Jufonka

Ačkoliv se často setkáváme s tím, že pokud je knižní předloha opravdu kvalitní, tak snímek většinou není lepší, tak myslím, že zde výjimka potvrzuje pravidlo: o tomto filmu nestačí říct, že je pouze dobrý. Je překvapivý a v člověku dokáže vzbudit pocit, který se dá jen těžko definovat. Téměř každého po skončení a závěrečné scéně zřejmě napadne myšlenka, zdali tak jednou neskončíme. Ale co je na filmu doopravdy tak zajímavé, čím na diváka nejvíce zapůsobil a proč se stal legendou? Jistě chtělo velkou odvahu v roce 1968 natočit film s tímto dějem. Vždyť sci-fi se téměř netočilo, navíc toto téma bylo velká sázka do loterie. Přesto se ale režisér Franklin James Schaffner rozhodl, že to riskne, a měl štěstí, povedlo se mu to. Co tedy na člověka zapůsobí nejvíce? Samozřejmě velice důležitou složku hraje na první poslech jednoduchá klavírní hudba Jerryho Goldsmithe. Ústřední melodie má sice jen pár tónů, ale dodává filmu atmosféru, která je nenapodobitelná – je z ní cítit strach, deprese, zvědavost. Zároveň ale syrová reálnost. Myslím, že neexistuje hudba, která by se k tomuto filmu a jeho hlavní myšlence hodila více. Mezi další důvody, díky kterým se Planeta opic stala úspěšnou, patří například propracované masky a obleky opic. V době, kdy film vznikl, to byla naprostá senzace. Masky věrně napodobovaly obličeje opic; jejich grimasy a pohyby různých částí obličeje jsou dokonale promyšlené. Opice divákovi přijdou tak uvěřitelné, že má dojem, že snad tvůrce masek vycestoval sám do budoucnosti a inspiroval se tam. Kvalitu kostýmů dokazuje to, že i dnes – po čtyřiceti letech – nepůsobí opice ve filmu směšně. Musím se samozřejmě také zmínit o hereckých výkonech, které se v žádném případě nedají zpochybnit. Hlavní postavu astronauta Taylora hraje herecká legenda Charlton Heston, který nedávno zemřel. Jedním slovem charismatický Taylor na začátku filmu možná působí trochu arogantně. Objeví „novou“ planetu, je si jistý, že je nejlepší. Jenže postupem času se z něj stává „normální“ člověk, který je v budoucnosti na Zemi pouhým zvířetem, jenž náhodou mluví, a to se opicím vůbec nelíbí. V druhé polovině filmu je na hlavní postavě vidět beznaděj. A co teprve na konci filmu, kde Taylor objeví Sochu svobody jako smutný důkaz toho, že se neocitá nikde jinde než na Zemi. Charlton Heston padá na kolena a proklíná všechny lidi za to, co s naší planetou dokázali udělat. Divák zatracuje lidstvo dohromady s Taylorem, jelikož si uvědomuje, že to všechno by se mohlo stát. Krásná dívka Nova, do které se Taylor snad i zamiloval, nechápe jeho beznaděj. Jenže proč by měla? Ona a tisíce dalších jedinců je výsledkem našich chyb – sami jsme se zničili a nechali obyčejná zvířata, opice, aby nás ovládla. Dovoluji si film označit za strhující od začátku až do konce. Měla jsem to štěstí, že když jsem snímek viděla poprvé, neznala jsem pointu a konec, takže jsem nebyla ochuzena o závěrečné překvapení. Myslím si ale, že i ten, kdo konec zná a film vidí poprvé, není ochuzen, jelikož závěr je tak dobře natočen, že zapůsobí na téměř každého diváka i dnes. Jako každé filmové dílo, má i tento film nějaké chyby. Nemohu se nezmínit o nějakých většinou spíše humorných scénách, které na mě dnes působí komicky. Děj se má odehrávat v daleké budoucnosti, ale raketa, ve které astronauti cestují, se potápí v normální vodě, ačkoliv by měla být špičkově udělaná. Některé dialogy diváka možná také donutí k úsměvu, například, když Charlton Heston zavelí, že „je čas zjistit, jestli tu je život“, ačkoliv má kolem sebe vodu, dýchá normální vzduch a v dáli vidí stromy. Také bych filmu vytkla poněkud zdlouhavý začátek, který se dal dle mého názoru zredukovat na polovinu. Dialogy, jak jsem psala výše, mohou občas v dnešní době vyvolávat úsměv na rtech, ale jsem si jistá, že před čtyřiceti lety vyvolávaly nadšení a lidé z kina vycházeli umlčeni pointou a strhujícím závěrem. Na závěr musím říct, že Planeta opic je pro mě prostě a jednoduše srdcová záležitost a v žádém případě jí nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkama. Jeden z nejlepších filmů!!!

