Moje srdce bije na tvoj povel

Pomalé, komorné, herecky fajn zahraté a občas ťaživé. Malý a veľmi lacný film o rodinke, ktorá musí pravidelne dodávať 1 svojmu členovi prísuny ľudskej krvi pre jeho prežitie, čo so sebou obnáša nepríjemnú povinnosť každých pár dní odpraviť niekoho zo sveta. Oceňujem originálnu prácu s upírskou tématikou i motívom obetovania sa pre rodinu. V globále ma My Heart can t beat unless you tell it to nijako nepohoršilo a verím, že si môže nájsť svoju skupinu divákov ktorých zaujme. U mňa však tento indie horor/dráma padol vďaka veľmi pomalému tempu rozprávania a z toho vyplývajúcich viacerých úsekov nudy skôr do podpriemeru. 45% (05.07.2021)

Bavilo ma to. V celej svojej pomalosti a postupnom budovaní napätia. Komorný debut, ktorý je variáciou na upírske filmy, pohladí dušu milovníkom indie produkcie. Je kokteilom minimalistickej rodinnej drámy, low-budget hororu a strohej formy (formát rámu 4:3, statická kamera, fajn kompozície). Cena Občana Kanea pre najlepšieho nového režiséra (Sitges Film Festival). (07.09.2022)

Komorní drama o třech sourozencích, z nichž jeden, jak se zdá, je upír. Ovšem shánět čerstvou lidskou krev, co není k mání v supermarketu, není zrovna jednoduché. Pomalé, tiché, i ta krev šplouchá do kbelíčku decentně. V dalších plánech je to ale snímek o touze, svobodě a snech. Thomas chce být jako druzí, chce kamarády. Sestra ho ujišťuje, že to se nikdy nestane. Dwight touží po svobodě, volnosti, jenže má na nohou těžkou kouli, břemeno, co ho drží v zajetých kolejích. Pokud by se mu ho ale podařilo zbavit... No a všemu šéfuje setra Jessie, co vládne domácnosti pevnou rukou....leč, všeho do času. Během sledování bych dal tři, ale za konec musím jednu * přidat. Smutné a osvobozující. (24.07.2021)

[FEBIOFEST] Upírské příběhy na moderní variace jsou dneska v celku trendy. A já tomu docela rozumím. Pokud to někdo dokáže pochopit jinak a lépe než ve stylu Twilight, tak to mnohdy vyjde minimálně experimentálně. Toto je případ, kde režie je v celku precizní, vybírá si bedlivě, co nám ukáže a nechce nás mást nějakými zbytečnostmi. Suma sumárum, film to extrémně přínosný není, ale stále šlo o zajímavý zážitek, který dával od začátku do konce smysl, což je něco s čím se nemůže chlubit ani polovina festivalové reprezentace, která na mě letos padla. (18.09.2021)

Že v plebejské Americe chovají k aristokratickým upírům antipatii (a naopak mají náklonnost pro páchnoucí lykanská zvířata), je všeobecně známo. V lepším případě jsou zobrazováni jako nesympatičtí elitářští snobové (Underworld), v horším jako animálně primitivní krvelačná monstra (Priest, From Dusk Till Dawn aj.). A zde je dokonce nosferatu zkarikován do podoby mentálně retardovaného chcípáčka, trpícího nedostatkem sociálního kontaktu, a hlavně neschopného samostatného života, tedy ulovit si sám něco k snědku. Kde jsou jeho upírské superschopnosti? Tvůrci mu všechny pověstné přednosti odebrali, ale slabosti naopak ponechali (sluneční svit). Ale lhal bych, že jsem se na tuhle alternativní upírskou "festivalovku" díval s nezájmem, naopak, moc mě bavila, i když určitě ne tolik, jako vzdáleně příbuzný Låt den rätte komma in. A nepříliš působivou a necharismatickou postavu staršího bráchy plně vynahradila schizoidní sestra, hubená nordická bestie, pro kterou podříznout chlápka a vykrvit ho do kbelíku je zhruba takový "problém", jako skočit se síťovkou pro mlíko a rohlíky přes ulici do sámošky. Rád bych tuhle dámu ještě někdy viděl v podobně deviantní roli. (08.07.2021)