baroko16857

Nechutná kravina! Zabývám se Patologií a Forenzní medicínou. Z etického i lékařského hlediska je tento film odporným výsměchem. Tajemství těchto speciálních medicínských disciplín vůbec nespočívá ve strašidelných sklepních prostorách, arogantním neetickém přístupu lékařů, zneužívání pravomoci a úchylných sadistických praktikách. Naštěstí pro všechny živé lidi tkví význam výzkumu zemřelých tvorů (tedy nejen lidí) v "něčem" docela jiném. A výhody tohoto bádání usnadňují dennodenně zdravý život na celé planetě. Anatomickými atlasy a důležitými vakcínami počínaje a usvědčenými delikventy konče. Jistě, že profese patologa vyžaduje značnou psychickou otrlost a vědecký entuziazmus; zatím jsem ovšem nepoznal jediného kolegu, který by (byť jen vzdáleně) připomínal psychopatologicky karikované postavy (rádoby) patologů v tomto filmu. A já se rovněž k podobným úchylákům nepočítám. O hrubých chybách tohoto filmu z oblasti Klinické a Soudní Patologie, Genetiky a Biochemie raději ani nemluvím. Herci zkrátka mnohdy zneužívají faktu, že ne každý divák zná vždy všechny souvislosti z dané vědecké oblasti. Potom je ale o to směšnější pozorovat, jak si tito diletanti "hrají" na něco, čemu nejsou ve skutečnosti schopni ani zdaleka porozumět.

Star Trek 2009 je spolehlivě největší hovadinou, jakou tento kultovní cyklus obsahuje. Snažím se tu vyjadřovat slušně, ale pro podobná velebombastická dílka mě nenapadá vhodnější příměr. Roddenberry se musí chudák obracet v hrobě! Měl jsem dojem, že "novější" by mělo znamenat i "lepší". Ve filmařině je už ale jasným pravidlem, že je tomu naopak (snad i záměrně - no potěš pánbu). Kdyby evoluce šla tímto směrem "pozpátku" - od složitějšího k jednoduššímu, tak jsou z nás za nějakou biologickou etapu prvoci. Jsem vážně takový naivní trouba, který si myslí, že lepší prostředky by mělo být možné i lépe využít? Tak proč s dnešní filmařskou technikou vznikají samé "cvokhausové delikatesy"? Technika, netechnika, vývoj, nevývoj - všechno ovlivňuje poptávka. To je jádro problému. Většina diváků tyhle "dementní chuťovky" bohužel prostě chce! Nevadí jim, že hloubku, šířku, žádný rozměry to nemá - hlavně, když to "dobře" vypadá!?

