a skončilo to jejím odchodem z domu oběti, bylo by to lepší.

Celkem prdel. Místy absurdní, někdy na sílu, ale pobavíte se. Neuvěřitelný, jak nejdřív sympatizujete s jednou postavou a druhou nenávidíte pro to, jaký to je bezohledný nudný pičus, ale pak se to otočí a nedokážete pochopit, jak někdo může být taková nesnesitelná kráva. Bavilo mě to moc! Ale do hypnoterapie rozhodně nejdu, nah.

Asi jsem ten film nepochopila jak bych měla, nebo prostě možná jen nechapu artové filmy, ale tohle byla nuda. Sorry not sorry. Nevíte kdo je její otec, kdo je ona, kdo jsem já. Marně se snažíte chytit něčeho, co by vám prvni polovinu filmu pomohlo se orientovat v ději. No, a když už se to začne rýsovat a konečně to ma minimalně aspoň tu hlavu, když ne i patu, tak to skončí. Znovu to vidět teda nemusím, a kdybych o to promítání včera přišla, tak se vlastně taky nezlobím..