JASON_X

Cože? Můj oblíbený cool nigga Samuel L. a magická velekráska Maggie Q spolu v jednom filmu?? A dokonce ve výpravném velkofilmovém béčku o nájemných zabijácích??? Tak takovéhle anotace mi znějí jako rajská hudba. A byla to opravdu rozkoš, dívat se na mou letitou oblíbenkyni konečně v pořádné a navíc hlavní roli, kterou jsem jí přál už minimálně od Priesta. Sice mi poněkud neseděla skutečnost, že subtilní křehotinka s postavou patnáctileté gymnastky si v rozporu s fyzikálními zákony podává o hlavu větší stokilové řízky, no ale na druhou stranu kdo by to v tomhle žánru řešil, že jo. To samý platí o Patrickově motorkářským gangu, rajzujícím si lážo plážo po Vietnamu. Mimochodem takhle si Američani opravdu představujou Vietnam? Svatá prostato... no nic. Každopádně ale namísto Keatona měli k Maggii obsadit někoho minimálně o sto let mladšího, kdo nemá fejs vrásčitej jako varan, i když ten jeho distingovaný charm mě taky celkem bavil. A mohli si odpustit ten pitomej uslintanej patos ke konci. A Maggie měla bejt míň zranitelná, její postava se měla pojmout víc comicsově. A neměli ji tak bestiálně opižlat. Takže i ta moje čtvrtá hvězda je možná malinko nadhodnocená, když nad tím teď tak přemýšlím.

Musím říct, že tenhle bezelstnej, rovnej, ale zároveň i jednoduchej dělňas z Oklahomy, je jedna z nejlepších filmovejch postav, kterou jsem v poslední době ve filmu viděl. No, jestli ono to nebude taky tím, že furt čumím jenom na mozkovýplachový béčka, že jo. Každopádně ale jak Dejmona příliš nemusím, tak tahle role se mu fakt povedla. A zdatně mu sekunduje jeho oplácaná lesbická dcera a hlavně jedno roztomiloušký arabský škvrně. Teda vlastně francouzský skvrně, pardon, abych nevypadal jako rasista, protože ve filmu mě několikrát poučili, že rasismus je fuj, teda myšleno jako rasismus bílejch domorodců proti barevnejm přistěhovalcům, teda aspoň to říkala ta Dejmonova francouzská bič s hubenou prdelí. A taky jsem se po roce rád podíval do Marseille. I když loni jsem popravdě viděl úplně jinou Marseille, než tu ve filmu, respektive jiný čtvrti v Marseille. Ještě relativně nedávno (v minulým století) bych si nikdy nepomyslel, že jednou budu moc rád, že nežiju ani v nějakým bigotním prdelákově jako je Oklahoma, ani v multikulturní Francii, ale v tý naší poklidný monokulturní Čechárně.

Nízkorozpočtová, ale podařená černá groteska o tom, že najít na zahradě tři milióny babek, vám vůbec nemusí přinést štěstí ani duševní klid. Třeba v případě, že je hlídá mrtvola a vás navíc ještě začne hryzat svědomí. Halucinace, propukající šílenství, postupný rozpad osobnosti... No možná to popisuju až moc atraktivně, v podstatě je to jen taková levná blbůstka na jedno zkouknutí... Ale třeba když k panu otci přišel na návštěvu dceřin bojfrend Zack, a on ho svérázně "přivítal", rozchechtal jsem se takovým způsobem, až jsem z toho dostal škytavku.

Zlákala mě zmínka o zásadním zvratu na konci, takže jsem i přes nepohledný televizní vizuál, nešikovně napsaný scénář a amatérskou režii do onoho kýženého konce vydržel. Tedy což o to, zvrat to byl zajímavý, ale aby byl uvěřitelný => působivý, musela by... sakra jak tohle napsat bez spoileru... no prostě tvůrci by museli vyměnit tu blonďatou holku za úplně jinou herečku. Aspoň za výrazně mladší herečku, třeba tak 8-10 letou. Ale chápu, že nějakým pochybným amatérům asi těžko někdo svěří malé děcko, takže tuhle roli museli obsadit nějakou týnkou, která už v civilu určitě sexuje o sto šest a přitom hraje malou vystrašenou holčičku. Ale hlavně vůbec nevypadá... Sakra tohle bez spoileru fakt nedám. Tak se na to koukněte sami a uvidíte, ta hoďka něco se dá vydržet.

