MickeyStuma

V první polovině jde všem o život. A to doslova. Zatím nejakčnější část se známým motivem, kde hlavní slovo dostávají střelné zbraně. O život jde však i v druhé polovině opět mající mysteriózní atmosféru, se kterou se pracovalo hodně dobře. Krátká stopáž, avšak námětově bylo v rámci vývoje děje řečeno vše podstatné. Je vidět, že to měli tvůrci docela  promyšlené.

První polovina vypráví etudu s nějakým migrantem mířícího na Ukrajinu, druhá se odehrává v Černobylské oblasti, ukazující dané prostředí vyobrazujíc krásu a děsivost zároveň. Děj příběhu již dostává patřičný mysteriózní nádech.

Epizoda opět rozdělená na dvě poloviny, z nichž každá má svůj ucelený děj. První dějství je z nějaké restaurace mající gangsterský tajemný motiv. Moc se ale kolem toho nedozvíme. Dvacet minut na osvětlení co, kdo a proč je prostě málo a tak zůstaly jen otazníky. Tajemno zůstalo i u druhé poloviny odehrávající se na nějaké svatbě, kde vyjde najevo děsivá skutečnost týkající se ženicha a nevěsty. Zatím to vypadá, že kde se parta mládeže stíhající, jak už víme, jistého zlodějíčka, ukáže, tam teče krev a jsou mrtví.

Seznámení s hlavními postavami je základ první části a to se zdařilo. Dospívající mládež, divoký mejdan a jak už to bývá, nezůstane to bez následků. Vznikl problém, coby motiv následujících událostí. O tom je první polovina úvodní části. V polovině druhé se vzniklá problematika řeší a začíná to, o čem celý seriál je. Divoká road movie. A vypadá to, že o dobrodružství nouze nebude. Laťka je tedy nastavená a tak se uvidí dál, co z toho nakonec vzejde. Zatím to začalo vcelku dobře.

Sovětský svaz, léto roku 1980. Zatímco se v Moskvě slaví zahájení olympijských her, někde u břehu řeky Volhy tráví čas děti v pionýrském táboře. Kromě tradičních lumpáren hrají nejrůznější hry, vymýšlejí kulturní programy, odpočívají, poznávají první lásky. Netrvá však dlouho a ukazuje se, že táborem obchází zlo. Zlo v podobě upírů. Jak je ale od ostatních poznat? Centrem dění se tak stávají pionýři Valera a Igor, kteří se i přes všudypřítomné nebezpečí snaží všemu přijít na kloub a zachránit co se dá. Ruský seriál o pionýrském táboře, jaký tady snad ještě nebyl. Bohužel je třeba už na začátku dát najevo, že základ pionýrského tábora nemá nepřekvapujíc s historií takřka nic společného. Ale ano, červené pionýrské šátky a další bolševické znaky jsou věrné a dokonce jsou důležité v rámci vývoje děje, ale to je tak asi všechno. V Sovětském svazu v roce 1980 se rozhodně na pionýrských táborech nepořádaly večerní diskotéky, reprodukovaně se nepouštěly západní populární písničky, ani se v rámci vystoupení nezpívaly, nezpívaly se s kytarou v ruce s anglickým textem a nenosily se křížky, byť vyrobené z větviček. Rodiče pionýrů by to setsakramentsky kádrově odnesli a pionýrské vedoucí by byli poslány na Sibiř. Oslovení soudruhu či soudružko, jak bylo v této době povinné, se tu také zrovna nenosí. Seriál je natočený po vzoru Netflixu. Tempo je značně pomalé, děj místy nevýrazný a mnohé sekvence zcela zbytečné. Herecké výkony dětských představitelů jsou však zase takřka profesionální. Tady před jejich výkonech klobouk dolů. Scénář byl sepsán dle stejnojmenné knihy autora Alexeje Ivanova, která je v Rusku vcelku dětí a mládeže populární. Zaměření seriálu na cílovou skupinu diváků by tímto bylo jasné, neboť hororové scény s upíry sající ze svých oběti krev nejsou zase až tak brutální či děsivé, jak by si mohl mnohý hororový fanoušek představovat. Kazí to však erotické scény, které tak vhodnost seriálu pro děti naprosto rozbourávají. Režisér Svjatoslav Podgajevskij je zaměřený na hororové příběhy a dá se říci, že je v tom vcelku i úspěšný. Po vizuální stránce se oprostil od temné komunistické šedi, byť třeba obrazec Lenina samozřejmě chybět nesměl, čímž tak vytvořil plně zábavný potenciál nezatěžující dobovou politickou koncepcí. Vedle tématicky obdobných amerických seriálů se tento ruský rozhodně neztratí, čímž má šanci divácké spektrum dospívající mládeže oslovit. Jen opravdu nevěřit, že, kromě upírského námětu, to takhle v sovětských pionýrských táborech chodilo.

