Mythago

Jak se dalo čekat další japonská zbytečnost, neškodný žralůček do hororových vod navíc. Takaši Šimizu má rozhodně na mnohem lepší věci, i když vymotat se z pod svého vlastního stínu asi není mnohdy jednoduché a to, co dokázal s Ju-on se mu zřejmě už nepovede. Vlastně se mi to líbilo jen díky tomu, že celý děj se odehrával během natáčení filmu, ale jinak jde o nudný, místy až nechtěně směšný snímek.

Když odhlédnu od toho, že je to naprosto amatérské - vcelku mě to mile překvapilo. Hodně kvalitní hudba (miluju disharmonie a ještě k tomu v hororech), naproti tomu ale občasný scénáristický úlet (výlet do přírody pěkný, ale k čemu byl opravdu nechápu, možná s lepšími možnostmi a schopnostmi by z toho mohla být pěkná umělecká vložka), herecké výkony v podobných filmech nemá smysl řešit. Nejvíc musím vychválit atmosféru, protože té je poměrně dost, hlavně díky té hudbě a místy jsem se docel bál. Ovšem celkový dojem kazí délka, která je víc než přemrštěná. Být to o pár minut kratší i ta atmosféra by se nahustila víc k sobě a nemělo by to šanci nudit. Takhle jsem si sice mohl prohlídnout docela pěkný dům a velký jako kráva (delfínci na okně jsou nejlepší), ale přeci jen to nbyla žádná posraná reality show na MTV. Závěr - na začátek dobrej pokus, ovšem chtělo by to přidat nějakou pointu. Zjistil jsem, že nemám asi zas tolik peněz, v případě zájmu o charitativní příspěvek mi pište do zpráv.

Bohužel se nestalo to, co jsem čekal a typicky černý a cynický britský humor se tomuhle filmu vyhnul obloukem, i když trochu ho při jedné ze zatáček olíznul a způsobil tak dočasný a krátký orgasmus v podobě vitálních kůl důchodců, kterým by mohli závidět kdejací gangstas retardi. Být celý film jen s nimi, tak to nemá chybu. Takhle ale jen průměr, který sám sebe místy v hovnech topí a místy se z nich sám i vynořuje. Ale jako oddechovka na ponuré a znuděné odpoledne dobré.

Dlouho jsem odkládal tenhle fenomenální film a to právě proto, že je tak fenomenální. Mám radši skromné a méně známe výtvory, ale nakonec, když to dávali v televizi a hlavně proto, že jsem chtěl vidět, jak Darabont zvládl Kinga a jestli to bylo doopravdy tak dobře, jsem se na to podíval. No ale jak jsem čekal, nebylo to tak skvělé, jak tvrdí většina lidí, i když forma je neuvěřitelně sympatická. Prostě to jen vypráví příběh a nesnaží se to nijak ohromit, což je vlastně dobře. A ačkoliv tu byl vidět ten typický a skvělý Kingovský vývoj postav, mělo to potřebnou atmosféru, do jisté míry i dojímavost (ovšem nijak vnucovanou a přehnanou), tak mi tu něco chybělo. V něčem to prostě bylo takové americké a to na filmech nemám rád. Ačkoiv tady se to dobře schovávalo, přeci jen to občas vykouklo. Přesto obdivuji Darabonta za to, že prakticky všechna jeho zpracování Kingových knih (a to i napříč žánry) jsou neuvěřitelně kvalitní. To se nepodaří jen tak někomu.

Tak jo, nemám nabíječku k notebooku, venku sněží a je zima jak v prdeli, návštěva doktora pár hodin do zadu, takže co s dobře načatým večerem? Zapnul jsem teda televizi a co nevidím - na Jojce má za chvíli jít Tsunami 3D o vraždících žralocích v nákupním centru. No popravdě mě to překvapilo - čekal jsem, že to bude tak dementní až to bude zábavné (něco ve stylu Sharkanada (které jsem sice neviděl, ale stejně...) nebo Mega Shark vs. Crocosaurus (a to už jsem viděl)), ale ono ne. Sice to bylo dementní, ale ani zdaleka ne tolik, jak jsem očekával, takže jsem se zasmál (bez úmyslu tvůrců pobavit mě) jenom párkrát. Ovšem toho promarněného času nelituju, protože to byla taková roztomilá oddechovka. Rybička, medůza, mrtvolka. Pár masakroidních scén taky přišlo (ten beznohý japonec, vietnamec, číňan, tchajwanec, korejec, severo-korejec, či co to bylo, se celkem povedl), ovšem chyběla tu prsa. Prsa, kurva, to v něčem podobným nesmí chybět. Piranha 3D je v tomhle a i v tom ostatním prostě mnohem lepší. Ale zklamán nejsem.

