Kimon

Navazuji na své hodnocení stejnojmenného předchůdce tohoto snímku z roku 1937. Film F. Renče z roku 2008 je opravdu, tak jak uvádí v úvodních titulcích pouze "NA MOTIVY" knižní předlohy J. Kopty a proto doslova nekopíruje děj románu nebo děj filmu z roku 1937. Oproti staršímu snímku je hodně akční, dynamický, v záběrech z válečných zákopů, které jsou až přehnaně agresivní a hlučné by mohl být k citlivějšímu divákovi v pohledu na krev ohleduplnější. Zajímavé je, že oba snímky, přestože vychází ze stejné románové předlohy končí zcela odlišně. Scénáristé staršího snímku nechali vyznít konec spíše v optimistickém duchu, kdežto scénáristé novějšího (Eduard Verner, Filip Renč a Zdeněk Zelenka) dali přednost negativnímu, nepovzbudivému konci, i když po celou dobu divákovi v jednáních jednotlivých postav nabízeli negativ více než dost. Od filmu F. Renče optimismus v žádném případě nečekejte. Jde o velmi vážné a hrubé filmové ztvárnění knižní předlohy, která sama o sobě až tak vážná pravděpodobně ani není. Po profesionální řemeslné stránce bych snímku z roku 2008 nic nevytýkal, snad jen ty dnešní módní přespříliš hlučné akční zvuky, které svou mírou hlasitosti nekorespondují s mluveným slovem. Je velmi nepříjemné každou chvíli zesilovat mluvené slovo a naopak při záběrech z válečné vřavy zvuk tlumit. V kině je to pak doslova nepřijatelné. Po vizuální stránce mě F. Renč přesvědčuje, že jeho cit pro umělecký pohled kamerou na scénu je velmi citlivý a vkusný. Romantika zasněženého obrazu tomu opravdu nechybí. Jistě se na tak dobré práci podepsal i sám kameraman Karel Fairaisl. Nemohu nepochválit i skvělou hudbu Jiřího Škorpíka. Herecké výkony Karla Rodena nejml. a Vladimíra Dlouhého snad ani není třeba chválit. Výborným způsobem celý příběh "táhnou". U role Lucie Siposové bych však přivítal více ženskosti a něhy. Možná jí to ale nedovoloval scénář. Pokud bych měl tedy posoudit, který snímek na mě osobně působí lépe, dal bych přesto ale přednost starší verzi, a to proto, že charaktery jednotlivých postav jsou ve starší verzi daleko lépe vykresleny (byť tehdejším způsobem) a deprese děje je vyvažována občasnými pozitivními prvky. Ty v nové verzi postrádám. Z hlediska technického zpracování samozřejmě vysoko převažuje novější verze. Novější snímek byl natočen s nadprůměrným důrazem na pomíjivou momentální módní akčnost a stěžejní duchovní stránka původní románové verze, ta lidská – psychologická, byla odsunuta kdesi na okraj. A nebo nebyla v protikladu akčních záběrů dostatečně zvýrazněna. Neodpustím si poznámku o svém pocitu, že tento nový snímek byl vytvořen především pro hodnotící komisi našich Českých Lvů, pro zviditelnění tvorby ČT a pro splnění životního snu pana režiséra, na čemž ale dozajista není nic špatného. To vše se evidentně podařilo, a mohu říci že dobře. Bohužel však paradoxně snímek nezaznamenává úspěch u domácího diváka, který nejspíš dává přednost psychologicky méně náročným výtvorům než je Hlídač č. 47 z roku 2008 či 1937. Zralejší postarší český divák je asi po čtyřiceti letech válečných psychologických Sovětských filmů bohužel natolik unaven, že žádá již jen odlehčující zábavu, nikoliv zamyšlení. A většinový průměrný mladý divák duchem hlubší snímky nežádá ze své podstaty mládí. Možná právě proto byla a zůstane návštěvnost v kinech u tohoto snímku jen průměrná. .... Dovětek ke dni 12.09.2012: Po shlédnutí verze Hugo Haase z roku 1951 jsem dospěl k názoru, že originální námět knižní předlohy lze zpracovat dokonce i noirovým způsobem tak, že i tato verze je přijatelná, i když naprosto odlišná než obě již zmiňované verze. Zvláštní, ... vidět totéž třikrát a pokaždé v jiné podobě.

