Kimon

Proč vysílat ne moc úspěšný sestřihaný seriál ve vánočním době v divácky nejsledovanějším čase? To je otázka určená České televizi. Divák jen kroutí hlavou.

Ano JANORYBO, i já jsem po celou dobu průběhu filmu neustále řešil co je to tam za nové, mě opět neznámé postavy. Ten jasně nedefinovaný chuchvalec všemožných postav shodil mé hodnocení tohoto v globálu velmi inteligentního snímku na tři hvězdičky. Možná mám také dlouhé vedení a nebo si režisér nedal dostatek práce s jasným definováním a uvedením jednotlivých postav. Co se týká mého pocitu z filmu, můžu bez výčitek svědomí konstatovat, že po delší době jsem objevil výjimečně opět slušný film ze současné americké produkce, který má dokonce vkus i ducha. Nikoliv svatého :-) Jde o snímek, který se pokouší nalézt příčiny nedorozumění, neshod a nesvárů v rodinném prostředí. Jistě neobjevíte v tomto snímku nic převratného, co by nebylo všeobecně známo, ale shlédnutím možná zase získáte o trochu více představy, čeho by jste se ve svém životě měli vyvarovat. Zjistíte, co v rodině způsobuje despotismus jednoho z rodičů a jak velké následky si sebou nese ten, který pod despotickou rukou trpí. Není to jen syn, či jeho matka, ale vlastně celé okolí přísného otce. Myslím, že matka (Julia Roberts) by měla být mnohem razantnější vůči chování otce k synovi, než jak to vyznívá ve filmu. Ve filmu se to dá akceptovat, ale v životě bych takovou nevhodnou toleranci v žádném případě nedoporučoval. Mám teď na mysli scénu, kdy otec syna vysadil z auta v prudkém dešti a i s manželkou odjel. Řádná matka by svého syna neopustila a donutila by manžela zastavit. Vystoupila by a šla za synem. Tím, že vlastně nic neudělala, dala svému manželovi najevo, že se podrobuje jeho despotismu. Svým jednáním se matka dostává do stejně těžké psychické deprese jako její syn. Jen jejich společná vzpoura může být řešením. Zda se tak stane můžete vidět ve snímku "Světlušky v zahradě".

Vzácná podívaná na herecké duo Lino Ventura, Brigitte Bardot ve vcelku průměrném dobrodružném snímku.

Velmi dobrý snímek, který nekončí ale tak, jak jsme u Lina Ventury v jeho rolích zvyklí.

Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let.

BBC jako obvykle skvělá. Obrazově i obsahově. IMAX ostrostí a kvalitou obrazu na DVD zaostává.

Poznámka: Kvalita obrazu filmové kopie vydané distributorem Levné knihy je extrémně špatná.

K Oscarem ohodnoceným filmům přistupuji nedůvěřivě, zvláště v posledních letech, kdy mám pocit, že nejvyšší ocenění získávají filmy na politickou objednávku. Život Ray Charlese Robinsona se chýlil v roce 2004 ke konci (zemřel 10. června 2004, v Beverly Hills, USA v 73. letech) a bylo třeba tedy ještě jednou připomenout světu jeho velkou slávu. A čím jiným, než Oscarovým filmem. Jsou lepší filmy, než je Ray, které by si možná zasloužily ocenění více, to však neznamená, že bych snímek Ray zcela zatracoval. Herecké ztvárnění slepého hudebníka Jamie Foxxem je bezesporu vynikající a tento životopisný snímek se řadí mezi velmi zajímavé z hlediska pochopení některých okamžiků života nesmrtelné legendy Ray Charlese, coby jazzového a bluesového hudebníka a v 50. letech dokonce i průkopníka soulového hudebního stylu (nejvýznamnějším soulovým hudebníkem byl však James Brown, přezdívaný „The Godfather of Soul“ neboli kmotr soulu). ... A můj dojem ze života Raye? Zde je: "Jako citlivý manžel a otec dětí vzešlých z manželství i mimo ně Ray Ch. totálně selhal, jako hudebník dosáhl největších úspěchů jakých lze dosáhnout a jako "opíchávač" nespočtu milenek také vůbec nezaostával" ..... Zanechal po sobě 12 dětí (z toho 2 manželské), 21 vnoučat a pět pravnoučat. Tento film nás poměrně letmo a stručně provází celou životní (především hudební) kariérou Raye od okamžiku, kdy jako mladý vyráží autobusem do Seattlu za svým štěstím až do 7. března 1979, kdy se stát Georgia veřejně Ray Charlesovi omlouvá za zákaz vystupování v tomto státě od roku 1961. Tehdy totiž Ray odmítl již domluvené vystoupení v Georgii z důvodu segregace publika v hledišti. Nejvyšší uznání Ray Charlesovi bylo vyjádřeno dokonce i vyhlášením jeho skladby "Georgia on my mind" státní hymnou státu Georgia. Film tedy končí v okamžiku, kdy Ray Charles získává to největší uznání jakého se mohl dožít. Uznání rovnosti černé a bílé rasy. ......... Neodpustím si kritiku CZ dabingu Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. Ani zde, jako to ostatně v dnešním dabingu už všeobecně bývá zvykem není zachována rovnováha síly zvuku převzaté původní nahrávky (hudby) a nového doplněného mluveného CZ dabingu. V průběhu filmu se tedy stává, že je potřeba v okamžicích původní hudební nahrávky zvuk hodně zeslabovat a v okamžiku přechodu do mluveného slova opět zvuk zesilovat. Pro diváka a jeho okolí to není nic příjemného. .......Podobné filmy: Cadillac Records, Walk the Line, V řetězech, La Bamba a snad i The Commitments ....

