JASON_X

Že v plebejské Americe chovají k aristokratickým upírům antipatii (a naopak mají náklonnost pro páchnoucí lykanská zvířata), je všeobecně známo. V lepším případě jsou zobrazováni jako nesympatičtí elitářští snobové (Underworld), v horším jako animálně primitivní krvelačná monstra (Priest, From Dusk Till Dawn aj.). A zde je dokonce nosferatu zkarikován do podoby mentálně retardovaného chcípáčka, trpícího nedostatkem sociálního kontaktu, a hlavně neschopného samostatného života, tedy ulovit si sám něco k snědku. Kde jsou jeho upírské superschopnosti? Tvůrci mu všechny pověstné přednosti odebrali, ale slabosti naopak ponechali (sluneční svit). Ale lhal bych, že jsem se na tuhle alternativní upírskou "festivalovku" díval s nezájmem, naopak, moc mě bavila, i když určitě ne tolik, jako vzdáleně příbuzný Låt den rätte komma in. A nepříliš působivou a necharismatickou postavu staršího bráchy plně vynahradila schizoidní sestra, hubená nordická bestie, pro kterou podříznout chlápka a vykrvit ho do kbelíku je zhruba takový "problém", jako skočit se síťovkou pro mlíko a rohlíky přes ulici do sámošky. Rád bych tuhle dámu ještě někdy viděl v podobně deviantní roli.

Film hodně divný, ale zároveň i hodně zajímavý. Variace na sérii The Cube? Paralela s Lemovou planetou Solaris, která zhmotňovala lidské vzpomínky a tužby? Psychoanalýza? Klaustrofobistika? Fantasmagorie o fantasmagorickém experimentu nějakých fantasmagorických mimozemšťanů? Fantasmagorie o posmrtném životě? Bizár od poťouchlých tvůrců, který nemá hlavu ani patu a hledat jehož nějaký smysl je úplně nesmyslné? Asi od všeho trochu. Vždyť říkám, zajímavý film. / A ano, myslím že darkrobyk to rozlouskl naprosto správně, že mě to netrklo...

V pohodě bych překousl fakt, že zápletka je třeskutě blbá jak v osmdesátkových devadesátkových videobéčkách, protože film se nebere vůbec vážně, chvílemi je to čistokrevná parodie a chvílemi stoprocentní haluz (ruský závěr). Ani mi nevadí, že tři že čtyř herců jsou černí, protože jsou to samozřejmě klaďáci a aspoň jsou všichni určitýho pohlaví a ne neurčitýho. Beru, že v blízkobudoucí armádě je na velících postech víc ženskejch než chlapů, protože chlapi už jsou nejspíš většinou vykydlený těma bělozubama nebo kým. Ale srát mě od prvních minut stupidními scénami ze stupidního rodinnýho života, s "ajlavjúdédy", s roztomilou dceruškou, s patetickými kecy a s podobným nechutným středoproudovým sajrajtem, tak tím si to teda u mě tvůrci fakt parádně podělali. A z herců a hereček mě nezaujala ani tak sterilní kráska Yvonne, jako její filmová máma Betty Gilpin s prapodivnou mimikou, která jí občas probleskla v ciferníku. Ale oproti The Hunt z r.2020 tu působila skoro normálně.

