kareen

Předhodit mi tak předvídatelnou pointu jiný režisér, nejspíš bych jeho film pěkně ztrhala. Jenže u Tornatoreho jsem nikdy neměla pocit, že by chtěl nějak efektně šokovat, jeho scénáristická překvapení vždy spíše umocňovala zážitek z předchozího děje, popř. stavěla již viděné do jiných, hlubších souvislostí. Pravda, jindy mu to šlo trochu lépe, ale to neznamená, že by to snad nebyl další povedený zářez do jeho skvělé filmografie. Tentokrát možná trošku odlehčenější než starší snímky, přesto stejně silné, poutavé a navíc s vynikajícím Geoffrey Rushem v hlavní roli. Odkazovat na úžasnou hudbu Ennio Morriconeho je už celkem klišé a tak raději zmíním ten naprosto dokonalý závěr v údajné české restauraci.

Konverzačka od Hitchcocka? To si nechám líbit. Ovšem ani tady se mistr napětí nezapře, protože pod všemi těmi jiskrnými, duchaplnými rozhovory se skrývá tolik necitelnosti a cynismu, až mně z toho občas zamrazilo. SPOILER- Například, když oba vrahové pozvou nic netušící rodiče své oběti na večeři a jídlo podávají na truhle, kde ukrývají mrtvolu jejich syna. Následný rozhovor o opodstatnění vraždy intelektuálně nadřazených lidí mi neuvěřitelně silně připomněl v podstatě tu samou rozmluvu Raskolnikova v Zločinu a trestu, ale zatím co mladého studenta v Dostojevském zahltila idea, kterou si vysnil, propagonisty tohoto snímku k vraždě vedla pouze zvědavost, nuda a vlastní pýcha. Ztěží si dovedu představit odpornější zločin. Výborná režie, skvělí herci a pro mně osobně jeden z nejlepších Hitchckockových filmů.

Věřím, že natočit tento film nebylo pro Michalkova určitě nic snadného, vzhledem k tomu, že největší a nejpodstatnější část Gončarova románu se vlastně odehrává v nitru Oblomova, jehož neochota a neschopnost k činu nejsou zrovna nejvděčnější látkou k zfilmování, protože děj postrádá nějaké výraznější zvraty, které by ho posouvaly dále, což je v rámci knihy sice logické a posiluje to čtenářovo vnímání hlavního (anti)hrdiny, ale diváka neznalého předlohy by to mohlo asi trochu nudit. Přesto je to slušná adaptace, jež vyniká zejména skvělým výkonem Olega Tabakova, co naplat, postava Oblomova je velmi vděčná role, jenž vždy přitahovala velké herce. Takže dobrý snímek, ale neskonale lepší kniha.

Nic nového pod sluncem, Sandra Bullock ve své typické roli chladné kariéristky, která pod vlivem lásky ukáže svou citlivou stránku, načež se vyjeví, že je ve své podstatě empatická, romantická žena a nic tedy nebrání závěrečnému happy endu. Měla bych to označit jako spoiler, jenže pochybuji, že by se našel někdo, koho by to skutečně překvapilo. Sandru beru jako docela slušnou komičku, ale tady nemá moc příležitostí předvést zrovna tuto svou hereckou polohu (pokud nepočítám lesní scénu s babičkou, ta byla vážně trapná) a Ryan Reynolds mi připadal vždy tak nějak nevýrazný a tímto filmem se to nijak zvlášť nezměnilo. Takže těžký průměr, jenž nepřináší nic nového, ale na druhou stranu ani nenudí, což z toho dělá ideální oddechovku, při níž se může divák rozvalit v křesle a vypnout mozek.

Něco tak originálního se skutečně jen tak nevidí. Prolínání reality a fantazie, temná, chvílemi skoro groteskní atmosféra, evokující jak vizuálně, tak hudebně éru horrorů dvacátých let a někdy zase filmů noir, to vše umocněno faktem, že se téměř celý snímek odehrává výhradně v noci. Ústředním motivem příběhu je Chepova posedlost Fran, pro níž je tento podivínský, introvertní mladík schopen udělat doslova vše, třeba číhat v tmavých uličkách, aby pro ni získal neobvyklé předměty, které po něm filmařka požaduje. Tato jeho obsese ho dostává do neobvyklých, bizarních situací, navíc postupně ztrácí schopnost rozlišovat co je skutečné a co už ne. Film je opravdu velmi zvláštní, z části snový, ale zároveň dobře koukatelný, alespoň pro diváky, jejichž filmový rozhled není pouze mainstreamový. Moc se mi líbily postavy, nejen Chet a Fran, ale i šéf obchůdku s rekvizitami, jeho part'ák, detektiv Barbara nebo pokladní v kině Anna, ti všichni působili neuvěřitelně sympaticky. K tomu všemu úžasná animace, Chetovo magické okouzlení filmem, pro mně celkově silný zážitek a je to pětka jak vyšitá.