Vyhoupnout se z životní bídy mezi hvězdy populární hudby chce talent, píli, dřinu a taky něco umět více, než ti druzí. Udržet se na vrcholu je ale asi přece jenom těžší. Nejenom proto, že nás mohou "převálcovat" jiné nové hvězdy a náš styl je už poněkud zaprášený, ale i proto, že mnozí neumějí se svou slávou a rychle nabytým bohatstvím zacházet. V tomto filmovém příběhu se vypráví, jak je to v životě někdy jako na houpačce. Chvíli dole, na nejnižších příčkách společnosti, pak nečekaně nahoře, v tom zázračném nebi popularity a pak zase dole, aby bylo kam se opět šplhat. Toto je nádherný příběh, který zaznamenává vzestupnou kariéru a následné osudy některých vynikajících hudebníků šedesátých let, let nádherného černošského amerického blues, které zasáhne srdce každého milovníka rytmické hudby. Celkový dojem ze sledování filmu mi bohužel kazil CZ dabing ze společnosti LS productions dabing z roku 2009. Přestože dávám ve většině filmů CZ dabingu přednost, tentokrát by snad bylo lépe přepnout na původní jazyk s CZ titulkama. Výtku mám ke zvukově nevyváženým pasážím, kdy Petr Oliva promlouvá na pozadí příliš silné hudební produkce a jeho slova se v hudbě často vytrácejí. Tohle je ale bohužel častá chyba dnešních CZ dabingů. CZ dabing v současné době už není tím, čím býval. Bohužel.

Nejsem odkojen akčními sračkami všeho druhu, a právě proto hodnotím tento film jiným pohledem. Životopisné filmy nejsou jen pouhou akční neduchaplnou smyšlenkou, ale snaží se vylíčit život popisované osoby co nejvěrněji bez zbytečných nadsázek, plamenů a výbuchů. Z této jistě správné myšlenky vycházeli i autoři tohoto již podruhé zfilmovaného díla o uznávaném, ale i zatracovaném vynikajícím barokním malíři 17. století. Malíři, který si říkal Caravaggio. Byl velkým umělcem, ale také i velkým bohémem, jak už to obvykle u velkých a známých veličin bývá. A právě to bohémství a tvrdošíjná nepoddajnost jeho nevyrovnané duše ho provází celým jeho životem a ztrpčuje život jemu samotnému i jemu nejbližším přátelům. Dvojdílný televizní film italského režiséra Angelo Longoniho je opravdu hodnotným dílem, které by měl určitě vidět každý, kdo se zajímá o malířské umění nebo "jen" o vkusná inteligentní filmová díla. Těm, kteří neustále a všude ohrnují nos nad produkcí a vlastní tvorbou České televize vzkazuji. "Pokud se vám nelíbí ČT, koukejte na to, co je vašemu charakteru bližší a neplivejte okolo sebe jen hloupé urážky. Koukejte třeba na ty akčňáky na Nově. Ty vám do života jistě přinesou "více" než nějaký Caravaggio. To platí především pro uživatele igi B. (máš nádherný profil :-)".