Pro mě hodně emotivní a povedený film. Dost lidí k němu asi mělo odpor kvůli DiCapriovi, přece jen ještě doznívala manie Titanicu, mě ale Leonardo nevadí - v tomhle filmu je mi tak nějak šumák a vlastně se tam asi i docela hodí, vypadá mladší, takovej beach boy. První dvě třetiny mě prostě vtáhly do tý atmosféry, úplně si vždycky říkám, i když ten snímek vidím po třetí a víckrát, "jo, tam chci bejt, bože, musim vypadnout ... pryč, hlavně pryč..." - a navíc hlavně člověk postupem času i zapomene, že Richard někomu ten plánek dá... a hlavně, jeho chování je naprosto pochopitelný! A jak si tak člověk užívá tu zábavu, pohodu, bezstarostnej život, kterej by chtěl taky žít, partu nejlepších přátel, marihuanu, sex, zábavu, přírodu.... tak najednou, STŘIH! A přesně tohle je na tom filmu geniální, jak vás nejdřív vtáhne, ale potom se vám ostrov začne pomalu hnusit... nejdřív nesnášíte pár lidí, pak vám všichni začnou připadat divný, už vůbec nemáte chuť tam bejt s nima užívat si... všechno se mění... a co teprv ty věci v pozadí, jako ten týpek ve stanu s prokousnutou nohou...furt si říkáte "sakra, jak ho tam mohli nechat, ježiši kriste....", celý to uvědomění si relativity nějakýho "ráje", aneb co je vlastně ráj? Jít přes mrtvoly a naučit se to ignorovat? To je ráj? Jo, přesně takhle začnete přemejšlet u poslední třetiny... ta atmosféra je nepopsatelná. No a závěr, co říct, asi to jinak dopadnout nemohlo, líbí se mi každopádně scéna, kdy si Richard prohlíží společnou fotku na mejlu. A teď důvod, proč nedám 5 hvězdiček, ale 4... Nemám ráda špatný konce, ale je mi jasný, že bejt musí a nemám problém dát filmum se špatnýma koncema 5 hvězd. Jenže tady je to jiný. Já vim, že to je podle knižní předlohy (nečetla jsem jí), ale stejně mi to přijde tak nějak moc ... jak to jen říct? .... zlý, až to přehlušuje tu filosofii, to zamyšlení, ale asi to tak mělo být? U tohodle filmu se s tim koncem nemůžu smířit, neříkám, že to mělo skončit dobře, to určitě ne, ale dovedu si představit, že mohly být jiné (lepší) závěry. Ale na zamyšlení dokonalý dílo. Nechápu to nízký hodnocení.

Asi jsem blbá a ukamenujte mě - ale já na tomto filmu nic úžasného nevidím. Jediné dobré je výkon Hrušínského, pár dialogů a scén, ale nic zvláštního.

Hrůza, prostě hrůza! Nevím, co jinéh říci! Ano, čekala jsem, že mě to nenadchne, ale tohle? Raftáky, snowboardáky, prci prci prcičky, ale i např. Holky to chtěj taky mam celkem ráda. Ale toto? Hrůza - počínaje třemi hlavními VELICE nesympatickými postavami. Nevim, kolik jim ve filmu mělo být let, ale chovali se na 11 a hlavně měli i dialogy jako jedenáctiletí. Tím navazuji na UBOHÝ scénář... Horší scénář jsem dlouho neviděla! A to nekomentuji např. Boučka - co to mělao znamenat? Proč to tam vůbec bylo? Proboha ... Děj skoro žádný a ke konci se režisér asi zbláznil a nechal Šárku Vankovou jen tak vyspat se se všemi třemi kluky. Nechápu vznik tohoto filmu, nechápu nepochopitelný (ne)děj, herecké obsazení atd. Hrůza!

Celkem dobrý český film, ve kterém hraje hlavní roli Vojtěch Kotek a musím říct, že to hraje docela obstojně. I když je místy film trochu neuvěřitelný, tak jsem se nemohla odtrhnout a čekala, jak to skončí, i když všichni jistě tuší, jak. Všechny hlavní dětské postavy hrají dobře. Mírně pokulhává scénář.