Další pokračování  romantické komedie plného života, lidského přístupu a různorodých etud. Opět se rozjařeně prezentuje lehká dramatičnost osudových propletenců plných vášně? Svým způsobem ano, ale přeci jen je už znát, že námětu poněkud dochází dech. Vittorio De Sica zůstává, Gina Lollobrigida už bohužel ne. Nastala změna místa a tak kromě hlavní postavy a přisluhovačky se změnili i představitelé příběhu. Ginu nahradila Sophia Loren snažíc se jí svou náturou vyrovnat. To se kupodivu daří, byť se jedná o jiný charakter, avšak vadou na kráse je scénář. Skutečně už děj nemá čím překvapit a všelijaké hašteření se zdá být krapet únavné. Úsměvných situací je sice stále dost, ale prostě to už nějak není ono. Snad je to vlivem i změny obrazu, neboť se tentokrát  natáčelo na barevný film a navíc v CinemaCopu. Námět a zábava tedy ve stejném pojetí, ale už bez ´růžového neorealismu´.A  tak se od předchozích dvou snímků jedná zcela o odlišný film, který už prostě tolik neosloví. Proto se k nám zřejmě nedostaly další filmové díly. Takže při porovnání s předchozími dvěma snímky se jedná o pokles, ale na druhou stranu má nad jinými podobnými stále navrch.

Deset let od atentátu na JFK odvážně vznikl tento snímek, působící jako hraný dokument, ze kterého později čerpal i Oliver Stone pro svůj snímek ´JFK´ (1991). Celé to volně vychází s knihy ´Rush to Judgment´ od Marka Lanea vydaného v roce 1966. Vidíme tu nějaké bohaté podnikatele mající Kennedyho jako hrozbu pro své zájmy. Kennedy se postavil proti sloučení ropných společností, má nelichotivý postoj k válce a podporuje občanská práva menšin. Vidíme tak převážně jejich konverzační jednání doplněné dobovými záběry na Kennedyho, není opomenut ani Luther King, a hranou přípravou atentátníků činu. Chvíle atentátu, převážně za použití přímých dobových záběrů, byla zpracována tak neskonale dramaticky, že z toho skutečně až mrazí. Scénář byl údajně napsán poněkud ledabyle, že se od toho distancoval sám autor knižní předlohy. I tak je snímek zajímavý, neboť je vyprávěn z pohledu spiklenců. Samozřejmě se jedná o fikci, ale co víme. I taková možnost událostí by mohla být možná. I když jako celek je tento snímek přeci jen v případných faktech poněkud nesourodý. Konspirační dějství, které až výše zmíněný Oliver Stone vytáhl do dokonalosti. Tuto, po výpravné stránce mírnou verzi, berme snad jako konverzační epochu ze složky označenou jako Akta X. Pravda je přeci jen ještě pořád  někde venku.

Remake klasického snímku ´Vlkodlak´ (1941) a naprosto úžasná pocta všem klasickým vlkodlačím snímkům. Atmosféra nevybočuje z klasického pojetí gotického hororu, čímž je samozřejmě dějový vývoj plně předvídatelný, ale to nic nemění na faktu, že je snímek po vizuální stránce prostě krásný. Pojetí příběhu opakuje vynikající reinterpretaci lykantropického mýtu respektující původní film, jen se do vývoje děje přidaly nějaké nové zvraty. A není divu. Nová verze se tak jen přizpůsobila nové době. A právě z tohoto důvodu je také plná mohutných gore scén, což snímek zase posunulo dál. Proměny člověka ve vlkodlaka jsou samozřejmě řešeny CGI metodou, takže jsou podle toho mimořádně dechberoucí.  Roli Lawrence Talbota přijal Benicio del Toro  a udělal dobře. Hodí se náramně. Nějaké drobnosti, které by se dali vytknout, by se samozřejmě našli, ale i tak se jedná o klasické stylizované pojetí hororového příběhu, mající laťku nastavenou hodně vysoko. Vážná hrůza a kýčovitá elegance. Monster film přesně takový, jaký být měl.

