JASON_X

Obšlehnutý Sleepy Hollow, to každopádně. Ale obšlehnutý ve velkém a hlavně ruském stylu. Takže víc syrovosti, víc krve, víc chlastu, víc fantasmagorie, víc brutality, víc nahatých ženských. A taky členitější děj... No, možná chvílemi i trochu zamotaný děj. Zatím dávám provizorně čtyři (hlavně za tu nechutnou uřvanou tlustou ženštinu v závěru) a vrhám se zvědavě na další dva díly!

Ze všech mně známých polyteistických náboženství je mi nejbližší to starořecké, stejně tak jeho bájesloví. Naopak polyteismus katolický, se svými naivními báchorkami, hloupými dogmaty a netolerancí vůči všem ostatním příbuzným pohanským kultům, se krčí na posledních místech mého žebříčku náboženské oblíbenosti. Nehledě na to, že hlavní tresť fátimského poselství, tedy "modlit se růženec", mi přijde obsahově poněkud ubohá (mch. prodej růženců všech barev, velikostí i cenovek frčí ve Fátimě uspokojivě dosud, taky jeden mám). Takže hodnotím film, a ne jeho obsah. No coby, hezká výprava, hezké záběry z portugalského venkova, a to je tak všechno. A kdyby tvůrci bývali vyšplouchli Keitela s Višnjičem, mohl být film v portugalštině, tedy autentičtější, a dal bych mu v tom případě možná o hvězdu víc.

V domnění že půjde o thriller, česky o drasťák, jsem se na film zvědavě vrhnul. A drastických prvků je v něm vskutku několik. Tak třeba stopáž; zdá se, že sadistický rejža se jí snaží případného ojedinělého diváka svého majstrštyku usmrtit. Protože děj (a to je další drastická složka) je ze dvou třetin zaplácaný jalovým, zhusta patetickým plkáním, nebo zdlouhavými flashbacky. A celkovou zmatenost a kostrbatost scénáře ještě umocňuje obsazení převážně nesympatických herců. Přesto jsem ale film poctivě dokoukal, čekal jsem totiž, co ze vší té mizérie nakonec vyleze, jestli třeba na závěr nepřijde nějaké překvapení, nějaký zásadní zvrat, nebo jestli se z něho třeba nevyklube nějaká spiritistická či aspoň křesťanská agitka, která mě zvráceně pobaví. A ano, opravdu se z toho všeho něco jako pseudoduchovní moralizující agitka vyklubalo (mch. postava přeslazené černé vědmy v paruce působí chvílemi až parodicky). Ale pobavený jsem vůbec nebyl, spíš otrávený.

Benedetta Carlini je skutečná historická postava, jak jsem se dočetl po zhlédnutí filmu (https://en.wikipedia.org/wiki/Benedetta_Carlini), ale Verhoeven si její životopis i události její doby samozřejmě trochu pozměnil, scénáristicky "vylepšil". Každopádně se mu, už starému dědkovi, podařilo natočit dílo přímo renesančně krásné, aspoň mně se tedy film moc líbil po vizuální stránce. A samozřejmě i po té obsahové, protože syntézu vypjaté spirituality a vypjaté tělesnosti shledávám divácky přitažlivým tématem. Obdivoval jsem nádherné exteriéry toskánského Montepulciana, filmovou výpravu (dobové oděvy), bavily mě Benedettiny vize i postupně houstnoucí atmosféra (vyšetřování, kometa, sebevražda, morová epidemie, flagelantství, vyhrocené finále). Pár drobných připomínek ovšem mám. Třeba mě samozřejmě naprosto fascinovalo dildo vyrobené ze sošky Panny Marie, opravdu vytříbená to blasfémie! Ale když se člověk zamyslí nad tím, kolik muselo být v takovém klášteře nejrůznějších svíček, tak pochybuju, že by si holky dávaly práci s náročnou výrobou něčeho tak nepraktického (leda by je perverzně vzrušovalo rouhání). Nebo mi vadil občas dost zřetelný (ale rádoby nenápadný) makeup na tvářích jeptišek (a Benedetta ještě navíc vypadala trochu vysolárkovaně). A asi nejvíc mi ve filmu neštymovala ta fránina - proč Verhoeven film z Itálie probůh nenatočil s italskými herci a herečkami?

(-"- 1. a 2.díl) Předně nechápu, proč je tu tahle trojdílná televizní minisérie rozdělena na tři samostatné (dvoj)filmy a nejde okomentovat celá najednou. Ale budiž, jsou na světě horší věci. Třeba seriál o Marii Terezii samotný. Češi totiž opět dokonale dostáli své pověsti plebejců a nedůstojných tajtrdlíků, a filmový životopis habsburské panovnice pojali jako odlehčenou taškařici s šaškujícími a přehrávajícími herci a herečkami, většinou s herci českými, kteří svoje postavy šlechticů často hrají podobně, jako by hráli děvečky a čeledíny. A když už se tvůrci v některých scénách výjimečně snaží o vážnost či mužnost, oduševnělý a citlivý divák se musí zalykat trapností. Provinciální buranství je bohužel můj hlavní dojem z celé ságy, kterou jsem zhlédnul tak trochu nedobrovolně (ehm, ještě že přítelka nečte moje komentáře). A ani interiéry i exteriéry všemožných šlechtických sídel nezaručují aspoň příznivý vizuální dojem - celé dílo má sexappeal československé televizní inscenace. Nutno ještě podotknout, že se nejedná o film historický, ale o film pseudohistorický, natočený podle scénáře jakési pí scénáristky, a ne podle scénáře napsaného seriózním historikem.