Dokonalý film. Ani nevím, čím začít. Úžasným výkonem Maryl Streep a Clinta Eastwooda? Nebo snad nejdříve pochválit hudbu, která snad nemohla být lepší? A co závěrečná scéna v autě, kdy se Maryl Streep rozhoduje, jestli má vystoupit z auta... Jedna z nejsilnějších scén, které jsem kdy viděla. Jediné, co mi trochu vadí, jsou dospělé děti hlavní hrdinky, které by tam podle mě vůbec nemusely být. Každopádně je to jeden z nejlepších filmů Clinta Eastwooda (napsala bych nejlepší, jenže Výměna se mi líbila asi ještě o trochu víc). Doplnění komentáře po roce: Tak se opět dívám na Madisonské mosty a nemůžu si pomoct, ale ten film se mi pokaždý líbí víc a víc... vždycky v dialozích objevím něco nového, čeho jsem si před tím nevšimla. Celkově mi zde scénář přijde napsanej úplně jinym stylem než u většiny filmů. A ty oči Maryl Streep plný zoufalýho smíření... achjo :-).

Každý mi říkal, jak je tento horor nejstrašidelnější z těch, co kdy viděl. Proto jsem se připravila na to, že budu bát zvednout telefon a podobně. To se ovšem po shlédnutí filmu nestalo. Přesto se mi film líbil. Báječně byl udělanán záznam na kazeta, po které člověk do sedmi dnů zemře. Jediné okamžiky, kdy jsem se bála, bylo když holčička na konci vylezla ze studně a i z televize do bytu. A také když ve skříni byla objevena jedna z prvních mrtvých. Líbila se mi zde hudba a takový ponurý děj. Ale opravdu jsem čekala více strašidelnosti. Na filmu jsem si všimla několika chyb, např. po pádu do studně by všichni museli být mrtví, jelikož studna byla skoro vyschlá a oni tam stáli po pás. Apod.

Dlouho jsem přemýšlela, kolik mám tomuto filmu dát hvězd. Nakonec jsem se rozhodla pro dvě. Výkony herců byly strašné, až na hlavního hrdinu... Filmaři si hlavně měli uvědomit, že film během roku zestárne, vzhledem k tomu, že se vrací do roku 2001 ... a rychle stárnout diskety, rádia apod. které už tehdy nebyly moc "IN". Jinak velice špatně vybrané postavy, z hlavní agentky mi trapností stávaly chloupky na rukou a syn z minulosti VŮBEC není podobný synovi z budoucnosti. Hudba byla občas dobrá, každopádně dalo se předpokládat jak to skončí, dokonce i dialogy postav byly předpovídatelné. Nic moc!

Na film jsem do kina nestihla jít, tak jsem si počkala na DVD... Byla jsem zvědavá, jaký film bude, jelikož jsem slýchala rozporuplné reakce. Předem musím říci, že Bruno Ganz se mi jako Adolf Hitler moc nelíbil... Myslím, že na každém se dá udělat tzv. patka z vlasů a knírek a´la Hitler a tím pádem se lověk Hitlerovi podobá... Pro film by možná bylo vhodné najít někomu, kdo se mu podobá i rysama v tváři apod. A to mi u Bruna Ganze nepřijde. Myslím, že měl hrát Hitlera někdo jiný. To mi však nezkazilo dobrý zážitek z filmu. Naopak dobře vybraná mi přišla herečka, která hrála Evu Braunovou. Moc toho o druhé světové válce nevím - resp. detaily, a díky tomuto filmu jsem zjistila pár zajímavostí. Film určitě není nudný ale hlavně je zajímavá jedna věc... Ač to zní hrozivě, Hitler mi přijde po tomto filmu sympatičtější nž dříve. Ano, je to blázen a hnus hnusů - avšak přijde mi nepatrně lidštější. Film stojí za to skoíuknout.

Abych se přiznala, moc jsem od tohoto filmu nečekala. Na film jsem do kina nešla proto, že jsem si byla jista, že by mě nebavil. Přecejenom - délka 169 minut - téměř tři hodiny o mužovi, o které m jsem předtím téměř neslyšela. Ne, to nebudu riskovat - řekla jsem si... Byla jsem překvapena, že se film tak rychle objevil na TV Nova a přecejenom jsem se rozhodla, že se zkusím dívat na film s tématem, o kterém jsem si byla téměř jista, že mě nebude bavit. Jak jsem se však zmýlila! Film mě uchvátil už na začátku... Báječná hudba, která se k filmu hodila... Báječné herecké výkony - DiCapriovi bych možná Oscara nedala, avšak špatný výkon to nebyl - líbil se mi, hodně! Stejně tak Cate Blanchett atd... Také jsem byla překvapena, že v takovémto filmu vidím Alan Aldu (jiný dabing než v MASHI - ano, to byl nezvyk)... Dále dobré kostýmy... Film se mi opravdu líbil až na konec, který mi přišel takový ustřihlý ... a hlavní mírně zdlouhavý, když je Howard uzavřený sám do sebe... stačilo zkrátit na dvě třetiny. Jinak mě dosti pobavily Howardovy úchylky - např. na neumyté ruce, které ve filmu byly zábavně zpracovány... Ano, film se mi líbil a dávám mu čtyři hvězdy - ne pět kvůli konci,.