Klasický příběh o pomstě za úmrtí vlivem nepatřičné politiky farmaceutické společnosti, mající tentokrát o něco akčnější atmosféru na úkor všelijakých moralizačních rozprav o činnostech proti smrtelně nemocných pacientů a politické korupce. Opomenuto to však samozřejmě není, neboť bez toho by příběh postrádal smysl. Obojí jen působí jako nutný doplněk. Na rakovinu zemřela matka od rodiny a to jenom proto, že byl stažen jediný lék, který by ji mohl pomoci. Motiv je tedy dán. Následující události tak vezmou za své, avšak v jádru věci přeci jen tentokrát krapet jinak. Otec hromotluk, který vypadá, že na něj nikdo nemá a po jeho boku dcera, která spíše působí otravným dojmem. Děj příběhu sleduje především veškeré jejich počínání, které po divácké stránce ke konci překvapuje jistě nečekaným zvratem. Takový zvrat však není ojedinělý. Dříve se používal převážně ve slasherech, jako třeba ve snímku ´Noc s nabroušenou břitvou´ (2003). ˇSladká dívka´, jak zní originální název v překladu, se dotýká tématu zdravotnictví v kapitalismu a korupci živenou politickým lobbingem, ale do hloubky toho vůbec nevyužívá. Děj jen převážně sleduje osobní vztah mezi otcem a dcerou během cesty k pomstě. Jedná se spíše o dramatizaci, kterou naruší sem tam nějaké kratší akční scéna. Po jistě nepředvídatelném zvratu se koncept najednou jeví, jako by se již jednal o zcela jiný film. Dramatizaci chybí dramatický ráz a akční scény patřičnou hloubku. Jedná se o režijní prvotinu scénáristy a producenta Briana Andrewa Mendoza, který na představitele hlavní role Jasona Moma jakoby nedal dopustit. Tento snímek je již třetí, který zaštítil svou produkcí. V jádru věci by nebyl špatný, ale v tomto případě působí jednoduchým dojmem nejednoznačnosti. Chybí tomu zkrátka řádný tah na branku. Shlédnutelný snímek určitě je, jen od toho raději nic neočekávat.

Alfred Cheung si pro svůj film napsal i scénář, který se svým námětem nevyměňuje od tvorby Johna Woo. Jedná se o kriminální thriller mající určitou zajímavost a hlavně účinná morální dilemata, která se právě v osmdesátkách v hongkongské kinematografii v žánrových oblastech akce a thrilleru používala hodně. Tvůrci se ani tentokrát nevyhýbali šokujících momentů, které v evropských a amerických filmových počinech k vidění prostě nejsou. Například po divácké stránce získat sympatie k malému děvčátku, aby jsme později byli svědky jejího úmrtí během přestřelky, je tvůrčí odvaha, která diváky prostě zasáhne. Je-li to však po emoční stránce dobře natočené. Sice se daří ve věrohodnosti svým smyslem pro realismus v temné atmosféře se sem tam nějakou tou úsměvnou situací, ale Cheung prostě není Woo. John kromě toho, že by se v akčních sekvencích dostatečně vyřádil, umí emoční scény přeci jen daleko lépe. Cheung svůj snímek sice nenatočil zase až tak ledabyle, že by to nefungovalo vůbec, ale prostě ti jen krapet vyznívá dojmem nedotaženosti. V hlavní roli Biao Yuen, známý především z kung fu filmů, spolupracující převážně s Jackiem Chanem a Sammo Hungem, čímž se tak postaral o divácké překvapení. Zvládl neobvyklou dramatickou roli? Dá se říci, že rozhodně ano. Takže tu máme v jistém smyslu temný  thriller s intenzivní nemilosrdností zabijáckých počinů, právě jaké známe především z tvorby z výše zmíněného Johna Woo. Není to sice stejně tak dokonalé, ale jistou diváckou uhrančivostí apeluje na další skvělý asijský thrillerový počin.