L_O_U_S

Pohádky, na kterých jsem nevyrůstal, mě už nikdy nechytnou. Je ale zajímavé sledovat, jak se dobří králové nerozpakují rozdávat nesplnitelné úkoly, u kterých by si pacholek bez čítování ani neškrtl. (1 258.)

Možná se na tom podepisuje, že jde jen o inscenaci Vrchlického, ale neoslovilo mě to. Guláš plný povykování a zmateného jednání postav (nebo jsem zase blbý já?). Ty dvě hvězdy jsou víceméně za Svobodovu hudbu. (1 257.)

Američani mají Clinta Eastwooda, Francouzi zase Jeana Gabina. Ten sice nehláškuje, ale taky se s tím vůbec nesere. Filmu chyběla hustější atmosféra a chtělo by to přidat na naléhavosti. Místy se divák neubrání smíchu (čtení Henriho svědectví na policii). (1 256.)

Trvalo mi několik let, než jsem (kvůli problémům s titulky) Ryanovu dceru vůbec dokoukal. Není to taková extratřída jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago, které řadím k nejlepším filmům všech dob, ale je vidět, že David Lean neztratil styl ani koncem své kariéry. Z pětice Leanových posledních velkofilmů se jedná o zdaleka nejkomornější dílo, a to i přes existenci monumentální scény bouře na pobřeží. Jeho schopnost přenést diváka do starého Irska tak, že díky úžasné práci s výpravou a kamerou skoro až cítí vůni těch lilií za domem, je něčím ojedinělým. Jarreova hudba se opět povedla a splňuje to, co očekávám od hudby ke starému dobrému filmu. Už jen to úvodní disonantní hrábnutí do harfy patří do zlatého fondu. (1 255.)

Dobu rozpadu federace jsem prožil ve školce, přesto mě tak nějak čímsi stále nostalgicky přitahuje. Pamatuju si z ní mimo jiné pár dovolených v podnikovém rekreačním středisku a to, jak jsme se doma dívali na letáky s vyobrazením nových českých mincí. Je jasné, že když se objeví krimisérie odehrávající se v oné době a má pozitivní ohlasy, jdu do toho. Rédl nabízí depresivní pohled na časy, kdy odcházelo to staré a přicházelo nové. Odklidit bordel se ale na všech frontách nepodařilo a pozůstatky toho jsou citelné i dnes. (1 254.)

Koupil jsem si DVD, ale trvalo roky, než jsem je vložil do přehrávače. Celou tu dobu jsem neměl náladu na doják o hodných zvířatech a zlých lovcích. Naštěstí se tenhle film nedrží schematických linek a postavy nejsou ploché. Jenže jak píše i J*A*S*M, nezaujalo mě to tolik, abych měl potřebu si to pustit znovu. Navíc budu mít tenhle film už navždy spojený s jednou humornou povídkou, kterou jsem kdysi dávno poslouchal v audioverzi (ano, jde o jeden z deníků dospívající dívky). (1 253.)

Přišlo mi to celé takové neuhlazené a narychlo splácané. Mám ale rád, když má pohádka nadhled. Tahle ho má. (1 252.)

Nezajímavá detektivka s nevhodně obsazeným Miroslavem Horníčkem, který se tím svým dobráctvím a pohodou do role detektiva vůbec nehodí. Sledováno jedním okem. (1 251.)

Pořád si úplně nejsem jistý, jestli se mi to opravdu líbilo. Jestli Ryan Gosling umí nasadit i jiný výraz než „nenechávám na sobě nic znát“. A už zase jsem měl bordel ve vedlejších postavách. Technicky to samozřejmě stojí za to, starty raket bývají obecně tím nejlepším z vesmírných bijáků. Velký dík, že se to natočilo. (1  250.)

Naprostá ulítlost z dílny dvou magorů, kterým úchylárny nejsou cizí. Je fajn znovu slyšet hlasy, které mě dodnes baví u předabovaného Harryho Pottera. Klobouk dolů před Pavlem Soukupem, že se do něčeho takového nechal uvrtat. (1 249.)