Několik měsíců před tím, než měl vyjít v kinech (11.2009) a na DVD (01.2010) dlouho očekávaný první remake v dějinách Českého a Československého filmu (režie Filip Renč), jsem si sehnal původní filmový snímek režisérů Josefa Rovenského a Jana Svitáka, na jehož scénáři se podíleli všeobecně známý režisér a scénárista Otakar Vávra a autor knižní předlohy Josef Kopta. To proto, abych měl možnost posoudit, nakolik se podařilo režiséru Filipu Renčovi zvládnout toto dílo z pohledu současného režiséra i mě, jako současného diváka. Dovolím si tedy na toto místo napsat svůj úsudek pouze k filmu z roku 1937 a k posouzení remaku a ke srovnání těchto dvou filmových děl si ponechám prostor v komentáři k filmu Filipa Renče z roku 2008. Snímek z roku 1937 je pro současného diváka, nejenom mladšího ročníku, již poněkud odtažitý. Odtažitý ve smyslu chápání hereckého pojetí té doby a uměleckého ztvárnění. To ovšem neznamená, že by to nějak snižovalo uměleckou hodnotu tohoto snímku. Při sledování je potřeba, aby se současný divák vcítil do chápání lidí (a samozřejmě i diváků) z těch uplynulých dob. Potřeba osobní duševní čistoty a poctivosti (nebo alespoň potřeba vytvoření zdání) byla v té době nanejvýš nutná a žádaná. To v dnešní době už současný občan, a tedy i divák, až tak necítí. Pokud se však dnešnímu divákovi podaří vcítit do chápání a citu našich tehdejších předků, pochopí, že myšlenka "o poctivém a ctnostném životě" musí být i dnes stále aktuální a nanejvýš potřebná a nutná. Bez tohoto pochopení není náš život plnohodnotný. Z toho důvodu si myslím, že tento snímek, byť už je 73 let stár, má co dát i dnešní generaci, která by měla chtít žít poctivěji, ctnostněji. Žít tedy tak, abychom si neměli na konci svého života co vyčítat. Prostě a jednoduše polopatisticky: " S poctivostí a láskou (ne předstíranou a povrchní) nejdál dojdeš". To platilo tenkrát, a platí dodnes. Odkazuji na komentáře: Karlos80 a Marthos

Eh, škoda času ... Bože, Bože, kam se ten český film ubírá. Tvůrci probuďte se. Za ty prachy z fondu české kultury by jste mohli vytvořit pro diváka taky něco smysluplného. Nebo si za ty prachy chcete jen užívat při natáčení? "Historky z natáčení" budou možná zajímavější.

Přespříliš ukecaná a vleklá nuda. Snaha o jakési zobrazení charakterů jednotlivců tří manželských párů, kteří tráví spolu opakovaně několik dní volna. Stačí jeden impuls - změna, aby se celý uměle "vystavěný domeček společné pohody" těch tří párů rozpadl. Závěr vyšuměl jako vyhořelá prskavka bez jakéhokoliv vyřešení.

Jistě, Kamila Magálová je stále šikovná žena a skvělá herečka, ale to nepřirozené chování "zamilované puberťačky" ji sedlo jako jogurt na česnečku. Paní Marie Poledňáková by měla citlivěji vybírat, a Kamilka lépe zvažovat, co přijme. Eva Holubová tak zajiskřila, že jsem se musel dlouho přesvědčovat, že není opravdu taková "stíhačka" jakou skvěle zahrála. Arnošt Lustig, ten vážený seriózní pán mi také ve své roli vážně neseděl. Vše ostatní přijímám s rozpaky. Myslím, že český film by měl v tom porevolučním rozletu poněkud mírnit a zaměřit se na lepší hodnoty.

Lidi hleďte, North Video vydalo 3.2.2010 v trafikách tohle DVD s uvedením, že se jedná o verzi i s CZ dabingem a ten nikde!!! Díky North Video, dost často jsem s vašimi produkty nespokojen s kvalitou obrazu a dnes navíc tohle? Kdyby si North Video dalo práci alespoň ten špatný údaj na obalu přelepit. Ale co přece můžeme chtít za 49 Kč, že? V jaké kvalitě byl předchůdce z roku 2004 od Vapet nevím.

