Martazoe

Velmi průměrný thriller, který mě ničím nezaujal a ani ničím neurazil. Celou dobu jsem věděla, jak se to bude vyvíjet a jak to asi dopadne, takže je to taková pohodička, kdy se nemusíte ničím stresovat a nad ničím zbytečně dumat a podívat se na sympatického Liama Neesona, který to těm hajzlům zase pěkně nandal.

Měla jsem tu smůlu, že jsem film viděla s dabingem, který mě trochu vyděsil a tím hodnocení o jednu hvězdu snížil. Téma filmu mě nejdřív přišlo dost legrační, ale ten pocit se změnil v průběhu sledování příběhu. Ano, možná je to i o osamělosti a o hipster community, ale stále cítím, že to není to hlavní, co chtěl básník = režisér říci. Pro mě je to příběh o lásce, která je, jako živý princip, neomezená, není vázaná na lidské tělo, ale existuje všude kolem nás. Kdo ji pozná už nikdy nebude jako dřív a dojde osvícení.

Zvláštní film, který musí uvnitř trochu uzrát. Při jeho sledování jsem si říkala, že to je takový průměrný film o despotickém učiteli a studentech internátní školy. Teď stále nemohu zapomenout na několik silných momentů a působivý konec, který ukazuje, že odejít se dá se ctí a pokorou.

Není to žádný velkofilm s velkými gesty, ale vlastně takový malý skromný snímek s velkým tématem. Steven je okouzlující a citlivý mladý muž, který je ovšem gay a stydí se to přiznat okolí. Situace se ještě zhorší, když začne tajně chodit s místním oblíbencem Johnem, který se bojí o ztrátu své pověsti. Nastane ale chvíle, kdy už nemůžeme skrývat to čím doopravdy jsme a kdy pravda je velmi osvobozující, i když možná něco ztrácíme. Získáme ale něco mnohem víc - zjistíme, kdo nás má doopravdy rád se vším všudy.

Špatně se mi kouká na podobné introvertní a depresivní filmy a tohle byl přesně ten případ. Colin Firth tomu ovšem dodal vše potřebné a já si vžila do jeho příběhu a cítila to, co cítí on. Slušná filmová meditace o smyslu života, který má smysl jen tehdy, pokud máme někoho, komu se můžeme dát a kdo se dává nám.

Film jsem viděla v originále a ne všemu rozuměla, o to víc jsem si ale užívala toho, že to není žádná americká sentimentální hovadina, ale film s takovým zvláštním anglickým šarmem, postavy mi byly sympatické a bavilo mě na ně koukat, působily živě a přirozeně. Příběh mi ale přišel celkem nudný a nenápaditý, což je škoda. Konec to zase trošku zlepšil, ale stejně můžu dát jen tři hvězdičky.

Nedokážu moc tento film rozebírat rozumem, je hodně o pocitech, které ve mně vyvolal. Poprvé jsem ho viděla asi před deseti lety a znovu teď. Jelikož mám ráda Oscara Wilda, Bowieho a glam rock stejně tak jako všechny "ulítlé" umělecké subkultury, tak jsem si to opravdu užila. Gejzír barev, hudby a svůdný Rhys Meyers, ze kterého jsem nemohla spustit oči a záviděla mu jeho módní kreace.

Dechberoucí temný thriller se skvělou kamerou a dobrými výkony herců. Když film skončil, měla jsem o čem přemýšlet. Nejvíc mě dostávala beznaděj rodičů, kteří udělají všechno, aby zachránili svoje děti a dále také odkrytí pravdy o pachateli, kterou jsem sice začala již brzy tušit, ale o to více jsem si finále filmu užila.

Všichni tento film vychvalují, ale mě se vůbec nelíbil a ani trochu jsem se nebavila. Jim Carrey mě vysloveně štval, jedině snad na Ewana McGregora se dalo chvílemi koukat.

Hilary Swank je zde úžasná, film je to krásný a plný emocí, bohužel ne s dobrým koncem. Je to příběh o lásce, ale také o tom, že předsudky a strach z neznámého můžou způsobit velké neštěstí.