Ne, že bych papouškoval slovo od slova vše, co Richard Dawkins uvádí - ale rámcově má ve vší podstatě naprostou pravdu, kterou jsem měl jako varhaník ve službách katolické církve tu "čest" zažít na vlastní kůži. Všechna náboženství jsou fanatická a zpátečnická, neučí myslet, ale naopak: bezhlavě a bezvýhradně přijímat nesmyslná (a navíc protichůdná) dogmata. Čistý spiritualizmus, tedy dialog Jednotlivce s PODSTATOU VŠEHO CO JE I NENÍ - tedy souznění s hybnou silou Vesmírů: to je naše jediná možná opodstatnělá existence (záměrně neříkám "víra"). Pokud se vsak na ni paraziticky a hlavně samozvaně naroubuje jakékoli "náboženství", spiritualita se paradoxně brzy vytrácí a nakonec zcela rozplývá v nesmyslných šaškovských a hloupých (od života zdržujících) rutinních obřadech a donekonečna memorovaných vágních textech, v tzv. bohoslužbách a modlitbách. K Vesmíru se není třeba modlit, s ním je nutné do maximálního možného důsledku hovořit a souznít - ale nikoli v podřízeneckém stavu! Ke genezi všech náboženství postačí jednoduchý logický fakt, a sice, že každé z nich vznikalo jako agresivní propaganda (v podstatě demagogická reklama) fanatické málopočetné sekty; a vždy se objevilo "jakoby zázrakem" v době příhodně nakloněné globálním změnám. Že by náhoda? V řešení této kontroverzní záležitosti jde v podstatě jen o rozhodnutí každého člověka, zda se považuje za myslící entitu - pak ovšem nepotřebuje žádné náboženství; a nebo zda je submisivním tvorem a usiluje o přítomnost "nějakého" náboženství, které by pod vizí jakéhosi řádu a smyslu věcí přemýšlelo za něho. V tomto případě se však vzdává nejcenějšího, co má: svého času, a tedy života! Z tohoto hlediska je příslušnost k náboženství dlouhodobou sebevraždou. A paradoxně tedy peklem, neboť všechna náboženství jsou dogmaticky nekompromisně fixní a zásadně netolerantní k jakýmkoli pochybám o "pravosti" každého z nich. Ale navzdory všem náboženstvím (díky Bohu) Bůh JE! Jen ho spolehlivě nikdo nenajde tam, kam nás k Němu "vždy neochvějně" jednotlivá náboženství směřují. Pochopitelně, že každá konfese jinam! Boha mají všichni "doma": je v každém zrcadle...... Vše ostatní (Vesmír, Život, Smrt, Růst, Mozek, Spánek, Zrození, Zánik etc.) je už jen JEHO - A NÁS důsledkem. Díky náboženstvím jsme se jako lidstvo stále nevymanili z nejzhoubnějších civilizačních zlozvyků (např. agresivita, války, příliš pomalý vědecký postup, bigotnost). Největší zločinnost všech konfesí tkví v ujišťování, že jen ony mají lék na "lepší život". Trvá bohužel mnoho generací, než člověk zjistí, že se jedná o fatální omyl. S čistým (ničím nezatíženým) štítem by se lidstvo jako celek správných postojů už dávno dobralo, ale díky extrémně účinné brzdě, zvané náboženství, přežíváme v dlouhodobé existenční stagnaci, která už před mnoha sty lety metamorfovala v trvalý frustračně přijímaný zvyk. Dnes se tomuto pandemickému klišé říká: moderní životní styl! Nejsem však v tomto ohledu pesimista, neboť..............................................!!!

Je skoro nepochopitelné, že toto "dílo" pochází z dílny pánů Macourka a Vorlíčka. V pohádce je sice pár zajímavých momentů (hudba, Roden, přírodní scenérie), jsou ale zasazeny do fádního, až trapně kýčového rámce. Princezna na mě působí, že právě zdrhla od doc. Chocholouška z Bohnic. A ty - místy až dementní - dialogy? O tricích "kocourkovské" kvality a inteligence raději ani nemluvě. Takže ta papundeklová vycpanina, jménem Pták Ohnivák, už mě ani nepřekvapuje. Je to vlastně takový výstižný symbol tohoto filmu: "strnulá ptákovina". Škoda, že Macourek a Vorlíček, neboli zkušení pohádkáři, dokázali po předchozích úspěších zabřednout do tak diletantské (pod)úrovně. Ještě taková zajímavost (pro pisatele komentáře, který uvedl, že Roden je obklopen rotvajlery): pozor - jedná se o dobrmany!

Morgiana je romantický horor v nejširším smyslu toho slova. Navíc zdařile a osobitě prezentuje to nejzákladnější dramatické téma: konfrontaci dobra se zlem.

Juraj Herz je mistrem hororu ve světovém měřítku. Když srovnáme Spalovače mrtvol, Morgianu a Pannu a netvora, máme vedle sebe tři naprosto odlišné hororové snímky, byť z dílny téhož tvůrce. Morgiana je romantický horor v nejširším smyslu toho slova, Panna a netvor zase maximálně nekonvenční zpracování konvenční pohádkové předlohy. A Spalovač? Ten už vůbec nemá v kinematografii obdoby. Spojitost patologicko-psychologické literárně filmové fresky, otřesnosti dobových okolností, cílené depresivosti hudby, Hrušínského osobnosti, kamerových triků a efektů, Fuchsovy předlohy a hlavně originální nadsázky v rámci Herzovy umělecké licence a charizmatu - toto spojení je jedno z nejvkusnějších, které lze na plátně dodnes vidět. Když už strašit - tak pořádně!