Dýchla z toho na mě amatéřina jako prase. A ačkoliv jsem se dostal k ZNK teprve před nedávnem skrze Řezníka Sodomy Gomory a jejich hry jsem nikdy nehrál (tudíž jsem neprožíval žádnou nostalgii), pobavilo mě to.Přestože se tu nedá mluvit o žádných hereckých výkonech a forma je příšerná, tak nelituju těch 27 minut, které mi to zabralo. Nejlepší: "Bitky, přestřelky, obchodování s drogami a dětské houpačky se stali jeho každodenní náplní."

Ho(ro)ry prý mají vyvolávat mnoho negativních emocí, jako jsou strach, zhnusení, nechuť apod. Jenž tenhle film, ačkoliv to horor rozhodně není, vyvolává podobných pocitů více (například bezmoc plus i soucit) a lépe než ty největší strachopudné pecky. Nechci se ale moc rozepisovat, protože by to nedokázalo vystihnout mé pocity těsně po shlédnutí i další den. Dokladem mého nadšení budiž, že během celého filmu jsem nedokázal dojíst večeři a na konci jsem upustil vidličku. Další hodinu jsem byl rozklepaný. A teď se bojím už i vlků a lanovek resp. vleků.

Několik z mých nejoblíbenějších hororových gurmánů a fajnšmekrů to ohodnotila velice vysoko, takže jsem se těšil na nějakou nadprůměrnou, když bych měl štěstí, tak třeba i trochu ulítlou duchařinu. Jenže. Minimálně první polovina byla absolutně o ničem - až na úvodní krvavou část se nic nedělo, jen hudba gradovala napětí, ovšem pak vyšuměla do ztracena a jen asi jednou vygradovala v nějakou tu lekačku a tohle jinak vycpávali nudné kecy hlavních postav (ty byly z větší části sympatické - aspoň něco). V druhé půlce už atmosféra trochu zhoustla, uvidíme jednu násilnou scénu, která je podle mě dost povedená a, což mě hodně potěšilo, duše je kompletně digitální jen jedna, jinak mají vždycky dosrané jenom xichty (ostatně všechny lekačky fungovaly na principu, že se duše dívala do blba a když se k ní někdo moc přiblížil, otočila se a dala na odiv tu prasárnu, takže další neduh filmu). No aspoň ten konec byl docela zajímavý, ať tomu nekřivdím. Ale jinak by se měl film přejmenovat spíš na Výkřiky do prázdna, protože do prázdna to celé i vyznělo.

Já klauny v hororech miluju, prostě je zbožňuju, tudíž je pro mě Art the Clown jednou z nejlepších hororových postav. Mike Giannelli to zahrál prostě skvěle. Moc bych si přál, aby o něm vzniknul plnohodnotný film s pořádnou zápletkou, která tu jaksi není. Teda ne že by mi to vadilo, ovšem ten druhý příběh to hodně jako celek tahá dolů, takže vlastně nejsem zas tolik spokojený. Nebýt klauna, tak bych to možná ani nedokoukal. Prostě ten mimozemšťan, to se nemůže dobrému režisérovi stát takovýhle skrat. Vážně nevím, na co počas téhle části Leone myslel. A také nechápu, jak si zde může někdo stěžovat na nedostatek atmosféry, které je tu podle mě díky skvělé hudbě, 80's feelingu, Artovi a prostředí hlavně co se prvního příběhu týká více než dostatek. Jen pro příště víc klaunů.

Úžas! Nechápu zdejší nízké hodnocení, protože tenhle film si jej rozhodně nezaslouží. Začalo to poklidně a nevinně, spíše jako takové komorní drama, pak se ale začala odkrývat minulost všech zúčastněných a i film počal měnit atmosféru v takovou dost nepříjemnou. I když ty výlety do minulosti postav mohly být delší. Pak se na scéně objeví vrah v masce králíka a už je jasné, že nic hezkého nás nečeká. Králíček je totiž opravdu psychopat a pokud něco na východu umějí, tak to jsou dobré mordy, tedy minimálně ten první byl opravdu dobrý. Takže trochu krve máme za sebou, atmosféra už vystoupala do velké výšky, ze které nesleze skoro až dokonce. Pak už se tu vraždí skoro všichni navzájem (tedy ti zbylí) a je opravdu na co se koukat. Dojde dokonce i na ženskou melu. A jedna s posledních scén je opravdovým vrcholem filmu - poslední jídlo, nádherná klavírní melodie, dívka v bílých šatech, krev, nůž, okvětní lístky. Kdyby byl začátek o něco kratší a film se zkrátil třeba o 20 minut rozhodně bych neváhal s plným počtem, protože tohle byla prostě bomba.