(spoiler) Tři dějové roviny: Válka, Výprava a Vyšetřování, umně sestříhané a spolu pospojované. Zprvu mi příliš nesedl ani černobílý, ani záměrně zrnitý kinofilmový obraz, protože třeba válečné výjevy byly podle mne "dobově nekvalitní" až zbytečně přehnaně. Ale nějak jsem si po čase zvykl. Naopak chápu snahu většiny současných ruských filmařů vykreslovat totalitní sovětskou realitu ne snad přímo idealisticky, ale aspoň sympaticky. Vždyť v CCCP žily relativně spokojeně desítky miliónů duší, je to nedílná součást ruské (nejen) historie a na spoustu událostí ze sovětské epochy můžou být Rusové (nejen) právem hrdí. A nepochybně existovali i vzdělaní a volnomyšlenkářstí důstojníci KGB, a čestnost a moudrost občas vítězila nad podlostí a hloupostí. Děj seriálu je pestrý a záživný, skvělé jsou válečné sekvence, realistické obrazy z Ďatlovovy expedice, občas divoký eastern, občas něco metafyziky a paranormality a asociace na X-Files, nemůže samozřejmě chybět ani červenoknihovní lovestory. Závěr se dal samozřejmě očekávat a tvůrci pochopitelně přijali oficiální verzi o lavině, ale naštěstí do příběhu přibalili i něco "nadpřirozena", jako mimosmyslové vnímání, šamanismus, okultismus nazistů a jejich údajné kontakty s okultisty tibetskými. Přesto jde o seriál většinový, středoproudový. A ke středoproudovému seriálu patřily i vypjatě melodramatické poslední okamžiky členů výpravy, kteří se tak dlouho vzájemně obětovávali jeden pro druhého a odmítali se opustit, až nakonec všichni svorně zemřeli. A dost možná to tak nějak ve skutečnosti i bylo.

Z mých nemnohých (a pasivních) setkání s latinskoamerickými telenovelami mi jasně vyplývá, že tamní populace je v průměru ještě mnohem jednodušší (hloupější), než populace třeba evropská. A tak je Gruta možná v Brazílii považována za standardní filmový horror a její trapnost a zoufalost bije do očí jen mizivé promile diváctva. Já to vidím tak, že mladý, filmařsky polovzdělaný a sebereflexe neschopný rejža, nakoukal v televizi něco málo horrorových béček, a jeho přehnané sebevědomí mu jednoho dne potměšile nakukalo, ať jedno takové taky vyrobí. A voila, žalostný výsledek podle jeho vlastního scénáře posuďte sami. Připadal bych si opravdu hloupě, kdybych měl jeho "dílo" kriticky rozebírat, asi jako kdybych měl psát třeba kritiku k filosofickému pojednání desetiletého dítěte. Jen mu řečnicky doporučím, že když už nemůže pro své výtvory sehnat aspoň průměrné herce, ať si na nějaké brazilské Heurece sežene aspoň průměrný mikrofon. No, vlastně jedno malé plus dám, na pěknou představitelku jeptišky Karolínu se dalo koukat, když tedy na sobě zrovna neměla hábit s plachetkou, třeba ve vaně.

Dokážu si výborně představit tenhle příběh zasazený do japonských reálií a obsazený japonskými herci. Do takového prostředí by se jeho bizarní poetika hodila výborně, takovéhle nevážně vážné filmy, se svým svérázným "magickým realismem", k Japoncům sedí perfektně. Zato prostředí západní (americké) mu nesedí vůbec. Nešťastné je i herecké obsazení nedbale elegantními, pečlivě vystajlovanými mladými herci. Když tito deklamují svou vnitřní rozervanost, nechuť k životu a touhu po smrti, působí to v lepším případě jako parodie nebo černá komedie (Katharine Isabelle), v horším jako trapná pseudonihilistická póza. A nebo postava vlezlé policistovy sestry, nepochopitelně se vnucující evidentnímu pošukovi; ta je přece skrz naskrz japonská, resp. asijská, v našem světě působí nepatřičně a trapně. Filmu zpočátku nelze upřít jistou neotřelost a interesantnost, ale postupně začne víc a víc nudit. "Upírovo" okázale symbolické dárcovství krve mě přimělo k cynickému úšklebku, postava cukrkandlové Ladybird mě svou přehrávanou naivitou otrávila, a závěrečná scéna s afektovaně smutnou baletkou pak přímo znechutila. Plytké a duchoprázdné pozérství, vydávající se za "citlivý příběh", nic víc.