Divák buď tento seriál přijme jako kultovní detektivky zkušeného režiséra (nejen kriminálek), a nebo ho smete jako "komunistickou agitku" do propadliště dějin, kam podobné věci patří. Jsem si jistý, že bylo velmi šťastné, že realizace Majora Zemana byla zadána právě Sequensovi, protože v jiném případě by pravděpodobně ty režimu vyhovující žvásty daleko víc vystoupily do popředí a detektivní příběhy by tento "nedostatek" už asi nezachránily. Majora Zemana chápu pouze jako skvělé detektivky a jako koncert mnoha - zdůrazňuji mnoha skvělých herců - nejen Vladimíra Brabce, kterému účast v Zemanovi někteří lidé stále vyčítají. Patrně nejodpornější, co se týče záměrných lží a deformovaných názorů, jsou díly: Vrah se skrývá v poli, Hon na lišku a samozřejmě Štvanice. Myslím, že ideoví tvůrci tohoto "nařízeného" podkladu pro scénář buďto byli sami ovlivněni, aby psali "dle rozkazu shora", a nebo (v tom horším případě) trpěli "normalizační paranormální iluzorní paranoiou". Tyto díly jsou jednak s velkou mírou nadsázky "k smíchu" - a při znalostech skutečného stavu věcí naopak "k pláči". Kromě jmenovaných tří dílů jsou všechny ostatní ovšem povedené a nápadité kriminálky. Bestie, Vyznavačí ohně, Rubínové kříže, Loupež sladkého "i" jsou téměř hororové. Třetí housle jsou příjemná legrace. Kvadratura ženy, Dáma s erbem, Romance o nenápadné paní gradují tak překvapivě, že zmínky o např. nacistických šlechtických rodech ani nevnímám. Mám rád Zemanovky. V podstatě je moc dobře, že vznikly! Je to totiž největší filmový pomník normalizace, a to v dobrém i zlém. Není ale na místě dávat cokoli za vinu filmařům. Víme dnes přece moc dobře, jakým způsobem soudruzi dávali lidem "na vybranou". Jak byste to zvládli vy?

Nicholson opět nezklamal. Sice zde není jedinou devizou, ale film stojí pochopitelně na něm. Ten chlap má jedinečné charisma - a nemyslím tím jen jeho obličej a mimiku. A Nicholsonův "dvorní dabér" Alois Švehlík k jeho typu perfektně pasuje.

Osobnost Jiřího Grygara jsem miloval už od prvního setkání s ním v televizi, stejně jako v rozhlase a v nejrůznějších publikacích, a tato náklonost k jeho osobě vyvrcholila zajímavým setkáním s ním "in natura". Okna jsem vždy považoval za "Český Cosmos". Tedy, ne že bych beze zbytku ztotožňoval Grygara se Saganem - jsou oba skvělí a přitom každý jiný. Ale hloubkou inteligence, výraznou originalitou, vědeckou erudicí, jemným humorem a rétorickou přesvědčivostí mi Okna vesmíru dokořán přijdou stejného charakteru, jako Saganův Cosmos. RNDr. Jiří Grygar je nejinteligentnější a nejrealističtější člověk, se kterým jsem se ve svém zatím krátkém životě setkal.

Důvod mého hodnocení: Než se donekonečna přehrabovat ve všemožných úchylkách zdejších "Pánů tvorstva", byl bych raději, kdyby se už konečně podnikaly zásadní kroky k tomu, jak podobná zvěrstva globálně eliminovat. Ono to zase není tak těžké, jen se musí začít od jiného konce, než u těchto filmů. Jsem naivní?