Omnibus

Právě v těchto dnech, v důstojně dožitých 79 letech, zemřel také Boris Strugackij, spolu s bratrem autor literární předlohy. Tarkovského pochmurná filosofující balada je sice filmovým majstrštykem po mnoha stránkách, ale málo platné – do Zóny se skutečným Stalkerem jsem se já osobně vydal jen při čtení knížky. Moje zklamání z filmu bylo o to větší, že se bratři Strugačtí podíleli i na psaní scénáře. S lítostí si představuji, jaký úžasný film, mrazivý až do morku kostí, by mohl vzniknout s Tarkovského tísnivou, nebezpečně špinavou a jako olovo těžkou atmosférou přidáním konkrétního, mimochodem dost akčního příběhu z Pikniku u cesty. Proto jen 4 hvězdy. Mimochodem, kdysi jsme v Jeseníkách (během Prázdnin s Brontosaurem) na motivy knihy hráli vlastní (mnou a dvěma kamarády vytvořenou) celonoční bojovo/psychologickou hru. Dvacet kluků a holek, tenkrát ještě čistých, otevřených duší.  A ano, i já jsem se dostal do ZÓNY (úkoly např. zdolání prudké stráně v temnotě nočního lesa, o samotě, úplně nahý i bosý, žádná baterka, prostě vůbec nic, nebo proplazení několika metry 60cm úzkou rourou dešťové kanalizace pod lesní cestou, konverzační kolečko pravdy a podobně).  Ano, byl jsem v ZÓNĚ, našel jsem to co STALKER hledal, takže i mně se následně splnilo mé největší přání! A jak jinak, nepřineslo mi to pak v životě štěstí. No nic, to už jsem odbočil z filmu, resp. z knihy ke skutečným prožitkům. Shrnuto: „Must see“ (resp. "must read") pro každého, kdo si alespoň jednou v životě něco zoufale, ale neopatrně přál.

Protože NEMÁM nadměrně velikou hlavu, moje babička se nenarodila v Roswellu a nejsem zelenej (tedy, pokud to zrovna nepřeženu se slivovicí), necítím se být odborně fundovaný k hodnocení filmů žánru scifi. Tedy ne že bych se mu nějak křečovitě vyhýbal, ale jsem vůči němu ve střehu – to víte, tyhlecty únosy spojené se sexuálním zneužíváním, brrr ... a taky nemám moc rád, když se na mě dělají pokusy bez umrtvení! A navíc - člověka můžou vrátit zpátky třeba až po třiceti letech... Jenomže například se zombie jsem to měl podobně vlažné a pak přišli Pegg a Frost v nářezu Soumrak mrtvých a byli oba naprosto k sežrání! Doslova :-) A víte komu vleze mimozemšťan Paul do karavanu? Právě těmhle dvěma týpkům! Čímž vznikla komedie přímo nadpozemská, plná originálních gagů a nekorektních hlášek. Paul je prostě třída, toho by byla věčná škoda rozpitvat na cucky v nějaké tajné vládní laboratoři filmových recenzentů. A návnada pro ty, kdo ho dosud neviděli - i když je to mimozemšťan, tak mu nic lidského není cizí! Musím říct, že se zhuleným emzákem Paulem v žabkách, jsem se seznámil velice rád a určitě se s ním zase někdy vydám v karavanu napříč Státy.

Nádherný, podmanivý, mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem nerad doporučoval svým kamarádům, ba ani nepřátelům, se v závěru zcela nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po sobě fleky od rozkládajících se tělních tekutin a vydá se k vlakové trati. Dětská úniková hra na Alenku a vyfetovanou králičí noru, s jedním akčním výbuchem, katastrofou jak řemen a závěrem, který snad může být něčím jako jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry Gilliam někdy (nedejbože) natočil pokračování, rozhodně bych s ním v tom křesle rád zase zahníval! P.S. Fiškusům, kteří na FDb zařadili tento film do žánru komedie/scifi a v textu distributora uvádí „optimistický i neskutečný, humorný...“ závidím jejich šťastné dětství, plynulé zásobování kvalitní trávou v dospělosti a jejich zvrhlou zálibu v mystifikaci. No nic, přece nebudu z pouhého nedorozumění dělat drama.

Mozaikové drama z obří dálniční zácpy s výbornými výkony nejen hvězd jako Annie Girardot nebo Mastroianni, ale i herců ve vedlejších rolích, s jednou pro mě nezapomenutelnou a velmi silnou scénou. To když se mladík chystá pomstít hromadné znásilnění dívky, už nese zapálenou sirku k nádrži auta, kde tři násilníci (znavení po tom, jak si „pěkně užili“ ) spí, ale nakonec to auto nezapálí... Ono totiž není tak snadné rozloučit se se svou duší a někoho opravdu zabít ... Takže co zbývá nám všem – stejně bezmocným lidem? Jen tupě dál trčet v totální zácpě na dálnici, kudy jsme si to chtěli hasit nejmíň stovkou. A místo pomsty a nějaké katarze se jen z auta do auta přes okénko držet za ruce. A lidé kolem nás, násilníci i ti, co jen mlčky přihlíželi a posvítili si na znásilnění reflektory auta, aby líp viděli, ti všichni dělají jakoby nic. Hořkým vítězem tohoto pro mne i po letech mrazivě silného dramatu je tak nakonec vytrvalostní chodec, neúnavně se proplétající mezi řidiči a uvězněnými auty. Na rozdíl od všech těch tisíců zoufale vzteklých, paralyzovaných lidí ten chodec jediný brzy uvidí, co je za obzorem...