Sedmdesátý čtvrtý rok a následné, úspěšná doba klasických tuzemských komedií okořeněná tak typickou hudbou pro komedie z těch let. Mimochodem, nedovedu si představit ten tehdejší herecký ansámbl komiků bez hudby Zdeňka Lišky. A to by nebyla správná komedie Hynka Bočana, aby se v ní "nehrálo" o velký balík peněz. Tak se tedy podívejte, jak se někteří koumáci uměli v té naší krásné netržní socialistické vlasti nádherně otáčet. Tehdejší podvodníci by ale mohli těm dnešním "tunelářům" jen a jen závidět. Jak tak koukám dnes okolo sebe, dodneška to někteří stále dobře umí a vybrušují své nekalé jednání k naprosté dokonalosti. Bohužel.

Jakoby scénář nabádal diváka socialistického Československa k "přemísťování" majetku "všech" do soukromých rukou. Tak alespoň zpočátku působí jednání stavitele Pavla Nového v roli Matúša, do té chvíle divákem oblíbeného hrdiny. To by bylo ale příliš jednoduché pochopení a hodnocení tohoto filmu. Byla to snad Jakubiskova skrytá kritika toho našeho někdejšího živoření ve vyspělé socialistické společnosti? Možná, ... někde na pozadí jsem ji vycítil. Ale to by nemohl být rok 1979, kdy Juraj Jakubisko film točil, aby snímek z té doby mohl jasně a viditelně naznačovat, že v takovéto společnosti se nemůže mít člověk alespoň trochu líp bez těch drobných krádeží. Rok vzniku a tehdejší politické klima v naší zemi tedy nemohly dovolit, aby takoví "asociálové", jak se jim tenkrát říkalo, mohli beztrestně krást. Dokonce ani ve filmu. Nešlo veřejně připustit, že v naší soc. společnosti není něco v pořádku. Krást se tedy asi může až dnes (a nejenom ve filmu), více jak 30 let po vzniku tohoto filmu, kdy se ze zpravodajství dovídáme o korupcích a podvodech řádově v milionech a spravedlnost "jakoby měla opravdu zavázané obě oči". Inu, ... myslím, že podvádět a krást se nemá, ať je doba a politické klima jakékoliv a na každého jednou dojde. Došlo i na Matúša, i když ne tak, jak se v socialistické společnosti sluší a patří. Matúš se potrestal sám. A ti soudruzi v zelených uniformách utřeli nos. Ten dům opravdu změnil Matúšův život. Jednu hvězdičku přidávám speciálně Pavlovi Novému za skvělý herecký výkon plný optimismu a chuti do života.

Je to komedie, tudíž si nelámu hlavu s nějakou logikou. Že se vraždí na potkání a policie nic nešetří? Vždyť je to jedno. To není film, který by se chtěl tvářit jako hodnotné umělecké dílo. Budiž tedy scénáři odpuštěno těch několik nelogických scén a bavme se výborným hereckým uměním Maggie Smithové a Rowana Atkinsona.

Špatné, nebo výstižněji řečeno hrubé, citově nepřijatelné jednání rodičů vůči dětem dává těm, kterým by rodiče měli být v dětství a mládí oporou a vzorem, tedy dětem, otřesný vklad do budoucího života. Toť věc všeobecně známá. Rodiče o tom ví, ale často se nechovají tak, jak by měli. Je to zřejmé především v rodinách sociálně slabších či tam, kde jeden z rodičů není po psychické stránce v pořádku a druhý rodič není schopen se mu vzepřít a dítě ochránit. Z dítěte vyroste traumatem postižený člověk, který ve většině případů končí neslavně. Nastupují převýchovné ústavy pro nezletilé a já si nejsem tak jistý, zda by mělo jít o tzv. převýchovu přísností, ale spíše o "léčení bolavého srdce" za přítomnosti psychiatrů. Převýchovu by potřebovali především ti nezodpovědní rodiče. V případě tohoto filmového příběhu nejde ani tak o klasickou "vojenskou" převýchovu, ale o snahu chlapce duševně očistit od myšlenkových můr, které si s sebou přinesli z dětství a opět se pokusit o to, aby znovu získali zdravé sebevědomí a uměli se časem zařadit do společnosti. Atmosféra snímku je velmi působivá a myslím, že každému rodiči, který vychovává dítě má co říci.