(-"- 1. a 3. díl) Předně nechápu, proč je tu tahle trojdílná televizní minisérie rozdělena na tři samostatné (dvoj)filmy a nejde okomentovat celá najednou. Ale budiž, jsou na světě horší věci. Třeba seriál o Marii Terezii samotný. Češi totiž opět dokonale dostáli své pověsti plebejců a nedůstojných tajtrdlíků, a filmový životopis habsburské panovnice pojali jako odlehčenou taškařici s šaškujícími a přehrávajícími herci a herečkami, většinou s herci českými, kteří svoje postavy šlechticů často hrají podobně, jako by hráli děvečky a čeledíny. A když už se tvůrci v některých scénách výjimečně snaží o vážnost či mužnost, oduševnělý a citlivý divák se musí zalykat trapností. Provinciální buranství je bohužel můj hlavní dojem z celé ságy, kterou jsem zhlédnul tak trochu nedobrovolně (ehm, ještě že přítelka nečte moje komentáře). A ani interiéry i exteriéry všemožných šlechtických sídel nezaručují aspoň příznivý vizuální dojem - celé dílo má sexappeal československé televizní inscenace. Nutno ještě podotknout, že se nejedná o film historický, ale o film pseudohistorický, natočený podle scénáře jakési pí scénáristky, a ne podle scénáře napsaného seriózním historikem.

Předně nechápu, proč je tu tahle trojdílná televizní minisérie rozdělena na tři samostatné (dvoj)filmy a nejde okomentovat celá najednou. Ale budiž, jsou na světě horší věci. Třeba seriál o Marii Terezii samotný. Češi totiž opět dokonale dostáli své pověsti plebejců a nedůstojných tajtrdlíků, a filmový životopis habsburské panovnice pojali jako odlehčenou taškařici s šaškujícími a přehrávajícími herci a herečkami, většinou s herci českými, kteří svoje postavy šlechticů často hrají podobně, jako by hráli děvečky a čeledíny. A když už se tvůrci v některých scénách výjimečně snaží o vážnost či mužnost, oduševnělý a citlivý divák se musí zalykat trapností. Provinciální buranství je bohužel můj hlavní dojem z celé ságy, kterou jsem zhlédnul tak trochu nedobrovolně (ehm, ještě že přítelka nečte moje komentáře). A ani interiéry i exteriéry všemožných šlechtických sídel nezaručují aspoň příznivý vizuální dojem - celé dílo má sexappeal československé televizní inscenace. Nutno ještě podotknout, že se nejedná o film historický, ale o film pseudohistorický, natočený podle scénáře jakési pí scénáristky, a ne podle scénáře napsaného seriózním historikem.

Nebýt toho, že jsem na vlastní pěst pátral po nějakých nových scífkách, nikdy bych se o tomhle skvělém bijáku nedozvěděl. A je mi teď na blití z toho, jaká nepřeberná kvanta všelijakých komerčních středoproudových filmosraček zasírají webové stránky a mediální prostor, zatímco podobně kvalitní nízkorozpočtové skvosty zůstávají mimo hranice všeobecného zájmu. Ale možná je to tak dobře, protože vox populi, vox bovum, a já většinovým vkusem pohrdám. Zone 414 je z mého úhlu pohledu prvotřídním křížencem plagiátu Blade Runnera a detektivek americké drsné školy, moc moc potěšil můj béčkofilní vkus, na svou filmovou cenovou skupinu má výborný příběh i atmošku, skvělé herce, perfektní vizuál, a vůbec oplývá nadprůměrně dobrou filmařinou. A přináší též definitivní odpověď na slavnou Dickovu otázku "Do androids dream of electric sheeps?", v přeneseném smyslu "Mohou mít androidi něco jako duši?". V tomhle filmu aspoň ano, a to se mi líbí, zvlášť když se jedná o pěkné androidky. +90%.

Venkovský Divoký Západ po obou stranách hranice Texasu a Mexika, krátce po místních indiánských válkách. Zvláštní, hodně svébytná poetika, i kupodivu funkční směsice brutality a sentimentálního až kýčovitého patosu, připomínající místy nějakou velkolepou divadelní tragédii. Vzájemný vztahový propletenec spousty výrazných postav, z nichž některé se mi nesmazatelně vryly do paměti, ačkoliv jsem tuhle minisérii viděl až dodnes pouze jednou, a to už kdysi dávno na ČT. Charismatický a zlověstný hajzl güero Garza, posedlý zabíjením gringů, psychopatický hnusák Mox Mox, vyžívající se v upalování lidí, pragmatický kikapský stopař Famous Shoes a spousta dalších zajímavých podivínů, desperátů i mužů zákona. Nechybí ani ženský prvek, především bývalá kurva, dnes manželka, matka a učitelka Lorena, nebo osobitá stárnoucí kráska María. Ale nečekejte žádný syrový realismus, svět našich hrdinů má mnohem blíž k divadelnímu pódiu, nežli k realitě, románová předloha se nezapře. A nemělo by vás třeba taky překvapit, že všichni Mexičani tu samozřejmě hovoří plynně anglicky, a to včetně negramotů a venkovských dětí. P.S.: Zdejší plakát je k nějakému jinému filmu.

Divoký Západ ze Sweetwateru mi trochu připomněl Divoký Západ z hustoatmosférické minisérie Streets of Laredo, tedy Divoký Západ zabydlený pološílenými psychopaty, podlými násilníky a podobnými degeneráty. Dějová struktura filmu není příliš komplikovaná, v kostce vypráví variaci na stokrát omletý příběh o bezpráví, zločinu a následné pomstě. Ale díky hercům a dobře vybudované atmosféře se jedná o nadprůměrně záživný, i když na americké poměry spíš komorní a minimalistický western.