Už při prvních větách prvního dialogu mi bylo jasné, že tohle bude fakt průser. A to je přitom vyvražďovačka, zejména ta teenagerská, jedním z mých nejoblíbenějších horrorových, ba filmových žánrů. A v téhle dokonce hrálo teenagerů nezvykle velké množství, takže bylo možno doufat v nadprůměrné množství potenciálních mordů. Ale kdeže, dočkal jsem se leda bestiálně zhovadilé ruční kamery, ubohé výpravy a ubohého scénáře s tak ultradebilním dějem a ultradebilními dialogy, že ani plejáda prvoligových herců by tuhle sračku o mnoho výš neposunula, natož skvadra nějakých podprůměrných ochotníků. Asylácké filmy mě svou špatností často zvráceně pobaví, tenhle ale ne.

Vizuálně i "atmosféricky" nečekaně úchvatná pecka z Jižní Afriky, která se chvilinku tváří jako nějaký běžný béčkový survival o konfrontaci krásky v nesnázích se zdegenerovanými podivíny v pralese, aby se však záhy změnila v něco mnohem působivějšího, hlubšího, symbolističtějšího, a ve své podstatě i tajemnějšího a děsivějšího. Protože svět hub z jistého úhlu pohledu opravdu tajemný a děsivý je. Patogenní parazitické spóry, násilná symbióza člověka a houby, zrůdné mutace, psychedelické vize a halucinace, něco starozákonních podobenství (žena - pokušitelka, ztráta nevinnosti, Abrahamova oběť Izáka), možná i inspirace Holdstockem (kopulace se zemí). Děj není úplně jednoduchý a primitivně přímočarý. Ovšem Gaia není ani žádná intelektuální a artová menšinovka, jen zkrátka trochu sofistikovanější horror. Jedinou vadou na jeho kráse jsou nešťastně špatně udělané "digitální" animace, naštěstí jich ale není mnoho. Ozdobou filmu je pak tuze pohledná prdelatá prsatice v hlavní roli, která se mi tu bez makeupu líbila ještě mnohem víc, než na nějakých komerčních fotkách na síti, které jsem si po filmu vygooglil. / Po dvou dnech zvyšuju o hvězdu na maximum, protože když vidím podobné skvosty sunout se v hodnocení pomalu k průměrné procentuální hodnotě, je mi smutno a na blití. 90%+.

Dobrý, i když comicsově absurdní příběh, okázale moderní forma, trocha bizarních výjevů, zajímaví herci, rychlopalné dějové tempo se spoustou (očekávaných) zvratů, pár pohledných bitek, mizerná rozskákaná ruční kamera v akčních scénách, vysoká kadence střihu i střídání žánru groteskního a komediálního se žánrem akčním a vážným. A to je v mých očích bohužel i hlavní kámen úrazu, protože grotesknost a komediálnost znatelně akčnost a vážnost převyšují; kdyby tomu bylo naopak, trefili by se mi tvůrci do vkusu ještě mnohem líp. Několik momentů je sice opravdu vtipných, ale mnohem víc je jich spíš křečovitě rádoby vtipných, někdy až trapných. Propříště doufám u podobných filmů ve výrazně temnější notu.

Spíš nežli o válečných veteránech nebo o feťácích, pojednává tenhle vyumělkovaný film v první řadě o pitomcích. A osudy pitomců mě s prominutím ani nezajímají, ani nedojímají. Ale chápu, že nejsem cílová divácká skupina, takže tomu moc nerozumím. Já jsem spíš přes ty horrory a scifárny, zatímco tohle je karikatura sociálního dramatu pro týnejdžry, respektive popkulturní sociální drama pro týnejdžry, říznuté protiarmádní agitkou, melodramatem a patetickým kýčem. A aby stopáž byla pokud možno co nejvíc smrtící, je spousta záběrů ještě artově zpomalených, citlivou a něžnou hudbou podbarvených. Fujtajxl. Přesto filmařina to není vůbec špatná a po vizuální stránce je film často pěkný i působivý. Ale ten jeho obsah... A nejvíc mě dostal "epilog". Ten mohl ještě leccos zachránit, protože kdyby byl Cherryho předsmrtnou vizí, a on se v jeho závěru ocitl poblitý a chcíplý zpátky na chodníku u silnice se zlatou dávkou v žilách, dal bych možná o hvězdu víc. Ale takhle fakt ne-e.