Piščeblok

Sovětský svaz, léto roku 1980. Zatímco se v Moskvě slaví zahájení olympijských her, někde u břehu řeky Volhy tráví čas děti v pionýrském táboře. Kromě tradičních lumpáren hrají nejrůznější hry, vymýšlejí kulturní programy, odpočívají, poznávají první lásky. Netrvá však dlouho a ukazuje se, že táborem obchází zlo. Zlo v podobě upírů. Jak je ale od ostatních poznat? Centrem dění se tak stávají pionýři Valera a Igor, kteří se i přes všudypřítomné nebezpečí snaží všemu přijít na kloub a zachránit co se dá. Ruský seriál o pionýrském táboře, jaký tady snad ještě nebyl. Bohužel je třeba už na začátku dát najevo, že základ pionýrského tábora nemá nepřekvapujíc s historií takřka nic společného. Ale ano, červené pionýrské šátky a další bolševické znaky jsou věrné a dokonce jsou důležité v rámci vývoje děje, ale to je tak asi všechno. V Sovětském svazu v roce 1980 se rozhodně na pionýrských táborech nepořádaly večerní diskotéky, reprodukovaně se nepouštěly západní populární písničky, ani se v rámci vystoupení nezpívaly, nezpívaly se s kytarou v ruce s anglickým textem a nenosily se křížky, byť vyrobené z větviček. Rodiče pionýrů by to setsakramentsky kádrově odnesli a pionýrské vedoucí by byli poslány na Sibiř. Oslovení soudruhu či soudružko, jak bylo v této době povinné, se tu také zrovna nenosí. Seriál je natočený po vzoru Netflixu. Tempo je značně pomalé, děj místy nevýrazný a mnohé sekvence zcela zbytečné. Herecké výkony dětských představitelů jsou však zase takřka profesionální. Tady před jejich výkonech klobouk dolů. Scénář byl sepsán dle stejnojmenné knihy autora Alexeje Ivanova, která je v Rusku vcelku dětí a mládeže populární. Zaměření seriálu na cílovou skupinu diváků by tímto bylo jasné, neboť hororové scény s upíry sající ze svých oběti krev nejsou zase až tak brutální či děsivé, jak by si mohl mnohý hororový fanoušek představovat. Kazí to však erotické scény, které tak vhodnost seriálu pro děti naprosto rozbourávají. Režisér Svjatoslav Podgajevskij je zaměřený na hororové příběhy a dá se říci, že je v tom vcelku i úspěšný. Po vizuální stránce se oprostil od temné komunistické šedi, byť třeba obrazec Lenina samozřejmě chybět nesměl, čímž tak vytvořil plně zábavný potenciál nezatěžující dobovou politickou koncepcí. Vedle tématicky obdobných amerických seriálů se tento ruský rozhodně neztratí, čímž má šanci divácké spektrum dospívající mládeže oslovit. Jen opravdu nevěřit, že, kromě upírského námětu, to takhle v sovětských pionýrských táborech chodilo. (19.11.2021)

Možná je to jen můj pocit, ale celkovým pojetím mi to připadalo jako ruská odpověď na Stranger Things. V tomto případě se pionýrském táboře rozmohl takový nešvar. Upíři. A jeden klučina se jim společně s vedoucím musí postavit. Líbila se mi kamera a celkový vizuál. Obojí bylo na té nejvyšší úrovni. Povedla se dobová atmosféra. Bylo fajn vidět, že sovětské děti nosily ty samé příšernosti jako my. I ten bolševický duch zůstal zachován. Způsob, jakým upíři sáli krev byl také fajn a casting se dá také označit za povedený. Jenže mám dva zásadní problémy. Předně si nejsem jistý, na koho seriál cílí. Pro děti to úplně není, žánroví fandové také úplně nezajásají. No a největší potíž je, že by se to klidně celé vešlo do čtyř dílů a možná i do jednoho filmu. Natahování bylo místy k uzoufání a hluchých míst by se člověk nedopočítal. Škoda. 50% (02.11.2021)