bobrux

Tom Hanks a film podle skutečné události? Hned člověka napadne několik věcí, které s téměř 100% jistotou budou film provázet od počátku do konce. Tom Hanks je dle předpokladu opět bezkonkurenční a víceméně táhne celý film. Druhý předpoklad se stává také jediným vážným problémem. To, že je film natočen podle skutečné události, předem prozrazuje, jak celý příběh skončí (v hollywoodu se neumirá), což mu neuvěřitelně ubírá na dramatičnosti a pečlivě dávkované napětí sráží na nulu. Ve výsledku si tak můžete užít hezkou férovku mezi několika naivními křováky, kteří neumějí do pěti napočítat, a výkvětem amerického námořnictva. O poměru časového prostoru, který je v příběhu věnován pohnutkám naivních Somálců a oslavě amerických speciálních jednotek raději taktně pomlčím. Rozhodně však doporučuji shlédnout, i přes zmíněné nedostatky dokáže film na dvě hodiny vtáhnout diváka do centra dění a udržet jeho pozornost.

Více superhrdinů, více záporáků, více akce, více fekálního humoru… Všeho je víc a ve výsledku je film slabší, než jeho starší bratr. Komiksových komedií je ale oproti těm seriózně se tvářícím jako šafránu a srovnávat lze právě jen s prvním Kick-Ass. A jelikož jsem se mnohokrát od srdce zasmál, tak nad poměrně tupou zápletkou a několika naprosto zbytečnými scénami přimhouřím oko.

V rámci žánru celkem solidní film, co mě ale nejvíce rvalo žíly byl ten nepoměr mezi naoko vtipnými scénami v Arnoldově vidlákově a těžce kamennými tvářemi ve velícím stanu FBI. Jako jednohubka pro relaxaci mozkových buněk dobré, ale jinak tady máme co dočinění s tuctovou akčňárnou bez jakékoli výrazněji zapamatovatelné scény s nejtrapnějším záporákem sezóny.

Jasně, mohlo to být další tuctové drama o tom, jak naivka k neštěstí s drogovým kartelem přišel, ale naštěstí Ridley Scott řekl rázně ne. Postavil tak před nás film, kde se k zápletce musí divák nejprve propracovat z několika indicií v nespočtu dlouhých dialogů. Pramení z toho jisté riziko, že ne každý bude ochoten hned ze začátku tento hádakový styl akceptovat. Mě si tím však od počátku získal a jsem proto ochoten přivřít bulvu nad několika logickými dějovými přešlapy. A pokud nechcete se Scottem hrát jeho hru, tak si užijete alespoň přehlídku zajímavé architektury a designu. Bar v kufru Ferrari se jen tak nevidí.

Velice chytlavý dokument o dopingu ve sportovním odvětví, kde by podpůrné prostředky nečekal jen naprostý ignorant. Každý, kdo občas rád šlápne do pedálů, si užije neskutečně vyhrocenou jízdu plnou intrik, zapírání, infuzí, ztrát iluzí a nespočtu diskuzí. V rámci možností lze označit film za nestranný a jen výjimečně je divák k výslednému názoru tlačen trošičku jednostrannými výpověďmi.

Roztomilá pohádka o narušeném hošíkovi, kterého místo odborníka vyléčí z věčného čučení na péčko starší paní před důchodem. No a teď vážně. Nic proti filmům pro dospělé nemám, ba ani proti námětu, ale vývoj hlavní postavy je tak uspěchaný, neuvěřitelný a je ke konečné změně vedený tak pochybnými událostmi, že celková plytkost příběhu hraje velice nefér partii s divákovými nervy. Na druhou stranu, občas jsem se zasmál a Scarlett Johansson celkem dobře zahrála solidní mršku.

Na rovinu přiznám, že zklamání bylo veliké. Sean Penn se snaží tvářit, jako by se Mickeym Cohenem narodil, ale většinou to až moc přehání. Na ostatní členy sestavy po filmu snadno zapomenete, protože každý z nich má tak povrchně zpracovanou postavu, že vlastně ani nevíte, komu fandit. Rychlé a možná by se dalo říci až epizodické tempo děje taky moc nepotěší, protože vám tak nezbude nic k zapamatování. Než nějaká akce pořádně začne, tak během pár chvil je po všem a jede se rychle dál, hlavně aby divák nezačal přemýšlet. "Založeno na skutečné události" snad nikdy nebylo tak daleko od reality a ten sprostý happy end by se měl trestat kovovou tyčí. No ale na druhou stranu si u filmu hezky odpočinete, necháte se unášet rychlým dějem a videoklipovými přestřelkami a nakonec si řeknete, že to sice bylo o ničem, ale alespoň to vypadalo jakože cool. Průměr, ale za Emmu Stone a zpracování závěrečných titulků přimhouřím obě bulvy.

Kdo čeká choulostivé scény dlážděné bobří smečkou, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřijde. Kdo čeká silný příběh dlážděný skvělými hereckými výkony, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřišel. Kdo čeká stylové retro o počátcích dráždivých filmů, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřišel. No a kdo čeká, že uvidí hrudník Amandy Seyfried, nechť se s klidným svědomím na film podívá, za ty tři hvězdičky to stojí.

Za povídku o raráškovi a zlaťácích dám jednu hvězdu z lítosti, protože tady jsem beze srandy brečel smíchy. Jinak jde ale o pekelně trapnou a nudnou slátaninu bez hlavy a paty a nějak se nemohu zbavit pocitu, že hvězdná sestava v hereckém obsazení mohla být docílena snad jen vydíráním. Když si na konci uvědomíte, že jste promrhali hodinu a půl svého cenného času, nezbude vám nic jiného, než za hrdelního řvaní "proč?" jít zkusit čelem zbourat nejbližší zeď. Proto doporučím vyhnout se téhle patlanici obloukem.

Naštěstí nejde o žádný nátlakový super doják, ale o úsměvnou (dalo by se říci, že i vtipnou) povídku o lásce až za hrob. Z mnoha poznatků z neživota zombie je perfektně cítit nadsázka, se kterou je k ději přistupováno a láska na první pohled zde získává zcela nový rozměr. Teresa Palmer sice moc talentu nepředvedla, polomrtvé ksichty Nicholase Houlta to ale úspěšně kompenzují. Ač je děj zcela lineární a od počátku je jasné, jak vše dopadne, tak se naštěstí nikomu nezrodil v hlavě nápad hrát si na film s hlubokou myšlenkou, nebo snad poselstvím. Jako příjemná jednohubka film rozhodně neurazí, pobaví a možná u některých způsobí i nějaké přemýšlející stavy. Toho posledního se vyvarujte a budete odměněni hodinkou a půl skvělé zábavy.