Jára Cimrman novozélandské kinematografie, aneb jak si nechat postupně financovat velkofilm od trapného rádoby komika, hollywoodského magnáta, soudruhů z Kremlu až po italskou mafii...Výborný mystifikační dokument a zároveň i Jacksonova pocta filmu jako takovému.

To co mě na filmu Tima Nelsona lákalo nejvíce byl samozřejmě Edward Norton v dvojroli povahově i názorově zcela odlišných bratrů-dvojčat a jak jsem čekala, byl opravdu výborný. Snímek samotný je vlastně dost zvláštní, žánrově poněkud rozptýlený, chvíli je to filozofická komedie, pak si to odskočí do kriminálních vod, romance a dočkáme se i výbuchu násilí. A to bude nejspíš největší problém, zatímco jsem se místy slušně bavila, jindy to byl pouze průměr. Přitom film není vůbec hloupý, zaznělo tam pár zajímavých myšlenek a kdyby to nebyl takový dějový kočkopes asi bych byla nadšená. Takto mé hodnocení kolísá od lepší trojky k horší čtyřce. Ale vzhledem k tomu, že Nortona zbožňuju a originální ujetiny mi nevadí, přikláním se k té čtyřce.

Ale jo, Maude byla s těmi svými ztřeštěnostmi docela roztomilá a navíc já mám lidi, kteří si umí naplno užívat života opravdu ráda. Jenže na druhou stranu je ve mně ukryta taková malá cynická část duše, která si tentokrát stoupla před tu mou optimistickou stránku a mně nezbývalo nic jiného než jí dát přednost. A proto mně ještě více pobavil Harold, se svými fingovanými sebevraždami, se zálibou v pohřbech a všem morbidním a také jeho bohatá distinguovaná matka, která mu s neochvějným anglickým klidem přiváděla stále nové adeptky na vdávání. Představitele Harolda Buda Corta sice nijak zvlášť jako herce neznám, ale pro tuto konkrétní roli se snad narodil, byl výborný a navíc mi tam seděl i typově. Takový mix ultračerného humoru a zároveň hřejivé oslavy života se jen tak nevidí.

Vidět Iana McKellena a Dereka Jacobiho společně v jednom britcomu, tomu se prostě nedá říci ne a proč taky, když své přestárlé, neúspěšné herecké primadony zahráli s takovou chutí? Jejich Freddie a Stuart ono známé přísloví: co se škádlívá, rádo se mívá, dovedli takřka k dokonalosti, pokud se totiž tito dva životní partneři přestanou jen na chvilku urážet, je něco v nepořádku. Vtípky sice nejsou nějak zvlášť originální, ale jsou podané tak, že to srandovní je a to tak, že dost. Za co oba pány obdivuji nejvíce není ani tak střílení si z hereckého řemesla, protože tak skvělé herce to ani moc pálit nemusí, ale především to s jakým nadhledem jsou schopni žertovat o svém pokročilém věku. Pětku jsem nedala (aspoň zatím) proto, že ačkoliv se u seriálu často směju, pořádný záchvat smíchu, který jsem dostávala třeba u Frasiera nebo u Black books se zatím nekonal. Ale jsem teprve na začátku, takže kdo ví...

Třetí nejhorší člověk na světě nebo ne, v tomto názorovém střetu seriozních zpráv proti hovadinkám typu: kde upekli největší koláč na světě, pronášených s křečovitým úsměvem žoviálními moderátory, jsem byla plně na straně Mikea Poweroye. Proto mě nakonec docela zklamalo, že ostřílený reportérský harcovník podlehl a přidal se na stranu zábavy i když musím uznat, že nadšení Becky bylo dost nakažlivé. Jako příjemná jednohubka na nedělní odpoledne to funguje docela dobře, přemíra klišé a nudnější romantická linka mi ovšem brání v nějakém přílišném nadšení.