Moje srdce bije na tvoj povel

Fascinující debut. Temně laděné (a lehce hororem řízlé) sourozenecké drama o tíži rodinných povinností. Vypraví o třech sourozencích, jejichž soužití velmi negativně ovlivňuje nemoc jednoho z nich, který potřebuje k přežití stálý přísun krve. V podstatě je upír, byť to nikdy explicitně nezazní. Film evidentně nestál moc peněz, stačí mu výborné civilní herecké výkony a nezpochybnitelný talent tvůrce. Skoro až nechápu, jak film, který byl očividně velmi levný, může vypadat vizuálně tak krásně. A to ne co do výpravy, efektů nebo nějakých kamerových srandiček, ale zejména svou barevnou paletou a způsobem, jak aranžuje (povětšinou statické) scény. Některé záběry bych si klidně vytisknul, zarámoval a pověsil v obýváku. Jsem naprosto přesvědčenej o tom, že jestli tenhle člověk nepřestane točit, bude jednou hodně známej (za pár let se sem doufám vrátím a budu rád, že se předpověď potvrdila, heh). Ve svý budgetový kategorii tohle pro mě bezpečně bude jeden z filmů roku. (26.06.2021)

Upíři klasického střihu už asi s konečnou platností vymřeli. V tomto případě krvesaje s nadlidskou silou a ostrými tesáky vystřídala mátoha cumlající krev z misky. Z misky!!! A aby toho nebylo málo, tohle upírské poleno si ani nedokáže obstarat potravu samo, takže čeká, co mu kde uloví jeho lidští sourozenci. Pokud by to bylo vyladěné do komedie, mohla to být docela sranda, ale tohle je čistokrevný indie blábol s unavenými herci a ještě unavenější režií. Na festivalech se o tom jistě povedou hlubokomyslné debaty, ale obyčejný žánrový fanda si popláče nad ztraceným časem. 10% (15.07.2021)

[FEBIOFEST] Upírské příběhy na moderní variace jsou dneska v celku trendy. A já tomu docela rozumím. Pokud to někdo dokáže pochopit jinak a lépe než ve stylu Twilight, tak to mnohdy vyjde minimálně experimentálně. Toto je případ, kde režie je v celku precizní, vybírá si bedlivě, co nám ukáže a nechce nás mást nějakými zbytečnostmi. Suma sumárum, film to extrémně přínosný není, ale stále šlo o zajímavý zážitek, který dával od začátku do konce smysl, což je něco s čím se nemůže chlubit ani polovina festivalové reprezentace, která na mě letos padla. (18.09.2021)

Bavilo ma to. V celej svojej pomalosti a postupnom budovaní napätia. Komorný debut, ktorý je variáciou na upírske filmy, pohladí dušu milovníkom indie produkcie. Je kokteilom minimalistickej rodinnej drámy, low-budget hororu a strohej formy (formát rámu 4:3, statická kamera, fajn kompozície). Cena Občana Kanea pre najlepšieho nového režiséra (Sitges Film Festival). (07.09.2022)

Film o eskapismu, slabošství a područí - bohužel pro něj se ale slabošství a eskapismus propsaly i do výstavby samotného snímku: režisér nás uvrhne do prostředka definované situace, o níž si nemůžeme sami udělat žádný obrázek (proč si mj. dospělý člověk namlouvá, že jeho bratr je v takovém stavu "nemocný" a na jakém základě - a jak dlouho? - očekával, že se časem "uzdraví", když mu bude podle sestřina přesvědčování, že jedině takhle to musí být, shánět lidskou krev?), a pak nás z té situace zase nechá všechny uniknout, když pod přemírou nahromaděného tlaku a okolností oba bratři ponechaní bez sestřina dozoru volí jednoznačně únik (ač je opět nepochopitelné, proč "nemocný" sourozenec ve chvíli, kdy je opuštěný, nevyjde na světlo sám, jak o to pod dozorem pořád žadonil). A to celé - vržení do nějak autorsky definované nesnesitelné situace a její opětovné opuštění postavami i koncem filmu - divákovi neumožňuje žádnou aktivní spoluúčast, není jak to smysluplně komentovat, jak to spoluprožít, jak se na tom cokoli naučit, cokoli pochopit. A ta v komentářích opěvaná vizuální stránka mimochodem nijak uhrančivá nebyla, a v některých scénách, byť se autor aspoň vyhýbal explicitnímu násilí, se stejně nerozpakoval využít nejbanálnější, klasicky nepříjemně vyděračská klišé (šroubovák ve stehně, trhání zubu, kousnutí do šíje atd. atp.). (Febiofest, Slovanský dům) *~ (21.09.2021)