Ztráta času, tenhle film. Nemastný, neslaný, sterilní. Nenápaditý, šablonovitý, předvídatelný (i tu finální pointu už jsem někde viděl, jen si teď nevzpomenu kde). Ale hlavně je strašlivě zdlouhavý a nudný, prospělo by mu zkrátit stopáž aspoň o půl hoďky. Když sečtu čas zajímavých/napínavých pasáží, vyjde sotva na pár minut. Na druhou stranu je v něm pak spousta pasáží vyloženě otravných, třeba ty vztahové dialogy, nebo to, jak ti dva furt řeší svého čokla, jako by to bylo děcko. Aspoň že Ashmore byl ve své roli fajn, tenhle chlápek je mi docela sympatický. Druhá hvězda za ním a za jeho fajn partou uklízečů míst činu (mozek na zdi a tak). Kdyby rejža radši natočil film o nich a o jejich práci, bylo by to jistě stokrát zajímavější a záživnější pokoukání. / Jo tak už vím kde okopčili zápletku (díky verbalově zmínce), takže nebude ani ta druhá hvězda: Crawlspace (2016) | Recenze - Uživatelské | ČSFD.cz (csfd.cz)

Děj je extrémně slabomyslný a patetický i na Bollywood. A strašlivě zdlouhavý, první větší akce se divák dočká až po jedné hodině(!). A je taky bez mých oblíbených bollywoodských tanečků, na které se vždycky těším. I když jeden chytlavý song tam zazní aspoň jako audio (Indhu - Metro Channel | High Quality Audio | Deva - YouTube). Ale jediná scéna, která mě opravdu pobavila a která mi tedy stojí za zmínku, je finální Dilliho práce s Minigunem, a to je na více než dvouhodinový film žalostně málo.

Nepamatuju si, kdy naposledy (a jestli vůbec někdy) jsem viděl tak nešikovně a kostrbatě vystavěný scénář. "Prase aby se v tom vyznalo", byly moje nejčastější pomyslné reakce během chaotických dějových zvratů, nebo při měnění tváří herců, kteří "nám" stejně přijdou všichni stejní. Jedná se snad o nějaký zfilmovaný comics nebo PC hru? Nebo o pilot k nějakému praštěnému seriálu? Na konci do sebe sice všechno tak nějak jakž takž zapadne, ale výsledný divácký dojem z filmu mám hodně neuspokojivý, nezáživná a zbytečná slátanina. Když k tomu ještě připočtu specifický asijský (zde korejský) filmový "jazyk" a styl, jde opravdu o výrazně menšinovou záležitost, kterou kromě určité sorty korejských týnejdžrů ocení možná ještě nějaké to promile západních fajnšmekrů, manga fetišistů, podivínů, nebo v absurditě si libujících šílenců.

Bez ohledu na hlavněrolní účast mého oblíbeného havajského kanibala Momoy, přes několik pěkných soubojových scén i přes překvapivý zvrat v poslední třetině, je tohle "jen" klasické spotřební béčko na tři hvězdy, muselo by mě o dost víc oslovit, abych přihodil. Namísto toho jsem se dočkal nenápaditého, banálního až klišoidního rozuzlení (diktafon) a nepravděpodobného závěru (bezproblémový odlet). A holčinu měli vybrat nějakou výrazně vzrostlejší a hmotnější, takhle byly ty její fighty s udělanejma vazounama tak trochu proti fyzikálním zákonům.

Otilia to nemá jednoduché. Její nejlepší kámoška a spolubydlící je blbka, která se nechá zbouchnout a neví ani v kolikátém je měsíci, její přítel je ňouma, jeho rodiče a jejich známí snobští šosáci, doktor Bebe odporný prasák a většina lidí okolo se tváří a mluví jako... úplně jako u nás v časech reálného socialismu. Moje nostalgická vzpomínka na devadesátky, ve kterých jsem podobné kousky vymetal v artkinech a na fesťácích. A nemilá vzpomínka na osmdesátky a onen reálný socialismus. Když Otilia bloudí bezútěšným nočním sídlištěm a hledá, kam by hodila potracený plod zabalený v levné igelitce, úplně jsem se propadal do existenciálních hlubin. Syrová atmosféra, uvěřitelně civilní projevy herců i hereček, omšelé kulisy Ceaucescova Rumunska, příjemně nepříjemná záležitost.

Přídomek "romantický" mě varoval, ale já blbý hejl sedl na lep i přes varování, protože už jsem dlouho neviděl nové velkofilmové scífko. A bylo ještě mnohem příšernější, než jsem se obával. Nemůžu absolutně pochopit, že si někdo dá takovou práci se stvořením zajímavého blízkobudoucího světa, vyrobí jeho vizuálně poutavou animaci, použije určitě ne levné triky a nacpe určitě ne malé prachy do výpravy a známých hereckých xichtů, a potom celou tu pracnou konstrukci bestiálně vymrví a degraduje imbecilní červenoknihovní zápletkou. V některých chvílích, hlavně v poslední čtvrtině, jsem opravdu nepříjemně fyzicky trpěl, nemám totiž na podobný "romantický" sajrajt vybudovanou imunitu, furt čumím jen na horrory a thrillery. Malé bezvýznamné plus za pár pěkných scén (přestřelka, rvačka, piano pod vodou), za skvělého padoucha Curtise a za pěknou Jackmanovu ostřílenou parťačku, která byla o několik světelných let přitažlivější, než ta divná bradatá medúza, do které se Jackman na první pohled naprosto nepochopitelně zabouchnul.