Mythago

Velkolepý návrat. No, raději pomlčme.

Před pár dny jsem dočetl knížku a byl jsem z ní, no, unešenej zrovna ne, vlastně si myslím, že Kerouac má i lepší počiny než tenhle, přesto jsem byl na film akurátně natěšenej. Ačkoliv Kristen Stewart mezi hlavníma rolema mě zrovna nepotěšila, ale jak se nakonec ukázalo, upíři ani vlkodlaci jí nezdegenerovali natolik, aby nebyla schopná vojet někoho ve volných chvílích nevypadajícího jako vlk nebo bez pigmentu a špičáků. Jinak si myslím, že film ani zdaleka nedokázal zachytit jakoukoliv část knížky a to především postavu Neala Cassadyho (ve filmu Dean Moriarty ml.), kterej byl zosobněním ryzího žití (tím ani zdaleka nemyslím čistý život bez chlastu, drog a s celibátem, ba právě naopak), byl jako vybuchující ohňostroj mezi ostatníma lidma, kteří tvořily akorát temnou noční oblohu, jenže ve filmu byl spíš pouhou světlicí. Věřím, že Garrett Hedlund ho zahrál nejlíp jak moh, ale to je právě ono, Cassady se musí žít. Navíc bych řekl, že ten, kdo předlohu nečetl, se bude ztrácet, protože některé scénky a situace s knihy jsou tu jen nárazovitě zachyceny a pak se to zase někam přesune (např. Terry), u Kerouaca měla ale každá jedna postava nějakej smysl. Problém je i u režiséra, který místo toho, aby si pohrál s drogovými scénami a vytvořil pořádně mimózní atmosféru, jen ukazuje, že teď si dali Benzedrin, potom si zahulili atakpodobně, tady by to vyloženě potřebovalo ruku Gilliama, možná, že i prst dva by stačil. Nebo spojení Malicka a Gilliama, to by teprv uvrhlo tenhle film do jiný dimenze, ale tohle je až moc naivní sen. Ale abych ho ještě doplnil, kéžby Kerouac žil, aby k němu napsal scénář, to by byla naprostá bomba.

Anthony Hopkins se zřejmě po filmu Obřad skutečně střetl s ďáblem, protože jinak si jeho přítomnost v téhle hollywoodské "severské" (i když někdy mi z toho skutečně běhal mráz po zádech) spatlanině vysvětlit nedokážu. Místy jsem se doslova topil ve vlnách útočícího nevkusu a místy jsem div nevybuchoval smíchy. Nejhorší je ovšem, že celé to má základ v severské mytologii (kterou mám poměrně rád), ačkoliv toto tvrzení musí každému soudnému člověku připadat velice nedůvěryhodné. Kam jsme se to dostali, když je někdo schopný - a hlavně ochotný - strčit do něčeho podobného tolik peněz a lidi na to chodí v takovém množství, že se studiu ty peníze ještě mnohonásobně vrátí.

Ačkoliv na mě z televize útočily jen útržky, dalo se celkem jednoduše usoudit, že se jedná o typicky americkou bezduchou spatlaninu. Nahoru to sice jakž takž tahá Liam Neeson, ale ani on nedokázal stvořit několik málo skvrn na oku, které by jedince zaslepily a znemožnily mu hodnotit nízko. Chytřejší by bylo, kdyby se to netvářilo chytřeji než jaké to opravdu bylo. Moc nechápu význam natačení podobných věcí. Nebo-li ať žijí nizkorozpočťáky.

Mělo to být nezávislé a surrealistické - první to bylo jen z části a druhé skoro vůbec. Bohužel jsem od toho čekal přespříliš a tudíž jsem byl i velmi zklamán. Když je tu vrcholem surrealismu scéna podsvícená nějakou náhodně vybranou barvou, tak mě to prostě nepotěší. Stejně tak postavy a dialogy byly na velice ubohé úrovni, jedině Angus Scrimm to zachraňoval, ale ten nedostal tolik prostoru, kolik bych si přál. A že je to kultovní? V čem proboha? Stalkerský třináctiletý harant, který vystřeluje mozky s velkým gustem je možná dobrý k zasmání (či k navození permanentní nasranosti), ale rozhodně bych ho neoznačil za kultovního.

Vizualizovat hudbu je fajn nápad. Ale krom toho to chce i koule a to aspoň několikatery. Ačkoliv si tohle dílko, vzhledem k době vzniku, zaslouží pár uznalých pokývnutí (největší pozornost si na sebe bere jednoznačně dojem hloubky a stíny), tak ve finále budete odcházet poměrně znudění. Tedy u mě tomu tak bylo, ale já bych taky upřednostňoval jinou než barevně geometrickou formu.

Mám pocit, že mi ani nepřísluší komentovat tenhle film, protože to nejspíš vyzní stejně naivně jako Holly. Nebudu se tedy rozepisovat, ale bezesporu mě to usadilo hluboko do židle a mozek mám ještě pořád zalitý žlutými barvami a pocity. Geniální vyobrazení dění minulého a někdy, bohužel, i přítomného. Někdy bych si přál žít takový život (bez vražd), protože všeobjímající džungle z betonu a železa mě neuspokojuje a doufám, že ani nikdy nebude.

Dáni jsou mistři a prakticky v každém žánru dokážou vytvořit nějakou raritu. A tahle podivnost tedy opravdu konkurenta nemá, takhle divnou věc jsem už dlouho neviděl. Absolutně jsem zabředl do spleti chodeb myšlenek, pocitů a výjevů, který nám Lars Pedersen jistou rukou a neořezanou tužkou připravil, abychom si mohli hrát. A jako bonus perfektní vizuál, aspoň já na takové ulítávám.

Mám rád laserovou strunu, ambientní hudbu, veverky i lsd a všechno tohle ten film měl. Doporučuju pustit známému epileptikovi, kterého nemáte v oblibě.

Představte si váš oblíbený zombie horor, přidejte k tomu Tromu bez úchylností, pak nějakou grotesku, odeberte kvalitní herce, kameru a cokoliv normálního a nakonec přidejte zombie, kteří nejdou zabít přepůlením, oddělením hlavy od těla, ale jen když se dostanou na místo, odkud se nemají šanci dostat a vyjde vám oproti tomuhle ještě jakž takž normální film. Je to trash jak hovado a já jsem rád, že se to nesnaží ani skrývat. Naopak z toho těží co možná nejvíce. Třeba takový zombie ve svatebních šatech a parukou, který po lese honí člověka s motorovou pilou, nějak jsem si při tom vzpomněl na druhý Evil Dead. Přesto přese všechno tomu něco chybělo, nějaké kolečko navíc, možná to trochu zesplatterovatět, přidat více trávy a bylo by to ono. Ale jsem rád i za tohle, aspoň to nenudilo.