Nejen má milovaná, depresácká holčička Wednesday Addams, ale celá tahle famílie je moje srdeční záležitost. Láskyplný svět černočerného humoru a té správně morbidní rodinné pohody, tak trochu jinak žijících milých monster. Nelítostně a bez smilování hrst hlíny a 100% na rakev. A ruku na to! Žijme radostně, lidi, zatancujme si Mamušku!

Tenhle všeho schopný multiřemeslný kutil mi taky pěkně straší v hlavě. Ale na rozdíl od Ovečky Shaun bych Bořkovi nejradši nakopal krumpáčem a vrazil mu pidlu do zad. A to na nás v Anglii vybafnul i sestavený z kostiček v Legolandu, tomu říkám great-double-bussines ! Takže kardinální otázka zní: Dokážu si TO (včetně imbecilního vlezlého soundtracku) vůbec někdy vygumovat z mojí nešťastné hlavy? Parta: „Dokážeš!“ Jeřáb Luďa: „No, snad...“ :-(((

Seriál s plnou nádrží... Mojemu klukovi se tenkrát ta oživlá autíčka moc líbila, jeden čas je „sjížděl“ denně a tudíž mám nakoukáno i já. Naštěstí jsem se ale do žádného z autíček od Kardanové Lhoty u Dálnice 66 nezamiloval ;-). Nespolehlivý Johny, soutěživý Ej, rozvážný Miles, ambiciózní Blesk McQueen (synův favorit), ošuntělý Burák, Profesor, dokonce ani autice Sally, ani EMMY - ta ovšem není auto (?), to je ta baba, od které několikrát dostal tento seriál cenu..., ti všichni mě nechávali citově chladným (a nejen kvůli tomu amíkovsky nabubřelýmu moralizování a otravnýmu mlácení pantem, pardon, vlastně kapotou...). Nechali mě prostě chladnějším než chladič odstaveného vraku. Snad jen skromná ale tajnosnubná Bludička, s tou bych si možná dal říct ;-) P.S. malý T.E.S.T. pro filmové echt- kinofily: dvě z výše jmenovaných autíček nepocházejí z tohoto seriálu, ale z pozdější konkurenční Disneyovky Auta 1 (a Auta 2). Máte na odpověď 100 VTEŘIN: Tik ... Tak, Tik ... Tak, Tik ... Tak, TIK – TAK! Tak co? ...?...Nic ? Pche... ! Prej odborníci... ;-)

No jo, holt Amerika, země neomezených (ne)možností. Řeknu vám, už mám naježděno hodně přes milion, pěknejch pár bouraček už jsem potkal, ale žádný crash-sex jsem na českých silnicích ani jednou nezahlídnul. A možná je dobře, že v tomhle za Amerikou zaostáváme. Hrozná představa, že by se u každé velké bouračky povalovaly ve škarpě zakrvácené dvojice, vesele kopulující jako divoké veverky... Ale jestli jste někdy svému broučkovi (nebo mini-cooperovi, proti gustu žádnej dišputát) pořádně ojeli výfuk, třeba si užijete i tenhle film. Bouračky kvalitní, sex uspokojivý, hodnocení lehce nadsazené. Až na ten „Tydýt!“ sex je to totiž dost dobře natočená romance o toleranci v posteli. Ech, chtěl jsem říct na sklopených sedačkách...

Co ještě dodat k této klasice? Veškerou svou infantilní invenci jsem vyčerpal u jedničky. Dvojku už jsme s mým synem sjížděli v obráceném gardu. On za volatem a já chrápající na sedadle spolujezdce. Ještě snad s dovolení ocituji něco z popisků distributorů: „... auta nám pomáhají uvědomit si, že na světě existují i důležitější věci než trofeje a sláva... učí děti hravou formou poznávat hodnoty, rozeznávat, co je správné a co ne...“ (sic!) P.S. pokud čtete tento komentář omylem, protože jste původně hledali jiný film (o autech a lásce ;-) rozhlédněte se, jestli něco nejede, a rázným krokem přejděte k mému komentáři filmu Crash (1996)

Nebojím se říct, že klasika od Disney/Pixar (citace: „Okamžitá klasika“ – Richard Corliss, TIME :-). Zcela nepochybně. Jeden čas náš uličník sjížděl ty oplechované příběhy v takovém tempu, že mi pak auta jezdila v hlavě ve dne v noci ještě pár týdnů poté, co přešel na rybičku Nemo...