Othello

Filipa Renče nemám rád, jako každého režiséra bez rukopisu. U tohoto filmu se to dá pochopit jeho mládím a porevoluční vyšinutostí, ale přes určité fáze filmu se dostávalo velmi těžko. Renčova věčná snaha natočit něco, co se vyhýbá českým standartům, je zde, více než v jakémkoli jeho jiném filmu, natolik zřetelná, že dosahuje těžké křeče v určitých fázích srovnatelné s porevolční vlnou Víta Olmera (taky vám naskočila husí kůže?). K dovršení všeho zasadil do hlavní mužské úlohy sám sebe a to skutečně zabolelo. Jeho absolutní absence herního talentu by byla zřejmá i na čtrnácté kopii videokazety němé grotesky. Jeho hrátky na přitažlivého akčního hrdinu se srdcem na pravém místě působí, jak předškolní dítě, hrající si na detektiva a jeho výstup ve finální scéně osciluje s trapností ve fatálním důsledku tohoto výrazu. Zpomalovací záběry, podivná vzkříšení a do finále osazenstvo 1. patra (co byl zač proboha ten borec s tim příšerně nabílenym xichtem v té kazajce a hracíma kostkama?) z filmu dělají skutečně rozporuplnou show, která zamrzí v uvědomnění, jaké měl film možné ambice. Protože už od první scény, kdy auto veřejné bezpečnosti v šeru jede po opuštěné okresce kdesi na kraji světa to má nájezd na pekelně depresivní atmosferickou jízdu. A film si dokáže po většinu doby tu bezútěšnost udržet, dřív než ji nakrátko zase zabije nějakou demencí. Když se k tomu přičte určitá chladná syrovost snímku, skvělá výprava a čtrnáctiletá (místy dokonale obnažená) Anna Geislerová, nevychází z toho zas taková hrůza, ale mělo to náběh na 4*. Při představě, co by s tím udělal takový Michálek, nebo Zelenka... ach jo

Napoprvé za dvě hvězdy, napodruhé ale skutečná zábava, kterou asi sežeru fakt jenom Tarantinovi. Faktem zůstává, že Planet Terror je ze dvojice stejně lepší, protože se jí daří perfektně bavit po celou dobu.

Denní hlídka je slátanina, ovšem v tom nejkrásnějším slova smyslu. Upírské univerzum zde nemá žádná pravidla, nastavené schopnosti a limity, divák tedy není vůbec připraven na to, co by se mohlo stát v další minutě. Tuhle se hrdina teleportuje skrze plakáty, támhle prolítne zavřenýma dveřma do metra. Například jedné z postav řekne jiná postava, že není pozvána na oslavu, ale pošle jí určitě z ní nějaké fotky. Následně na scéně oslavy vidíme onu nepozvanou postavu jak tam je v roli fotografa. Ta posléze zastaví čas expozicí u foťáku. Celá Moskva je zde zničena míčkem na gumě (ne vážně). Scénář logicky funguje na poloplyn, přičemž ale jeho funkčnost na konci překvapí asi sedminásobnou katarzí. Naopak za hudbu, stejně jako v prvním díle, by měli někoho lámat kolem. Denní hlídka je stejným argumentem pro to, že Timur je geniální režisér stejně jako pro to, že je totální břídil. Jeho následné Wanted však ukázalo, že se jedná o první variantu.

...a nejhorší je poslední záběr.

Monstrózně šovinistická miamisploitation prosátá amorálním nihilismem v těch nejlepších akčních scénách, co kdy svět viděl. Ta tvůrčí svoboda nesoudného vocase z toho tak překrásně kape. What's not to love?

Ale no tak. Nedávno sem viděl díl, kde chuck norris bojoval proti partičce nácků, poslouchající Manowar a pálící kostely. Takle vypálili kostel a všichni byli hrozně moc nešťastní, ale chuck ani trivet (povinnej kladnej černoch v americkym seriálu) na ně z nějakýho důvodu nemohli, přesto, že kudy se ty nácci hnuly tak na sobě měli fašounský dresy a hákáče na ramenou. USA je neuvěřitelně demokratická země. Ovšem naštěstí zrovna Chuckovym rajonem projíždí slavná country hvězda na turné (s vyzáží ukojeného pedofila) a ta ochotně se zbaví všech peněz co vydělá koncertem ve prospěch znovuobnovení křesťanského svatostánku. Všichni sou strašně šťastní a než se nadějem koncert už probíhá. Všichni se smějou, chuck se směje a byli by se všichni usmály k smrti, kdyby před stanem neplanul hořící kříž a před ním dobré čtyři desítky hitlerjugendˇs basebollovýma pálkama. Chuck hrdině praví že jde pro pomoc a zmizí. Nikomu to nepříde divné, tak počnou dialog svůdcem ultrapravičáků. Ve chvíli kdy ten vydá příkaz všechny pozabíjet, vletí do záběru chuck (asi nefungoval telefon) a společně s trivetem jim holýma rukama předvedou co je to holokaust. Hned na to tři týpci si kleknou před hořící kríž a za přihlížení ostatních se začnou modlit. Zafouká vítr a na kříži není ani plamínek. Trivet povídá: "Jak je to možné Walkere?" a Walker mu povídá: "To se ptáš toho pravého". Díl končí záběrem na kostelní kříž.... A TOMUHLE CHCETE DÁT ODPAD? :-DDDD

Doufám, těžce doufám, že se dočkám také několikadílného seriálu Mayhem v Miami, kde budou, mimoděk, pět Pure Fucking Armageddon v plavkách.

Aronofsky ochcal všechny, když si sehnal pro tenhle metafyzický a nadmíru osobní projekt 35 mega a nechal si to zpropagovat jako blockbuster. Není to film, jež bych normálně hodnotil absolutnem. Uplně jsem zapomněl na co se dá taky jít ještě do kina. Anglicky mluvící španělé i občas trochu neopatrné umělecké patenty v naraci by potřebovali doladit. Ovšem finále filmu je obrazově a zvukově (Clint Mansell válí jak prase) tak..... finální. Že po dokoukání zůstane přesně ten pocit, který by po filmu měl následovat. PS :neznám film, který by tak efektivně využíval propagaci k rekonstrukci

Efektní režii a geniální animaci, podráží nohy neuvěřitelně stupidní a klišovitý scénář. Film však stojí za to rozhodně vidět kvůli dvou výše jmenovaným faktům.

koufeinuprostá, beznikotinová s absencí spermatu, výkalů a ostatních zajímavostí podívaná, kde oproti brilantní technické stránce (triky, výprava, kostýmy, ...) postupně pláče režie, scénář a herceké výkony malých herců.