Reesam

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři.

No ja nevim, co si o tom myslet :D. Snad jen diky bohu, že jsem se nedostala pres domaci prace. Protože timhle bych se rozhodně chlubit nechtěla. To je tak šílený a bizarní zároveň. Wau.

Za mě strop celého festivalu. A troufám si to říct i s vědomim, že mi zbývaji ještě 3 dny. Vizual, hudba, herci, střih, gradace v určitých scénách, humor na správném místě, kontrast mezi soudem a 10 minutovým monologem obhájkyně se svižnými scénami mimo mistnost. První film u ktereho jsem si kontrolovala hodinky ne s tím, kdy už to skončí, ale s tím, kolik ještě zbývá a že nechci, aby to skončilo. Oceňuju vynechání záběrů z Red rooms, zvuk bohatě stačil. Jediné co, a to se ve mně třískají dva protipoly.. chtěla jsem znát, jak to dopadne. Zároveň si troufam říct, že kdyby to tam nedali a skončilo to jejím odchodem z domu oběti, bylo by to lepší.